Své domy Georg Berger navrhoval a stavěl v době, kdy byla architektura vesměs posedlá moderními směry a především funkcionalismem. Přesto jeho tradiční pojetí sklidilo v Šumperku velké úspěchy. Navrhl tam divadlo a radnici a desítkami staveb výrazně ovlivnil podobu města.
„Byl vždycky vnímán jako architekt vídeňský, přestože největší úspěchy sklízel v Šumperku,“ říká historička šumperského muzea Kristina Lipenská, která napsala knihu Architekt Georg Berger - Šumperský sen.
 |
Jak se vídeňský architekt dostal do Šumperka?
V rodném Magdeburku se nijak výrazněji neprosadil. Proto přesídlil do Vídně, kde měl kancelář od roku 1895 až do své smrti v roce 1930. Ve Vídni navrhoval především činžovní domy. Ani to ale neznamenalo nějaký razantní úspěch. Ten pravý rozkvět jeho kariéry začal až v Šumperku a odvíjí se od úspěšné soutěže na německý spolkový dům, dnešní divadlo.
Čím tak oslovil objednatele, porotu?
Soutěž proběhla začátkem 20. století. Berger byl vybrán proto, protože se místní německé komunitě líbil jeho styl, který dle dobového vkusu vyjadřoval německého ducha. A také už měl příznivé reference z úprav exteriéru olomoucké radnice. Komisi se sešlo celkem 78 návrhů. Je zajímavé, že Bergerův návrh byl úplně jiný než později realizovaná stavba. Svůj projekt musel výrazně přepracovat. V té době se v Šumperku seznámil se svou druhou manželkou.
Kdy začal Berger stavět v Šumperku své vyhlášené vily?
Bylo to začátkem dvacátého století. Jedním z jeho prvních návrhů vilových staveb byla vila nesoucí později název Bergerova. Nebylo to ale pojmenování po autorovi, nýbrž po šumperském podnikateli stejného jména, který vilu později koupil. Jinak spolu neměli nic společného.
Architekt Georg Berger
Jeho vily jsou zdobné, přitom svět už jde jinou cestou. Jaký je tedy jeho styl?
Bergerova tvorba do samého konce spočívala v intencích pozdního historismu. U těch raných vilových staveb ještě není viditelný typický bergerovský styl, podle kterého byl později dobře rozpoznatelný. Svůj nezaměnitelný rukopis si vypracoval až ve 20. letech 20. století po delší pauze způsobené první světovou válkou.
Čím se dá vysvětlit jeho obliba v Šumperku v době, kdy se prosazují moderní směry v architektuře?
Je to jistá nostalgie odrážející kulturní provázanost Šumperka s Vídní. Vkus místních stavebníků si žádal stavby malebné, odkazující k lokální německé tradici a historii. On tomu dokázal perfektně vyhovět. I v době, kdy už byla dokončena vila Tugendhat a stále víc se prosazoval funkcionalismus, on se pořád vracel do historie, takže v jeho stavbách se objevují věžičky, různé arkýře, členité mansardové střechy a podobně. A má úspěch.
Jednoznačně nejvýznamnější šumperskou zakázkou byla nová radnice...
K radnici se dostal zajímavě. Do soutěže vyhlášené v roce 1909 podal společný návrh s vídeňským architektem Ludwigem Schönem. Skončili však až na pátém místě. Nakonec s odůvodněním, že úspěšnější návrhy překročily rozpočet a dalšími výtkami, vybrala komise ten jejich. I v tomto případě došlo v návrhu ke změnám, ale už nebyly tak výrazné jako v případě spolkového domu.
V architektuře Berger setrvával u historických vzorů. Vyhýbal se i moderním materiálům?
Naopak! Berger velmi rád používal moderní materiály, i v pokročilém věku sledoval moderní trendy. Jedním z jeho oblíbených materiálů je zvláštní omítka, která je mimochodem velmi trvanlivá a na některých stavbách v Šumperku je vidět dodnes. Je to takzvaný umělý kámen. Jde o tvrdou cementovou omítku, která se už nijak neupravuje. Berger do ní vyrýval různé vzory. Inspiraci hledal v místním stavitelství na Šumpersku v lidové architektuře.
Významní podnikatelé měli často „svého“ architekta. Byl někdo, kdo měl Bergera zvlášť v oblibě?
Architekt se spřátelil s Carlem Strobachem mladším, což byl generální ředitel Olšanských papíren. Pro něj a jeho rodinu Berger postavil v Šumperku dvě obytné vily. Strobach mu zadal také stavbu dvou ředitelských administrativních vil v Olšanech a Dlouhé Loučce. Velký úspěch u významného podnikatele určitě otevřel dveře k dalším zakázkám. Ty se ve dvacátých letech doslova hrnuly. Nejvíc klientů měl mezi zájemci o vily, stavěl ale i obchodní domy, ale taky vinárnu, vydavatelství, hotel. Především v Šumperku, ale také v okolních vesnicích Rudě, Raškově, Rapotíně
Postavil si tento architekt v Šumperku svůj dům, kde měl ateliér?
Je zajímavé, že Berger v Šumperku žádné trvalé vlastní sídlo neměl. Když pobýval v Šumperku a dohlížel na zakázky, tak bydlel v penzionu, který navrhl pro svého klienta. V Šumperku neměl zřejmě ani svůj ateliér. Až do své smrti v roce 1930 měl doložený ateliér pouze ve Vídni. Je pravděpodobné, že na svých návrzích pracoval i v penzionu, ve kterém bydlel.
Kterou stavbou se se Šumperkem rozloučil?
Je to farní budova u evangelického kostela, která byla jeho nejen poslední šumperskou, ale poslední stavbou vůbec. Byla dokončena v roce 1929, nedlouho před jeho smrtí. Je na ní dobře dochovaná původní omítka z umělého kamene, do které osobně vyrýval vzory. Fara znamenala návrat k práci pro šumperské evangelíky po více než dvaceti letech. V roce 1906, když pod tíhou zvonu padala malá věžička jejich blízkého evangelického kostela, navrhl postavit novou věž. Ta byla původně navržena pro kostel ve švýcarském Curychu.
Čím vás osobně Bergerova osobnost zaujala nejvíc?
Stejně jako kdysi Mozart mohl říct, že Mí Pražané mi rozumějí, mohl i Berger říct: Mí Šumperané mi rozumějí.
