Sama nic nepokazila, prala se statečně, 16. místem ale Češky v Ruhpoldingu vyrovnaly nejhorší výsledek historie. Jedno plus to přece jen má – cenné zkušenosti pro mladou slečnu.
Před týdnem v Oberhofu si odbyla velkou premiéru ve Světovém poháru.
Se třemi ranami mimo terč zapsala první výsledek kariéry v první divizi – 84. místo ve sprintu. Ve 102hlavém poli biatlonistek zdaleka nebyla poslední.
„Ve svěťáku ani nejsem moc nervózní. Ani být nemusím, nikdo tu zatím ode mě nic nečeká. Zato na juniorských závodech už si nemohu dovolit špatná umístění,“ říkala pak.
Když ve Světovém poháru debutovala 20letá Gabriela Koukalová, dojela ve sprintu v Hochfilzenu 99. ve sprintu. Markéta Davidová poprvé mezi elitu nakoukla ještě coby devatenáctiletá v Novém Městě na Moravě v prosinci 2016, sprint zvládla na 69. místě.
I Tereze Voborníkové je teprve 19 let. Má spoustu času.
Loni se stala dvojnásobnou vicemistryní světa dorostenek do 18 let, ve vytrvalostním i stíhacím závodě.
Nyní je prvním rokem juniorkou a ještě další dvě sezony bude.
A už stihla i štafetu na hlavní scéně.
Pojede, nepojede?
Ještě ve čtvrtek přitom o jejím startu nebylo jasno.
Eva Kristejn Puskarčíková se objevila na dopoledním tréninku. Absolvovala ho s „tatrankou“, tedy dýchací trubičkou v puse.
„Před sprintem jsem nemohla ani mluvit, bylo mi hodně ouvej. Dneska je to trochu lepší, tak uvidíme v pátek dopoledne. Je to otevřené,“ hlásila.
Z toho nejprve Voborníková radost neměla.
„Furt doufám, že se Evča zázračně uzdraví a nebude mě to muset čekat. Jsem nervózní, střelba se mi nedaří, na štafetu se necítím,“ popisovala.
Nakonec jí nic jiného nezbylo.
Až v pátek ráno trenéři o definitivním složení české čtyřky rozhodli.
Stav Evy Kristejn Puskarčíkové se ale nezlepšil natolik, aby mohla českému kvartetu pomoci. A riskovat zdraví biatlonistky tři týdny před začátkem mistrovství světa bylo zbytečné.
Proto se jméno Terezy Voborníkové objevilo na třetím úseku.
„A já byla nakonec ráda, že jsem mohla startovat. Po startu ze mě opadl stres, takže jsem si to moc užila,“ popisovala pak v cíli. „Už jsem se nebála. Tím, jak jsme jely takhle vzadu, tak to ze mě trochu opadlo a bylo to fajn.“
Paradoxně tak českému benjamínkovi pomohl katastrofální úvod české štafety.
Z osmi nábojů jen dva terče
Přitom to po úvodní ležce vypadalo nadějně.
Od kytary a baletu k malorážce a lyžím. Přichází slečna Voborníková |
Lucie Charvátová ji zvládla s jedním dobitím, držela se v čelní skupině biatlonistek, jenže pak přišla obávaná stojka.
„Už když jsem na ni přijížděla, bála jsem se. Bojím se vždycky, a proto to vždycky takhle skončí,“ sypala ze sebe.
Z osmi nábojů jen dva zasáhly terč.
Výsledek: tři trestná kola a poslední 23. příčka.
„Možná mi to paradoxně trochu pomohlo. Nejela jsem tak vepředu a neměla jsem špatný pocit, že mi holky ujíždějí. Byla jsem schopná vzadu závodit,“ vysvětlovala pak Voborníková.
Štafetu po povedeném úseku Markéta Davidové přebírala na 18. příčce.
Česká biatlonistka Tereza Voborníková při střelbě v závodu štafet v Ruhpoldingu.
Čistě a za 29 sekund zvládla ležku a poradila si pak i při těžké situaci na stojce, kde musela dvakrát dobíjet. „Za ležku jsem ráda, na tu jsem si hodně věřila. Té stojky je škoda, ale mohlo to být mnohem horší,“ věděla sama.
Byť na čelo závodu ztratila minutu a 10 vteřin, se svým výkonem mohla být spokojená. Propadák to rozhodně nebyl.
„Určitě to pro mě byla super zkušenost,“ líčila.
Zpátky k juniorům. A pak?
Její etapa v první divizi pro tuto chvíli končí. Na jeden den odcestovala Voborníková domů vyprat si věci, teď se znovu připojí k juniorské reprezentaci, kterou čeká mistrovství světa v Lenzerheide.
„Ale i tyhle dva týdny mi ukázaly spoustu věcí, na kterých musím pracovat. Chce to zrychlit a zapracovat na technice na lyžích, některé přechody jezdí holky úplně jinak než já. Vím, na čem musím pracovat a kam se musím dotáhnout. Vím, že ten svět je ještě úplně jinde než my junioři,“ říká.
Jistě, běžecky zatím na nejlepší ztrácí.
Česká biatlonistka Tereza Voborníková v závodu štafet v Ruhpoldingu.
Třeba ve štafetě byla o minutu a 50 sekund pomalejší než na jejím úseku Tiril Eckhoffová. Ale v tom se 19letá slečna může ještě razantně zlepšit.
Na střelnici si navíc počíná velmi slušně.
S přehledem zvládá položky stlačit pod 30 vteřin, v IBU Cupu a juniorských kategoriích se i s úspěšností pohybuje na ležce i stojce nad 85 procenty.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2019/2020 |
Navíc, má silnou hlavu, jak o ní říká juniorský trenér Aleš Lejsek. Byť se před štafetou bála a nechtěla jet, pak si s ní poradila. Vyhnula se trestnému kolu, stres ji nesvazuje.
Teď se vrací do vod, kde patří k těm nejlepším. „Jsem trošku ráda, že už se zase vracím k juniorům. Snad si tam spravím výsledkovou chuť,“ doufá.
Za úspěch by na svém prvním světovém šampionátu juniorek brala umístění mezi nejlepší desítkou.
A pak? Kdo ví.
Pokud se Veronice Vítkové zázračně nevrátí forma, třeba se bude znovu přesouvat.
Na mistrovství světa do Anterselvy.
