Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvVýrazy pandemie nebo epidemie pocházejí ze starořecké medicíny. Pandemicon byla choroba, která měla dopad na celé lidstvo, a epidemicon nemoc, jež zasáhla více národů. Řekové kromě toho používali ještě výrazy endemicon (nemoc vyskytující se jen v určité oblasti) a sporadicon (choroba, která postihuje pouze jednotlivé osoby).
„Takže pandemie v době starověkého Řecka neznamenala totéž, co dnes,“ upozorňuje Karel Černý. „Pandemie sice zasahuje celé lidstvo, ale v jejich pojetí to bylo celé lidstvo řeckého světa. Tedy středozemní oblast, Malá Asie, možná měli ponětí o Indii a tím to končilo.“
„Takže pandemie v moderním slova smyslu, která nás ohrožuje všechny, přišly až po objevení Ameriky,“ říká Černý. Nejpodobnější pandemií s tou, kterou zažíváme dnes, je podle něj pandemie španělské chřipky. „Ale byl bych opatrný. Téma srovnání s chřipkou se totiž stalo politickým tématem a realitou je, že koronavirus není chřipka.“
Tři vlny španělské chřipky
„Ale co se týče předpokládaného počtu obětí, tak to, co zatím zažíváme ještě ani zdaleka nedosahuje počtu obětí, k nimž dospěla španělská chřipka. Ta se odehrávala v letech 1918 až 1920. První vlny proběhly v letech 1918 a 1919.“
První virus byl podle historika vyfiltrován dvacet let před tím a vědci navíc nevěděli, co to vlastně mají před sebou. Právě proto pojmenovali tento objev virus, což v latině znamená jed.
Španělská chřipka měla podle dochovaných pramenů tři vlny. Karel Černý však na základě těchto historických skutečností odmítá předpovídat, zda i koronavirus bude mít podobný průběh, tedy se třemi smrtícími vlnami. „Může to tak být, ale nemusí.“
Podle Černého prameny sice opravdu hovoří o několika vlnách, ale na řadě míst se od sebe jednotlivé vlny nedaly rozeznat. „O vlnách je proto problematické hovořit i ve střední Evropě. My vlastně nevíme, kolik lidí zemřelo, a odhady se od sebe divoce liší. Je to od šesti do stovky milionů.“
Popírání nemoci je kulturní konstanta
„Světová zdravotnická organizace se přiklání k pásmu mezi 25 a 50 miliony obětí. Z toho dedukuji, že zatím jsme ještě ani zdaleka nedosáhli této úrovně v případě koronaviru. A díky mimořádnému technologickému vývoji této úrovně patrně ani nedosáhneme.“
Svou roli v tom podle Černého bude hrát i fakt, že dnes dokážeme mnohem rychleji než v minulosti vyvíjet vakcíny. „To, jak se v posledních měsících vyvíjejí vakcíny, to je obrovská změna oproti těm posledním velkým vakcínám například proti spalničkám. Tehdy to trvalo asi čtyři roky. Představte si, že bychom čtyři roky čekali na vakcínu proti koronaviru.“
Zajímavé je zjištění, že i v minulosti přistupovala část společnosti k pandemiím a epidemiím podobně jako současná populace k onemocnění covid-19. I v minulosti se mezi lidmi našli popírači španělské chřipky, antirouškaři i lidé, kteří v chorobě viděli celosvětové spiknutí.
