Pavel Fojtík z prostějovské pobočky Ústavu archeologické památkové péče Brno potvrdil, že v plánu je srovnávání odebraných vzorků se členy starobylých olšanských rodů, zda se nejedná o přímé potomky pohřbených lidí.
„Museli bychom získat DNA starousedlíků ženského pohlaví z rodů s delší doloženou linií od středověku. Je šance, že by se daly vystopovat jejich kořeny i v tomto období Olšan, které předchází první písemné zmínce o obci. Do budoucna to máme v plánu, ale genetika je vždy na dlouhé lokte a záleží na mnoha okolnostech, času a penězích,“ vysvětlil Fojtík.
Plán archeologů podporuje starosta Olšan Milan Elfmark. Obec v současné době ve svém muzeu buduje expozici, kde bude k vidění právě jedna z koster z posledních nálezů u Olšan a zbytky některých objevených nádob a hrnců.
„Chceme znát svou historii, proto obec muzeum podporuje. Archeologové mluvili o tom, že by chtěli zkoumat, zda současní obyvatelé Olšan nejsou přímými potomky. Určitě by to bylo zajímavé,“ řekl starosta.
Metody založené na genetice se podle archeologa Fojtíka používají v současné době čím dál častěji. Kromě Olšan experti odebírali DNA vzorky například i v nedalekých Dětkovicích, kde se rovněž nacházelo pohřebiště Slovanů z mladší doby hradištní.
V hrobech byly šperky či korál dokazující obchody s Indií
V Olšanech archeologové před dvěma lety objevili slovanské pohřebiště, jež časově zhruba o půl století předchází první písemnou zmínku o obci z roku 1141.
„Průzkum se uskutečnil ve spolupráci s týmem antropologů z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a provázel ho sterilní odběr vzorků určených k podrobnějšímu genetickému zkoumání zdejší raně středověké populace,“ potvrdil Fojtík. Výsledky zatím nejsou k dispozici.
Průzkum v lokalitě Zlatniska při severovýchodním okraji Olšan zasáhl okrajovou část sídliště kultury zvoncovitých pohárů, ale především řadové kostrové pohřebiště Slovanů s celkem 22 hroby, jež obsahovaly velmi dobře zachované lidské skelety a řadu předmětů kultury 11. století.
Byly to například bronzové či stříbrné a stříbrem plátované esovité záušnice (šperk, který se nosí za uchem, pozn. red.) nebo železné nožíky či o bohatě zdobenou keramickou lahvovitou nádobu a velký karneolový korál.
„Ten je přímým dokladem obchodních kontaktů dosahujících až dnešního indického Kašmíru. Zvláštní je i řetízek sestavený z esovitých záušnic - v českých zemích zcela ojedinělý,“ dodal archeolog.
