Dvacátého pátého října 1968 bylo slavnostně vyhlášeno vytvoření Střední skupiny sovětských vojsk v Československu. Tu tvořilo pět pozemních a jedna letecká divize, celkem asi 75 tisíc vojáků a několik desítek tisíc civilistů: občanských zaměstnanců a příslušníků rodin důstojníků.
Československá lidová armáda musela urychleně uvolnit část svých kasáren, do nichž se sovětští vojáci stěhovali od 1. listopadu 1968. To byl případ i milovického vojenského prostoru. V areálu následně rovněž probíhala část jednání zmocněnců československé a sovětské vlády pro záležitosti pobytu sovětských vojsk.
Ponížení, odsun a velké výdaje pro armádu
Vojáci 13. tankové divize ČSLA se z Milovic-Mladé museli přestěhovat do slovenských Topolčan. Tak se z dříve elitní divize stal druhořadý svazek. Bylo tomu mimo jiné proto, že vojáci divize projevovali proti okupaci značný a aktivní odpor.
To dokumentují i články v tehdejších novinách Nymbursko. Stěhování postihlo také rodiny vojáků z povolání. Již předtím byla bytová situace v armádě těžká, nyní se stala katastrofální. Před srpnem žádalo o byt 9 405 vojáků z povolání, z nichž 5 389 nemělo vůbec žádný byt. Ale v důsledku podzimní redislokace bylo náhle třeba nad plán postavit dalších 4 500 bytů.
Okamžitým řešením se stalo ubytování redislokovaných důstojníků v provizorních ubytovnách a hotelích, kdy jim ale armáda musela poskytovat odlučné a náhrady za dojíždění, což předpokládalo další výdaje 6 až 7 milionů Kčs měsíčně.
Zvláštní uzavřené město
Prakticky od počátku až do konce okupace v červnu 1991 sídlilo sovětské velitelství právě ve středočeských Milovicích. O uvolnění celé této lokality, kterou využívala rakouská armáda již od roku 1904 a po roce 1918 i československá armáda, měli Sověti zájem hned od počátku okupace. Formálně si o ni řekli na jednání představitelů obou armád už druhého září 1968. Převzali tak zvláštní uzavřené město s vojenskou posádkou (Mladá) a nedalekým letištěm (Boží Dar).
TankocachingJak na to Na celkem 21 míst spjatých s tragickými událostmi srpna 1968 rozmístili autoři hry Tankocaching unikátní schránky, keše (od anglického slova geocache) s příběhy ze srpnové invaze. V každé ukryté schránce najdou hráči jeden popis jedné události, který se ve dnech invaze převážně sovětských vojsk, v dané lokalitě odehrál. Hra, která je unikátní verzí oblíbeného Geocachingu, začala 14.8.2018. Druhé kolo odstartovalo 21.8.2018. Třetí a poslední začíná 28.8.2018. Seznam míst, kde jsou kešky druhého kola umístěny najdete v tomto článku. Souhrnné informace o Tankacachingu si pak můžete přečíst tady. Pro první nálezce je připraveno malé překvapení v podobě malého modelu tanku a prázdná USB paměť. V některých keškách však z důvodu nedostatku místa ani jeden z výše uvedených dárků nenajdete. Pokud nám však jako první nálezce keše napíšete na adresu tanky@technet.cz a doložíte odlovení, cenu vám rádi předáme. Výhru (tank a USB flešku) získává ten, kdo nám jako první napíše, rozhoduje čas přijetí e-mailu. Je možné, že někdo keš odloví, ale o výhru mít zájem nebude. Teoreticky tak mají šanci i další nálezci v pořadí. Speciální odměna za selfie! Když nám navíc jako první pošlete z místa objevu selfíčko (na adresu tanky@technet.cz) s nalezenou keškou, máme pro vás v redakci další drobné překvapení. Tankocaching pro vás pořádá redakce Technet.cz ve spolupráci se společností Fujitsu Technology Solutions. Autorem odborných textů je historik PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. z Vojenského historického ústavu Praha.  |
Pět divizí rozmístěných v ČSSR ovládalo hlavní komunikační linie mezi NDR, Polskem a Maďarskem, což by v případě nouze umožňovalo zajišťovat nezávislý přísun posil a zásob z vnějšku Československa. Dispozice také umístila sovětské bojové divize sice poblíž, ale ne přímo do velkých českých městských oblastí, kde by se daly nejspíše očekávat případné občanské nepokoje.