„To je kulturní konstanta. Podobné chování nacházíme v 16. století v souvislosti s morem. Lidé nejsou jednoduchá stvoření... Mohou za tím být motivace náboženské, ekonomické i politické. To vše vede k tomu, že se třeba lidé snaží vyhnout protiepidemickým opatřením, pozdržet je, nedůvěřují jim.“
Už v minulosti odmítali roušky i lékaři
„V raném novověku se někteří lidé snažili zatajit počínající morovou epidemii prostě proto, že to znamenalo izolaci od ostatních ekonomických center, jako například v severní Itálii v 70. letech 16. století. Znamenalo by to ekonomické ztráty.“
„Ale pak tu byla náboženská motivace. Někteří lidé odmítali bojovat proti epidemickým chorobám obecně. Protože jestliže je mor metla boží, tak tím, že bojujete proti nějaké epidemii, vzpíráte se božímu trestu, a to je hereze.“
Roušky se během pandemie španělské chřipky používaly zejména v USA. „Tady u nás se moc nenosily a ani naši lékaři je moc nedoporučovali. A ta argumentace je velmi zajímavá. Oni říkali, že tohle je něco, co spadá do terapeutického repertoáru morových doktorů ze středověku. Přece to nebudete znovu vytahovat na světlo. Oni ale samozřejmě neměli žádný způsob, jak spolehlivě otestovat účinnost roušek.“
Chřipky zastínily jiné epidemie
Podle Černého je podobné předsudky objevovaly v medicíně už minulosti. „V 16. století se objevila představa, že by infekční choroby mohlo způsobovat živé kontagium, tedy jakoby nějaká bakterie nebo virus. To potom bylo odmítnuto v 17. století naprostou většinou lékařské obce jako úplný nesmysl a dalších 150 let se věřilo něčemu úplně jinému. A pak se to najednou vynořilo v 19. století, když nastala doba velkých objevů patogenů, jako byl původce tuberkulózy nebo syfilis a vztekliny a pak i chřipky, což je objev z roku 1933.“
I před pandemií z let 1918 až 1920 se chřipka ve světové historii objevuje. „Ale chřipka v podstatě zanikala ve vysoké úmrtnosti společnosti a lidé si chřipkových pandemií v předchozích obdobích, myslím, nevšímali, protože když to srovnáte s jinými hrozbami, tak na takové neštovice umíralo v 18. století každoročně 100 tisíc lidí. A to bylo kontinuální.“
„Bylo téměř jisté, že neštovice dostanete a měl jste patnácti až šestnáctiprocentní pravděpodobnost, že zemřete. A pokud přežijete, tak se závažným postižením, jako byla třeba slepota nebo zohavení obličeje. Takže chřipky lidi příliš nezajímaly.“
Lockdown znali už v dobách moru
Po ekonomické stránce ovlivnily pandemie svět velmi podobně v minulosti jako dnes. Typické to bylo například u epidemií moru. „Docházelo k něčemu podobnému, co dnes. My tomu říkáme lockdown, oni tomu říkali sanitární kordon nebo kontumační zóny.“
„Dělali přesně to, co my děláme dnes. Tedy že se někam postavili vojáci, nikdo nesměl ven, nikdo nesměl dovnitř. Města se izolovala, stejně tak oblasti. Používaly se zdravotní pasy a to samozřejmě výrazným způsobem zasáhlo ekonomiku. A v minulosti měla ekonomika daleko menší setrvačnost, co se týče třeba potravinové bezpečnosti.“
„Když vám prostě na měsíc zastavili obchod, tak lidé začali umírat hlady. A to je něco, co se nám dnes nestane. A to je nejvýznamnější rozdíl od minulosti.“
Lidstvo se v mnohém poučilo
Během historických pandemií se podle Černého lidstvo v mnohém poučilo. „Všechna taková ta obecná opatření, která dodnes používáme, třeba že se má nakažený izolovat, má nosit roušky nebo opatření typu sanitárních zón, to všechno jsou věci, které se dlouho vyvíjely, testovaly, v podstatě od konce středověku.“
Už v antické medicíně najdeme podle historika velice důležitou poučku: Uteč co nejrychleji, co nejdál a zůstaň tam co nejdéle. Rad a doporučení v dalších stoletích přibývalo a do současnosti vznikl objemný soubor ponaučení, jak se v podobně krizových situacích má lidstvo chovat.
V rozhovoru po Zoomu Karel Černý hovořil i o variolaci, historii očkování, a odpověděl i na otázku, která byla nejničivější pandemie světové historie.
