„Cesty se postupně rozšiřovaly. Ze silnice jsou nějaké tři metry pevné a kraje jsou dolepované, historicky rozšiřované a nezpevněné. Není tam žádný podklad a jak na to najedou těžká auta, okraje padají,“ přibližuje vývoj ředitel Správy silnic Olomouckého kraje Petr Foltýnek.
Podobné situace přitom někdy končí i převrácenými nákladními auty, například v dubnu takto skončila na Jesenicku jízda náklaďáku převážejícího mobilní obytné kontejnery, pod jehož vahou se utrhla krajnice.
Problém letitých vozovek je i jejich malá šířka. Silničáři se je proto snaží při rekonstrukcích rozšiřovat. Narážejí ale na problém s výkupy pozemků.
„Jsme rádi, když některé naše cesty třetích tříd mají pět, pět a půl metru,“ podotýká Foltýnek.
Opravy ztíží skok cen i nedostatek materiálů
Olomoucký kraj vlastní přes tři tisíce kilometrů silnic druhé a třetí třídy. Na všechny potřebné opravy by podle dřívějších odborných odhadů potřeboval zhruba 25 miliard korun.
Státní fond dopravní infrastruktury ovšem rozděluje mezi kraje na silnice II. a III. třídy ročně jen čtyři miliardy, silničáři tedy musejí vybírat, do kterých úseků se pustí.
Nepomáhají jim ani rostoucí ceny. „Mění se každý den, k tomu je problém vůbec sehnat balenou asfaltovou směs. Co jsme loni vysoutěžili, už dnes neplatí. Nastala úplně jiná doba,“ nastínil ředitel krajských silničářů.
I proto je podle něj potřeba, aby tranzitní doprava opouštěla dálnice nebo silnice první třídy co nejméně.
Podobný názor má i Ředitelství silnic a dálnic. „Těžkou nákladní dopravu je třeba především směrovat na silnice vyšších tříd, které jsou konstrukčně únosnější. Tím se zabrání doslova destrukci silnic nižších tříd, které na těžkou nákladní dopravu, přičemž nemusí být nutně ani přetížená, nejsou stavěné,“ uvedla mluvčí organizace Nina Ledvinová.
