Mauzoleum je ojedinělý šperk olomouckých parků, říká historik umění

  8:09
Celý komplex budov, jenž měl stát v parku u Michalského výpadu a vznikla z něj jen dodnes fungující školka, či obrovský sportovní areál, který by v okolí Anderova stadionu sahal až k Mlýnskému potoku. To jsou dnes už polozapomenuté plány, jimiž žila prvorepubliková Olomouc. Ve své nové knize Město zítřka zasvěcené architektuře a urbanismu je připomíná historik umění Pavel Šopák.
Nedávno zrekonstruované Jihoslovanské mauzoleum v olomouckých Bezručových...

Nedávno zrekonstruované Jihoslovanské mauzoleum v olomouckých Bezručových sadech z roku 1926. Postavené podle projektu architekta Huberta Austa. Ukrývá ostatky 1 200 jugoslávských vojáků z první světové války. (červen 2020) | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA

Historik umění Pavel Šopák ze Slezského muzea v Opavě

Pavel Šopák, jenž působí ve Slezském muzeu v Opavě, vyzdvihuje také stavby, které se v Olomouci v letech 1918 až 1938 postavily, dopustit nedá třeba na jedinečné Jihoslovanské mauzoleum v Bezručových sadech.

Co se z prvorepublikové Olomouce dochovalo do dneška?
Strašně moc. Je fascinující, kolik tady naši předci za těch dvacet let udělali práce. Vezměte si, kolik a jak kvalitních prvorepublikových staveb v Olomouci vzniklo a stále stojí a kolik jsme jich – a naopak v jaké kvalitě – zvládli postavit my od roku 1990. A to byla navíc ve 30. letech velká ekonomická krize. Hodně mě například fascinuje, jak architekti v prvorepublikové Olomouci hledali dialog s tímto historickým městem. Nechtěli nic napodobovat, ale někteří si prvky staré architektury půjčovali a pracovali s nimi novým tvůrčím způsobem.

Kdo například?
Jednoznačně architekt Hubert Aust. Vidět je to na jeho Husově sboru neboli kostele Církve československé husitské u Studentské ulice. Velmi pozoruhodné je od něj také Jihoslovanské mauzoleum v Bezručových sadech. To je skutečně ojedinělý šperk zdejších parků.

Název knihy zní Město zítřka. Proč?
Pro prvorepublikový rozvoj Olomouce, ale i dalších měst, byl velice důležitý zážitek tehdejší generace ze světové války. Dnes si to dokážeme jen těžko představit a přiznám se, že i mně to poměrně dlouho trvalo. Ovšem pro historika je velice důležitá empatie, musíme se vcítit do situace lidí v roce 1918. Konec války jim přinesl ohromnou katarzi, očištění. Utrpení, jež válka přinesla, bylo nesmírné. Snad každá rodina o někoho přišla.

A teď nastal mír. Po staletích, kdy jsme byli součástí rakouské monarchie, vznikla republika a převládl pocit osvobození a toho, že vše bude jinak. Lidé toužili po důstojném životě. A takový garantuje i symbolizuje právě architektura. Prostředí, v němž se pohybujeme, určuje, jak se cítíme i co si o sobě myslíme, a současně určuje i to, co bychom chtěli, aby si o nás mysleli potomci.

Jak měla vypadat Olomouc zítřka?
Byla by samozřejmě mnohem větší a krásnější. Mnoho věcí z prvorepublikových vizí se uskutečnilo, některé ale nevznikly a další se proměnily ve skutečnost až za minulého režimu či po roce 1989. Příkladem je nová budova přírodovědecké fakulty z roku 2009. Zástavba Envelopy se přitom plánovala již od roku 1921. Ta kontinuita je znát dodnes.

Tvořily zde špičky architektury?
Pracovala tady celá řada výjimečných osobností, dnes třeba i nedoceněných.

