Silnice je široká pět až sedm metrů. Ředitelé týmů však hlásí všem cyklistům do sluchátek ve stejném momentu de facto to samé: „Dávej si pozor, ať jsi vepředu.“
I jim je přitom jasné, že dopředu se vejde tak dvacet jezdců asi ze sto osmdesáti, takže jde o více či méně skličující pokyn. Psychicky náročné jsou především první etapy Tour de France, ty na kluzkých kostkách bývají zase mnohdy hazardem.
Z volejepodcast iDNES.cz |
„A podle mě do takových závodů ani nepatří,“ míní Leopold König, který jako jediný Čech dokončil v první desítce všechny tři podniky Grand Tour - a pokaždé hned při své premiéře. Devátý na Vueltě 2013, sedmý na Tour 2014, šestý na Giru 2015.
Od roku 2017 však kvůli záhadným problémům nejezdí a raketově nastartovanou kariéru ukončil.
Ve čtyřiatřiceti letech říká, že nelituje: „Protože to přišlo tak strašně rychle, nestačil jsem si to ani uvědomit. Musel jsem kvůli zdravotním důvodům skončit ze dne na den.“
I letošní Tour sledoval jako expert ČT bez mučivých pocitů, že jeho se už šrumec na slavných etapách netýká. Ačkoli...
RETRO: Tour, moje obří nálož emocí. Jak jel König od hrozící kapitulace ke slávě |
„Když přijdou kopce a je to jezdec proti jezdci, tak mě nohy svrbí,“ přiznává někdejší elitní vrchař. I pět roků po konci kariéry má pořád hubenou figuru, jen místo 62 kilogramů váží asi 69.
A pořád nezná přesné příčiny komplexních zdravotních potíží, kvůli nimž se už o návrat nepokusí. „Dodneška nevíme. Záhada,“ pokrčí rameny. „Hodil jsem to za hlavu, snažím se energii věnovat jiným věcem a neřešit to.“
Psychika se pořád podceňuje
Připouští, že velkou roli hrála psychika. Ani ne tak vyhoření, jako spíš neustálý život na hraně nejen kluzkých kostek, ale nepřetržitého riskování a sahání si na dno. „Rozhodně psychika,“ potvrdil v podcastu Z voleje.
„Cyklistika je sport, kde se člověk každý den konfrontuje s velkým rizikem. Náš krátký život je velmi ovlivňovaný tím, co si myslíme. Síla, proč jsem se dostal na takovou úroveň, mě ve finále i zničila. Tak to v životě chodí.“
Mentální přípravě se podle něj v cyklistice ještě nevěnuje taková pozornost, jaká by měla: „Tato sféra je dost podceňovaná. I my ve Sky jsme už měli jednoho z velmi významných světových psychologů, ale spolupráce nebyla intenzivní. Je to sedm let, dneska to pokročilo dál, ale mezery v mentálním tréninku jsou pořád.“
A dopadá i na stále mladší jezdce ve World Tour: „Profesionální sport je o penězích. Vidíme, že dnes týmům nedělá problém vytipovávat si talenty už do juniorů, což za mě tak vůbec nefungovalo. Na úkor mládí jezdce jej začnou mnohem dříve využívat pro své zájmy. Dřív dostali prostor, aby se rozvinuli,“ srovnává. „Pogačar či Bernal vyhráli Tour de France ve velmi brzkém věku. Na některých se psychické vyčerpání podepisuje mnohem dřív.“
Sám hned na své první Grand Tour s podceňovaným druhodivizním týmem NetApp vyhrál v roce 2013 etapu na Vueltě. „Nejhezčí vzpomínka,“ ohlíží se. „Měli jsme sotva autobus a šlo to.“ Vysloužil si přestup do Sky, nejbohatšího týmu planety: „Dva rozdílné světy.“
U boháčů ve Sky: vlastní pračka a četa s desinfekcí
Poznal, co je to profesionální cyklistika v nejmenším detailu. Každý jezdec měl na závodě svou pračku, aby se nemísily bakterie a nedostal kožní potíže. Ve všech dvaceti hotelech po každé etapě Tour naběhla do pokojů speciální dezinfekční četa, jež dokonale vyčistila především klimatizaci.
„Vědělo se, že pokud spíte dvacet nocí s jinou klimatizací, je vysoká šance, že vir nebo bakterie oslabený imunitní systém po etapě napadne a není nic jednoduššího, než klimatizaci vyčistit,“ vypráví.
Svět podle Königa. Český premiant na Grand Tour po rozlučce netouží |
I když šéf Sky Dave Brailsford jezdce uklidňoval, že oni si je vybrali a tudíž veškerá zodpovědnost leží na vedení, König si na sebe vytvářel tlak sám: „Byl to skvělý přístup, ale když si vás vybere nejlepší tým na světě, který jede vyhrát všechno, tak očekávání jsou obrovská.“
Staral se o Chrise Frooma, aby vyhrál Tour. Povedlo se. Černá práce, jež okamžitě nevyplaví endorfiny štěstí, jako když dáte gól ve fotbale, ale zpětně ji oceníte určitě: „Celková umístění jsou zvláštní.“
Zíral, když v Anglii bylo podél trati šest milionů divokých diváků. „Nic bezpečného,“ říká.
