Jste zhruba v polovině stávajícího hospodářského roku (začíná 1. července a končí 30. června - pozn. red.), jak se zatím vyvíjí?
Dobře, dál navyšujeme výrobu. Podle aktuálních odhadů bychom měli ve stávajícím fiskálním roce vyrobit 830 tisíc až 840 tisíc kusů domácích spotřebičů a posunout náš rekord v tržbách na přibližně osm miliard korun. Pro srovnání v roce předcházejícím náš závod opustilo zhruba 695 tisíc sušiček, myček a praček a obrat dosáhl 7,3 miliardy, což je hodnota našeho dosavadního rekordu. V roce 2015/2016 jsme vůbec poprvé překročili hranici sedmi miliard.
Pokud byste roční produkci závodu přepočítal na nějaký kratší časový úsek?
V současné době opouští naše výrobní linky jeden nový spotřebič každých 20 vteřin. Vzhledem k tomu, že jedeme v nepřetržitém provozu na tři směny, v přepočtu na den je to 3 500 až 3 800 kusů spotřebičů.
Zmínil jste loňské tržby 7,3 miliardy, můžete je srovnat s historicky prvním výrobním rokem továrny?
V hospodářském roce 2004/2005 jsme utržili 270 milionů korun. Tehdy jsme ještě vyráběli jen pračky v jedné hale a měli jsme 122 pracovníků. Dnes máme výrobní haly čtyři a zaměstnáváme bezmála 1 500 lidí. A ani to není finální stav.
Petr VodákGenerální ředitel společnosti Miele technika Petr Vodák má 49 let. Vystudoval strojní fakultu na Vysokém učení technickém v Brně. Ve firmě Miele technika působí od poloviny roku 2003, předtím pracoval ve firmě Mann + Hummel. |
Čím si vysvětlujete tento docela dramatický nárůst?
Těch důvodů je víc, obecně je ale dán vývojem firmy. Úplně na počátku jsme museli naše vlastníky, tedy nadnárodní koncern Miele, přesvědčit o tom, že umíme vyrábět podle jejich standardů kvality. Začínali jsme jako klasická montovna, která dávala dohromady pračky, sušičky a posléze myčky z dodaných dílů. Šlo o to, vyrábět přístroje s co největším podílem lidské práce. Naše produkce už tehdy postupně rostla, to ovšem zvyšovalo nároky na logistiku, respektive náklady na dopravu dílů na široké spektrum výrobků. Zlom nastal v roce 2010, kdy naši majitelé rozhodli, že z uničovské továrny vytvoří sušičkový závod. Fakticky k tomu došlo v polovině roku 2012 a od té doby platí, že kdekoliv na světě si pořídíte sušičku se značkou Miele, bude z Uničova. Současně naše hlavní vedení odsouhlasilo, že si mnohé díly, například sušičkové bubny, tepelná čerpadla nebo velké plastové díly, budeme sami vyrábět, díky čemuž vzrostla přidaná hodnota našich výrobků. Dnes už máme také vlastní vývojové oddělení, testovací laboratoře nových dílů. Uničovská továrna už rozhodně není jen montážním závodem.
Uničovská továrna Miele |
Pokud bych poprosil o totéž v krátkodobém měřítku, tedy o zdůvodnění meziročního nárůstu výroby?
Obecně jde říct, že roste celý koncern Miele. Neustále totiž expanduje, otevírá obchodní zastoupení v nových zemích, díky čemuž se zvyšuje odbyt i nám. My navíc máme to štěstí, že sušičky a myčky ještě nepatří ke standardnímu vybavení každé domácnosti. Konkrétně myčku využívá v Evropě jen necelých 60 % rodin, sušičku přibližně 35 % domácností. Poptávka po těchto spotřebičích roste, protože v dnešní uspěchané době si lidé volného času váží čím dál víc a obklopují se domácími pomocníky.
Máte na další navýšení produkce výrobní kapacity?
Nemáme, ale budeme ji navyšovat. Ještě letos vybudujeme pátou výrobní halu, kromě toho rozšíříme i administrativní část a zázemí továrny. Díky tomu bychom se měli dostat do roku 2020 na roční produkci v objemu jednoho milionu kusů výrobků, v tržbách by to znamenalo nárůst na devět až deset miliard. Tím ale naše investice nekončí. Loni jsme v místní průmyslové zóně nakoupili další pozemky, na kterých začneme v roce 2020 budovat velkou halu pro logistiku. Další rozvojové plány zatím zmiňovat nebudu, abych to nezakřikl.
Odhadem půjde o jak velkou celkovou investici?
Pokud sečtu stavební část a výrobní zařízení, dostaneme se na částku přibližně 2,5 miliardy. Půjde tedy o strategické rozšíření našeho závodu.
O rozvojových plánech jste mluvil už před více než rokem, ovšem s tím, že majitelé expanzi závodu hodně zvažují kvůli akutnímu nedostatku kvalifikované pracovní síly v Česku. Tato krize podle všeho trvá.
