Lékaři včetně primáře Miroslava Šedy vyhlíželi moderní dětskou kliniku už řadu let. Nový objekt se řadí mezi nejmodernější v Česku i Evropě. Mimo prvotřídní péče malým pacientům v maximální míře zpříjemňuje hospitalizaci. „Děti pobyt na klinice snášejí překvapivě dobře,“ říká primář Miroslav Šeda.
Novou jednotku intenzivní a resuscitační péče (JIRP) jste otevřeli minulý týden, jak dlouho jste pociťovali nutnost obměny?
Již mnoho let.
V čem vám původní jednotka nevyhovovala?
Především svým umístěním a rozvržením, dále i z hlediska hygienicko-epidemiologického režimu. Pocházela z konce 70. let a byla v šestém patře bez návaznosti na centrální operační sály. Jedna dlouhá chodba, ze které vycházely pokoje, s pracovnou lékařů a zároveň i sesternou na konci. Nová JIRP se teď nachází ve stejném patře jako zmiňované sály a oddělení, kde jsou hospitalizováni dětští pacienti po zákrocích v ústech.
Miroslav Šeda
|
Dostala jednotka i nové přístrojové vybavení?
Je z původní JIRP, máme ale přislíbené nové monitory.
Vaše pracoviště teď patří k nejmodernějším v Česku i v Evropě. Co ho odlišuje od jiných?
Máme tři chlouby. Jednak nové a praktické uspořádání s centrálním velínem, ze kterého paprsčitě vycházejí jednotlivé prosklené boxy. Sestřičky tak mají dokonalý přehled o pacientech. Dále tady máme prostorný a skvěle vybavený přijímací sálek s anesteziologickým přístrojem, rozvodem plynů a elektrokoagulací. Zde u pacientů můžeme provádět krátké akutní zákroky v částečné i celkové anestezii a nemusíme je převážet na centrální operační sály, což mě jako i dětského anesteziologa velmi těší.
Ještě nějaká chlouba?
Ano, box zvaný matka plus dítě se samostatnou klimatizační jednotkou s aktivním odsáváním a vstupním i výstupným filtrem. Můžeme zde tedy hospitalizovat a případně i mít na dýchacím přístroji pacienta s vysoce infekčním onemocněním, jako je například spalničková bronchopneumonie či spalničková encefalitida. Potřeba takového boxu vyvstala obzvláště teď, v období covidové pandemie.
Jak se vůbec odlišuje dětská jednotka intenzivní péče od té pro dospělé pacienty?
Především komplexností péče a věkovým rozsahem. Poskytujeme multioborovou intenzivní péči, a to interní i chirurgickou, zároveň fungujeme jako dětské lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení. Staráme se o děti od novorozenců až po devatenáctileté. Tomu musí odpovídat vzdělání, schopnosti a dovednosti lékařů i sester a zároveň i přístrojové vybavení.
S jakými dětskými případy se nejčastěji setkáváte?
Naší JIRP za rok projde kolem osmi stovek pacientů, spádovou oblastí je Olomoucký a Zlínský kraj. Mezi nejčastější diagnózy patří úrazy, otravy, infekce, metabolická onemocnění či pooperační stavy.
Pacienty jsou děti, umožňujete rodičům být s nimi nepřetržitě?
Je třeba si uvědomit, že každá JIRP je z hlediska charakteru pacientů, poskytované péče, provozu a hygienicko-epidemiologického režimu odlišné pracoviště než běžné standardní oddělení. I přesto se v těchto intencích snažíme, aby přítomnost rodiče u dítěte byla co nejdelší, nesmí však narušovat léčebný plán, provoz oddělení, ochranný režim a práva jiných rodičů.
Který případ nebo pacient vám nejvíc utkvěl v paměti?
Před dvěma lety mi ve službě na JIRP přivezla záchranná služba asi desetiletou dívku po škrcení na houpačce, zástavě oběhu, resuscitaci a vdechnutí zvratků. Už při předání byla nestabilní a dýchací přístroj ji obtížně prodýchával. Předpokládal jsem pneumotorax (vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny – pozn. red.) po resuscitaci. Domněnku však nešlo ověřit pomocí rentgenového snímku, protože obě laborantky byly na operačních sálech. Během několika minut došlo k poklesu srdeční akce a zástavě oběhu, takže jsem musel rychle jednat.
Co jste udělal?
Naslepo jsem zavedl hrudní drény. Naštěstí se můj předpoklad ukázal jako správný. Z drénů vyletěl proud vzduchu, bleskurychle se obnovila srdeční akce i dýchání. Pacientku jsme poté ponechali 48 hodin v hypotermii (umělém řízeném snížení tělesné teploty – pozn. red.), provedla se bronchoskopie s odstraněním zvratků z plic a léčba otoku mozku. Za dva týdny odcházela domů bez jakéhokoliv neurologického postižení. Byl to málem zázrak.
Na oddělení pečujete o malé pacienty v kritickém stavu, vážně nemocné nebo například po nejrůznějších úrazech a operacích. Pokud děti vnímají, co se kolem nich děje, jak pobyt zvládají? Mají nějaká „rozptýlení“?
Děti pobyt na JIRP snášejí překvapivě dobře, se sestřičkou si mezi sebou vytvoří vzájemnou důvěru. K rozptýlení patří televize na jednotlivých boxech, tablety a hračky.
Práce v nemocničním prostředí, zvlášť u dětí, je bezpochyby psychicky velmi náročná. Jak relaxujete?
Na vycházkách se svým bulteriérem Ozzym. Také se snažím pravidelně běhat a cvičit, rovněž se zajímám o historii a numismatiku.