Centr hokejové Olomouce Lukáš Nahodil dává ruce dolů. Situaci dlouze zkoumá rozhodčí u videa: Gól to byl, o centimetry, ale byl! Jako by i těsný zásah z úterního mače, díky němuž Hanáci vyrovnali na 1:1 a mohli o druhém bodu rozhodnout v prodloužení, s videorozhodčím potvrdil: Nahodil je zpátky ve formě, už nepochybujte.
Po životní sezoně zažívá dvaatřicetiletý útočník sezonu horší. Má to však své objektivní příčiny. Už proto, že není legrace v Olomouci, kde je každá branka tak trošku výjimečnou událostí, posbírat 35 kanadských bodů za 18 gólů a 17 asistencí.
Tím spíš, že z elitní letky, kterou vytvořil s Pavlem Musilem a Lukášem Klimkem, mu nezbyl nikdo.
Přitom s kumpány kolikrát dělali ze soupeřů kuželky a přihrávali si až do kuchyně. Radost pohledět na jejich hokej. „Já jsem měl vždy štěstí na spoluhráče. Hokejově jsme si ale sedli s Muskou a Lukášem asi fakt nejvíc,“ řekl serveru hokej.cz.
Do toho covid rozcupoval kondiční přípravu. „My jsme moc netrénovali. Po té pauze jsme do toho hned naskočili. Prvních pár zápasů bylo ještě v klidu, pak to ovšem začalo klesat, protože jsme neměli kde nabrat fyzičku. Když člověk měsíc nic nedělá, tak je to znát,“ přemítal.
Trenéři Moták s Tomajkem nebyli spokojeni s tím, jak pracuje dozadu, a přesunuli ho do čtvrté formace, jako by snad měli lepšího centra.
Neměli, i proto mu zásadně neklesal čas na ledě a posílali ho na přesilovky. A po Vánocích to přišlo.
Nahodil z posledních jedenácti zápasů posbíral deset bodů, celkem jich má zatím šestnáct (7+9).
Šikula Musil mu sice v létě odešel do Plzně a Klimek na marodku, ale z té se v úterý konečně vrátil a hned Nahodilovi u ušmudlaného zásahu asistoval. To už povýšil do druhé formace. „Nikde není psané, že se nám bude dařit jako loni. V každém případě si s Lukášem rozumíme i mimo led. A těším se na srandičky v šatně,“ povídal Nahodil. „Nyní se do toho dostáváme. Pevně věřím, že budeme opět nepříjemný tým, který nepustí kostičku a bude doma soupeře válcovat.“
Zatím je Olomouc jedenáctá a na cestě do play off bude potřebovat Nahodilův přínos ve forčekingu i tvorbě hry. Tentokrát by sezonu neměl v nejlepším přerušit koronavir jako loni. „Musím ten rok ale hodnotit nakonec úžasně. Nás potkalo štěstí, že se nám narodil syn Adámek. Covid nezlehčuji, ale pro nás jde nyní vše stranou. Zažíváme největší štěstí v životě,“ září.
Předloni si splnil jiný sen: na Dominikánských ostrovech si s manželkou zaplavali s delfíny. A hokejové sny? Co po třech letech přestup za lepším? „Utíkat rozhodně nechci, ale neříkám, že cíl je, abych to dohrál tady. Chci hrát co nejlépe, aby na mě Adámek mohl být pyšný a nemusel se pak schovávat ve školce, že hrál táta mizerně.“ Teď táta zase válí.