Kdo byl třeba nedoceněný?
Právě Hubert Aust, žák Josipa Plečnika. Věřím, že kdyby jeho stavby stály v Praze, bylo by o nich slyšet víc než v Olomouci. Anebo architekt Klaudius Madlmayr, který navrhoval zajímavé kostely i stavby pro historické prostředí. Máte tady od něj i dům, jenž s dnešní kavárnou Mahler přímo na Horním náměstí navazuje na stovky let starou Krajinskou lékárnu. A i tu upravil. Velice dobře tak ukázal, jak je možné novostavbou vstoupit do výsostně historického prostoru.

U Madlmayra mě ve vaší knize zaujalo, že je také autorem známé školky na okraji parku v Michalském výpadu a že tato budova je vlastně jen malý fragment poměrně velkého plánovaného komplexu ústavu sociální péče.
To by byla úžasná věc, kdyby vznikla. Já tomu říkám dolní Blažejské náměstí. To skutečné leží nedaleko a má trojúhelníkovitý půdorys. Je nad parkem, od něhož ho oddělují schody. Madlmayr tento trojúhelník vzal, převrátil jej a přenesl dolů do parku, kam umístil velice dobře řešené budovy ústavu sociální péče. Nakonec se kvůli nedostatku peněz postavila jen školka. Mám za to, že tady počítal s efektem, který známe z italských měst, kdy právě různá náměstí a architektonické celky oddělují schodiště. To je další příklad, jak navázat na historickou architekturu.

Ctili to ale opravdu všichni? Když si vybavím skicu moderního Baťova mrakodrapu umístěného přímo na Horním náměstí či prosklený zářící obchodní dům, jenž měl nedaleko v historickém jádru města nahradit starý obchodní dům firmy ASO…
Když se na věc díváme dnešníma očima, někteří architekti určitě šli proti kontextu historického centra. Ale musíme si uvědomit, že ve 30. letech uvažovali o památkách jinak než my. Například stavby z 19. století vnímali tak, že se zkrátka zboří, až doslouží, a také je nahradí něco současného. Neviděli v nich nějakou hodnotu, kterou je nutné zachovat. Některé výsostně moderní návrhy staveb tak z dnešního pohledu skutečně provokují tím, že se ocitají v samotném historickém centru. Oni to ale tehdy vnímali jinak.

U které ze staveb plánovaných v letech 1918 až 1938 je podle vás největší škoda, že se nakonec nepostavila?
To jste mě zaskočil, to je těžká otázka. Je toho tolik. Ale je třeba škoda, že se nepostavilo nové divadlo. Ve 20. letech byla v Olomouci, stejně jako v dalších městech, velká architektonická soutěž na nové divadlo. Samozřejmě tady stála stará budova, ale nová republika chtěla nové, moderní divadlo. Stát mělo vedle červeného kostela u dnešní třídy Svobody. Byla tam celá řada výborných návrhů. Je také velká škoda, že se nepostavil ten Madlmayrův komplex ústavu sociální péče.

Myslím, že by s vámi řada Olomoučanů nesouhlasila, ten ústav by zabral velký kus dnešního parku.
To je možné. Ale tehdejší vedení Olomouce plánovalo park v místech dnešní Galerie Šantovka. To by byla kompenzace. Také je škoda, že nevzniklo výstaviště na Envelopě. Strašně dlouho se plánovalo, řešilo se to ve 20., 30. a dokonce i ve 40. letech. Vzniklo několik návrhů. Měla to být konkurence Brna, kde již fungovalo velké moravské zemské výstaviště. Pak se ale uvažovalo o nějakém regionálním, řekněme hanáckém výstavišti. Kdyby vzniklo, Olomouc by byla z komerčního hlediska určitě mnohem zajímavější a navíc by to obohatilo zdejší architekturu. Vezměte si brněnské výstaviště, stojí tam řada velice krásných budov, které dodnes mají i praktický užitek.

Proč se na Envelopě nestavělo?
Šlo o vojenské pozemky, jichž se armáda nechtěla vzdát. Takových překážek se v Olomouci vždy objevilo hodně. Velice dlouho za první republiky čekala i na vybudování krematoria, což byl nápad, který se zase nelíbil římskokatolické církvi.