Čtyři budovy o půdorysu podkovy mezi ulicemi Armádní a Vrutickou se dnes v podstatě z ruin přestavují na byty. Je toho tedy dnes již jen málo vidět z původní podoby a záhy vlastně tyto domy zcela ztratí charakter velitelských budov z padesátých let.
Na jejich římsách byly v minulosti rozměrné ozdobné štíty, které se rovněž dnes již postupně ztrácejí, jak probíhá rekonstrukce. Na prostranství s kdysi úpravným parčíkem stojí dosud nenápadné zbytky památníku nositele zlaté hvězdy hrdiny SSSR generálmajora Antonína Sochora.
V době své smrti při havárii v severních Čechách 16. srpna 1950 byl tehdy podplukovník Sochor profesorem na zdejším pěchotním učilišti. Na jihovýchod od areálu je dosud budova výpočetního střediska. Za ní stojící menší dům strojovny byl zbořen roku 2017.
Zde se simuloval únik ze zatopeného tanku
Vedle výpočetního střediska stála rovněž do roku 2017 budova krytého bazénu se dvěma komorami pro výcvik posádek ze zatopených tanků. Po této budově nezbyla dnes ani stopa. Po odsunu sovětských vojsk v roce 1991 se stala většina opuštěných objektů cílem zlodějů kovů a vandalů.
Po bezmála třiceti letech se stává z Milovic pozoruhodně se rozvíjející město, byť stopy po vnucené sovětské vojenské přítomnosti nenávratně mizí. Na temnou kapitolu svých dějin se místní obyvatelé snaží spíše zapomenout.
Milovice byly obsazeny silami 20. tankové divize ze Severní skupiny sovětských vojsk. Divize postupovala z Polska ze severu přes Harrachov. Dvacátého prvního srpna 1968 asi ve 4:00 ráno projela první sovětská vozidla zadní branou posádky Mladá, ale poté se vrátila zpět.
Ve 4:35 přijel od Benátecké Vrutice sovětský tankový prapor, jehož velitel (současně zástupce velitele 20. tankové divize) nechal svými vozidly zablokovat všechny výjezdy z kasáren Mladá i letiště Boží Dar. V 5:45 se na velitelství 13. tankové divize dostavil zástupce sovětského velení a požadoval vystěhování celé československé posádky. Důvodem mělo být asi zamýšlené přemístění velitelství z polské Legnice.
Dalším požadavkem bylo odzbrojení a shromáždění všech zbraní československých vojáků. Konflikt se podařilo zmírnit přes komunikaci náčelníka generálního štábu generála Rusova v Praze s ministrem obrany SSSR maršálem Andrejem A. Grečkem a jedním z přímých velitelů vojenské intervence generálem A. M. Jamščikovem, který rozkaz změnil. K odzbrojení nedošlo, ale čs. vojáci museli vyklidit tzv. druhý tábor v Mladé, kam se hned 21. srpna nastěhovaly sovětské jednotky.
Přes radikální nálady mezi československými vojáky v Mladé a na Božím Daru nedošlo v oblasti k žádnému násilnému incidentu. Protest se ventiloval ve spíše symbolických formách jako bylo blokování služeb a potravin pro sovětskou armádu, požadavky na zrušení čestného názvu 13. divize „Československo-sovětského přátelství“ a ukončení dosavadní družby s vojáky sovětské uralsko-lvovské dobrovolnické gardové divize (která se invaze neúčastnila).
Část velení 13. tankové divize byla striktně proti intervenci, ale někteří velitelé začali od počátku pomáhat Sovětům, mj. zajištěním přístupu k pitné vodě. Zato mužstvo s jakoukoliv kolaborací nesouhlasilo: před předáním kuchyňského bloku 21. srpna 1968 čs. vojáci základní služby zničili elektrické rozvody, sociální zařízení a rozbili okna.
Jak žili vojáci v Milovicích a co tu po nich zbylo zajímavého? (03/2011)