Je pravda, že se situace na trhu práce přiostřuje, zásadní problém sehnat pracovníky však nemáme. Lidé nás vnímají jako dobrého zaměstnavatele. Na podzim loňského roku jsme například potřebovali asi 100 nových zaměstnanců, které se nám podařilo sehnat během měsíce. Aktuálně obsazujeme asi 30 pozic, což představuje téměř 90 nových pracovních míst. Věříme, že i tyto pozice brzy obsadíme.
O jaké profese jde?
O montážní dělníky, skladníky, pracovníky IT, údržby, programátory strojů a tak dále.
Předpokládám, že se stejně jako ostatní průmyslové firmy snažíte lovit pracovní sílu už na učilištích, středních a vysokých školách.
To platí, už se ale zaměřujeme i na školy základní. Pro výchovné poradce a žáky vyšších ročníků, které čeká rozhodnutí, co půjdou studovat nebo čím se vyučí, pořádáme exkurze. Samozřejmě s cílem je přilákat k technice. Ukazujeme jim v praxi, že práce v dnešních moderních továrnách není o nějakých špinavých rukou a hlučném prostředí. Účastníme se také veletrhů pracovních příležitostí a pořádáme setkání se zástupci škol.
Mluvili jsme o prodejích vašich výrobků, možná by mohly být ještě vyšší. Ale ať vám něco nepodsouvám, máte přehled o cenách konkurence?
Samozřejmě mám a vy tím patrně narážíte na to, že jsme dražší. Obecně lze říct, že ve srovnání s průměrnou cenou domácích spotřebičů stojí naše výrobky jednou tolik.
Miele technikaSpolečnost Miele technika vznikla v prosinci roku 2002. V následujícím roce vybudovala první výrobní halu, provoz v ní spustila začátkem roku 2004. Původně se jednalo o montážní závod praček s horním plněním. V následujících letech továrna rozšířila své výrobní portfolio o myčky a sušičky. Od poloviny roku 2012 funguje jako výhradní výrobce sušiček se značkou Miele. V minulém hospodářském roce uničovská firma utržila rekordních 7,3 miliardy, začátkem roku sjel z její výrobní linky jubilejní pětimiliontý přístroj. Loni na podzim Miele technika, ve které pracuje zhruba 1 500 lidí, získala ocenění Národní cena kvality ČR. Uničovský závod je součástí německého koncernu Miele, který má sídlo ve vestfálském Güterslohu a své výrobky prodává na pěti kontinentech ve 47 zemích světa. Celkem má koncern 12 závodů, uničovská továrna je z nich třetí největší. |
Každá firma hájí to své. Přesto, respektive právě proto vás požádám, abyste se odpovědi typu „špičková kvalita“ vyhnul, když se vás zeptám na důvod toho rozdílu v ceně.
Zmíním to úplně nejjednodušší srovnání. Například pračky, které konkurence prodává ve srovnání s námi zhruba o polovinu levněji, váží kolem 50 kilogramů. Pračka Miele má něco kolem 100 kilogramů a není to kvůli tomu, že bychom jejich váhu nějak uměle navyšovali. Je v nich prostě masa materiálu, který samozřejmě něco stojí. I proto si můžeme dovolit garantovat dvacetiletou životnost našich výrobků. V ceně se promítají i nemalé náklady na vývoj, přičemž firma Miele vždy patřila a patří v řadě věcí mezi průkopníky.
Laika asi napadne, jak si můžete být jistí tou životností?
Ten dvacetiletý provoz simulují naši kolegové z Německa v laboratořích. Zjednodušeně se to dá popsat tak, že nový typ spotřebiče musí absolvovat 5 000 cyklů, například praní či sušení. V reálu to vypadá tak, že je v provozu přibližně 52 týdnů nonstop. Součástí tohoto ročního testu je i to, že naši pracovníci otevírají a zavírají dvířka spotřebičů, mačkají tlačítka na ovládacích panelech, prostě simulují klasický provoz v domácnosti. U nás v závodu pak prochází každý vyrobený přístroj kontrolou všech funkcí.
Jaké jsou ambice Miele z pohledu „vědy a výzkumu“, co by jednou mohly třeba vaše sušičky umět navíc oproti těm dnešním?
Už nyní existují typy, které můžete ovládat na dálku pomocí mobilního telefonu a jeho prostřednictvím také zjistíte, v jakém stavu spotřebič je. Tento směr bude určitě posilovat. I ve výrobě se budou stále častěji dostávat ke slovu inteligentní zařízení, která budou vzájemně provázaná, budou spolu komunikovat. Že by ale najednou roboti kompletně převzali práci na linkách, tomu nevěřím. Technicky to možné je, finančně jde ale o tak náročnou záležitost, že to nevidím reálně. I japonské firmy se vracejí k tradiční lidské síle, protože je ve finále levnější.