Cyklistika se od jeho závodních dob zase změnila. Je ještě dravější. „Covid narušil zajeté koleje, mnohem lépe se s tím adaptovali mladší jezdci, kteří neměli zajetý stereotyp ve velké cyklistice,“ vypozoroval.
Močení zůstalo, doping vymizel?
Trojnásobný světový šampion Peter Sagan si nedávno postěžoval, že z peletonu mizí zavedené gentlemanské dohody a respekt. Jako příklad uvedl močení přímo z kola místo přestávek k tomu určených. „Vůbec si to nemyslím,“ nesouhlasí König.
„Je krásně vidět, jak Peter Sagan zestárl. Starší závodníci očekávají respekt, ale je dobře, že ho dostávají jen do určité míry a mládí se jich nebojí. A na to Peter Sagan naráží, že už není on ten hlavní tahoun peletonu. Je to spíš střet generací, než problém respektu.“
A to močení za jízdy, Leo? Taky?
„To se dělo vždycky,“ usmívá se v olomouckém Divadle na cucky. „V závodě jsou pokaždé momenty, kdy se není kde vyčůrat. Můžete jít na krajnici, kde je sto tisíc lidí, takže budeš čůrat na diváka, což se děje běžně. Přišlo mi strašně úsměvné, když jsem si to četl právě od Petera Sagana, který ve svých devatenácti letech neměl už vůbec žádný respekt k nikomu. A to jezdila fakt věhlasná jména, která si na tom dávala záležet.“
Jak a kdy se během šesti hodin v sedle vyčůrat je kolikrát dilema. „Pokaždé když zastavíš, musíš peleton dojet. Čůrání prostě bolí. Spíš by mě zajímalo, jak to mají ženský. Ty se z kola nevyčůrají. Prý čůrají o hodně méně,“ přemítá.
Königa hlavně těší, že jeho milovaný sport už netíží dopingové stigma. „Jsem rád, že jsem přišel do velké cyklistiky v roce 2008, ten rok považuji za milník konce dopingu v cyklistice,“ pravil.
„Zvýšily se standardy, biologický pas, systém ADAMS, neustálé sledování lidí. Jsem hrozně rád, že si tím cyklistika prošla. Beru to jako uzavřenou kapitolu. Je to ukázkový příklad, jak by k tomu měly ostatní sporty přistoupit bez ohledu na počet peněz. Nechceš dávat dítě do sportu, který má pochybnosti.“
Zajímá se o neurologii, sílu myšlenek a varuje před energy drinky
König se na sítích vyjadřuje k různým tématům. Ví, že politika je součástí života, tudíž i sportu. Nedávno se například pozastavil nad tím, že energy drinky jsou volně dostupné mládeži.
„Je to velký problém. Stalo se cool držet energy drink v ruce po ránu, o přestávce ve škole,“ kroutí hlavou.
Český cyklista Leopold König.
„Můj sportovní ředitel ve Sky Nicolas Portal zemřel na zástavu srdce po nadužívání energy drinků. A to byl člověk, který byl detailně sledovaný v průběhu kariéry,“ připomíná smutný osud čtyřicátníka. „Neříkám, že zemřel přímo kvůli tomu, ale my jsme se několikrát bavili a potíže s arytmií začal mít po nadužívání energy drinků.“
Na toto téma by v Česku uvítal alespoň veřejnou diskuzi: „Energy drink plus alkohol plus tančím na parketu do pěti do rána rovná se zátěž velké etapy na Tour. To si málokdo uvědomí. Každoročně vidíme umírat lidi na party.“
Meditování proti covidu
Po kariéře cyklisty se vrhl do mnoha oblastí života od energetiky po development či technologie. Spolupracuje i s významnými vědci na zkoumání mozku.
„Poslední vědecký průzkum jsme dělali na téma covid. Měřili jsme vliv meditace na pravděpodobnost nakažení covidem a těžkého průběhu. Výsledky jsou fascinující,“ líčí.
„Lidé, kteří meditovali, mají o polovinu menší riziko nakažení covidem a o devadesát procent menší riziko vážného průběhu. Zjistili jsme, že je za tím protein, který se vytváří při meditaci v mozku. Brání spikům covidového proteinu navázat se na buňky.“
Věří v sílu myšlenek. „Líbí se mi plně vědecký přístup, kdy se spirituální věci vysvětlují z hlediska vědy tvrdými fakty. Protože věda je nástroj pro pochopení. Když bych řekl slovo čakra, polovina lidí nás přestane poslouchat,“ usměje se.
König bude řídit cyklisty na Sazka Tour. Ideální příprava na Vueltu, tvrdí |
„V podstatě jsme jen projev našich myšlenek. Poslední čtyři roky jsem nabral zkušenosti z hlubší sféry života a hrozně by mě zajímalo, jak bych kariérou teď prošel. Ale ani na minutu jsem nelitoval, že nejezdím, protože oblastí v životě, které mě zajímají, je tolik, že necítím lítost, že nemohu závodit.“
U cyklistiky však sympaťák z Moravské Třebové zůstal. Stal se ředitelem Závodu míru do 23 let a etapového klání Sazka Tour, někdejší Czech Tour, jež startuje už ve čtvrtek.
Sám na kolo sedne třikrát do týdne. A pořádně šlápne do pedálů. „Nedokážu jezdit pomalu, nejde mi to a ani mě to nebaví.“
A silnice je už široká dost.