Která prvorepubliková postavená budova je podle vás nejvýznamnější?
Zase těžká otázka. Určitě by se našli tací, kteří by vyzdvihli některou z prvorepublikových vil. Ale já si pořád myslím, že je to již zmíněné mauzoleum od Huberta Austa. Stojí v místech, kde se park ohýbá podél hradeb a skal, na nichž nahoře stojí další budovy, a tvoří jakýsi přírodní amfiteátr. A v něm na umělém pahorku stojí mauzoleum, u něhož vysadili stromy, takže to vypadá, že z lesa uprostřed města vykukuje malý antický chrám. Dialog mezi přírodou a architekturou je zde neobyčejně působivý. Aust tady navíc ukazuje, že monumentality je možné dosáhnout i u malé stavby.

Významným fenoménem dobové Olomouce je také podnik ASO. Jeho majitel Josef Ander hodně spolupracoval s architektem Bohumírem Čermákem, který je autorem dnešního Anderova stadionu.
I ten stadion byl přitom pouze částí mnohem většího plánovaného komplexu nejrůznějších sportovišť. Vše se táhlo až dozadu k Mlýnskému potoku, také ten měl být využitý pro sport. Ale když se podíváte na mapu, několik dalších sportovišť v této lokalitě nakonec vzniklo. Je zde později postavená univerzitní sportovní hala, tenisové kurty, plavecký stadion... Tady je vidět, že některé z myšlenek z časů první republiky žily ještě mnohá další desetiletí a žijí vlastně dodnes.

  • Nejčtenější

Řidiči osobáků blokovali předjíždějící kamion, u semaforu se pak strhla potyčka

26. března 2024  10:36

Konflikt tří řidičů vyšetřují od konce minulého týdne policisté z Jesenicka. Dvěma šoférům osobních...

Rakovina plic v časném stadiu nebolí, její záchyt bývá náhodný, říká specialista

20. března 2024

Premium Rakovinou plic v Česku každoročně onemocní přibližně 6 700 lidí a téměř 5 300 na ni zemře. Je to...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Malé pivovary na Hané překonaly potíže. Padl jediný, neměl pokračovatele

26. března 2024  5:07

Malé pivovary v Olomouckém kraji se i v náročné době udržely na trhu díky nadšení jejich majitelů a...

Praštěná kráva z Olomouce slavila triumf v Arménii a cílí na jižní Evropu

22. března 2024  5:19

Tihle muzikanti z Olomouce se nechtějí nechat svazovat žánry. Olomoucká kapela Goofy Cow (v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bambula opouští Olomouc. Až budu proti klukům hrát, dám jim nažrat, usmívá se

23. března 2024  9:42

Byl miláčkem olomouckého publika, hokejový talent z něj sršel na míle daleko. A ta bojovnost... Jan...

Klidně vyjdu před fanoušky. Olomoucký předseda o prodeji majetku i Gajdovi

28. března 2024

Premium Fotbalová Olomouc už sedm let hledá silného majitele. Aktuálně jsou sice rozběhnutá jednání s...

Zloděj v Olomouci ukradl mobily za 140 tisíc, utekl s nimi na Vysočinu

28. března 2024  11:59

Olomouckým kriminalistům se podařilo do dvanácti hodin od oznámení krádeže zadržet zloděje, který v...

Kraj má po deštivé zimě doplněné zásoby vody. Jak dlouho vydrží, není jisté

28. března 2024  4:54

Tak bohatou zimu na srážky jako letos experti za poslední desítky let nepamatují. Výsledkem jsou...

Zloději vykradli hasičům zbrojnici dvě noci po sobě, vzali pilu i výčep

27. března 2024  16:38

Hned dvakrát si v uplynulých dnech prožili nepříjemnou zkušenost s vloupáním zlodějů dobrovolní...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...