Jak poznám, že mám doma vzácnou věc?
To není vůbec jednoduchá otázka. Musíte pro to mít cit a všeobecný přehled. Lidem bych doporučil, že pokud chtějí zjistit hodnotu jakékoli věci, ať si o ní vyhledají aspoň nějaké základní informace. Sběratelství je již mnoho staletí celosvětový fenomén a dnes se sbírá takřka vše. Tento koníček se neustále rozšiřuje, vyvíjí a podléhá trendům. Na světě je mnoho vzácných předmětů, ale to, že je něco vzácné, ne vždy znamená, že je to hodnotné. Věci získávají hodnotu tím, že se s nimi obchoduje, a díky trhu pak můžeme rozlišovat, co je v dané době cenné a co ne. I období je totiž významné, hodnota sběratelských předmětů se průběžně hodně mění.
Když si myslím, že nějakou cennou věc mám, pravděpodobně vyhledám starožitníka. Nemusím se bát, že by mě ošidil, když se v tomto oboru nevyznám?
Doporučuji navštívit renomovaného starožitníka. Pro případnou konzultaci hodnoty věci je nutné mít s sebou aspoň její fotografie, nebo pokud je to možné, tak je nejlepší vzít ji rovnou s sebou. V dnešní době můžete také předmět nafotit a zaslat fotky elektronicky ke konzultaci, ale tento způsob je spíš pro získání předběžných a orientačních informací. U hodnotných starožitností a uměleckých děl je vždy potřeba posoudit fyzický stav a kvalitu, jelikož tyto vlastnosti hrají v hodnotě předmětu podstatnou roli. A z fotografií se to mnohdy pozná těžko.
Jak tedy nenaletět?
Je to stejné jako v jiných oborech. Všude máte možnost potkat seriózní a poctivé lidi, ale i ty méně zodpovědné. Musíte si rozmyslet, ke komu na konzultaci půjdete nebo koho oslovíte. Jak jsem zmiňoval, osobně doporučuji navštívit renomovaného obchodníka nebo znalce, a pokud si zjistíte aspoň základní informace o vašem předmětu, tak z vás „hlupáka“ udělá málokdo.
Když se rozhodnu starožitnost prodat, jaké mám možnosti?
Naše firma nabízí aukční prodej, zprostředkovatelský komisní prodej nebo předměty vykupujeme za hotové. Každý z těchto způsobů má své výhody a nevýhody a z hlediska rychlosti jsou různě časově náročné. Z mého pohledu je důležité pro konkrétní druh zboží zvolit správný způsob prodeje, abyste z případného obchodu vytěžili maximum. Dále samozřejmě můžete prodávat věci svépomocí.
O co je nyní největší zájem?
Tato turbulentní doba jednoznačně potvrzuje, že největší zájem je a bude o kvalitní sběratelsky zajímavé zboží. Myslím, že si lidé opět uvědomili, že starožitnosti a obrazy mají trvalou hodnotu, a navíc mohou být krásným estetickým doplňkem jejich interiérů. Pozoruji, že movití sběratelé a investoři se čím dál víc odklánějí od nejistého akciového a virtuálního investování a nacházejí jistotu ve sběratelství. Na aukčním trhu je teď největší zájem o výtvarné umění, dlouhodobě prodeje obrazů od známých výtvarníků trhají aukční rekordy. Také numismatika nyní zažívá největší cenový vzestup za posledních třicet let a z trhu doslova mizí kvalitní šperky i starožitnosti.
Lidé hodně investují do nemovitostí nebo akcií, je dobré vložit peníze i do starožitností? Jaké je vůbec jejich zhodnocení?
Máte pravdu, že dnes snad každý, kdo má nadbytečné finanční prostředky, přemýšlí, do čeho je investovat, aby tak rychle nedevalvovaly. Já považuji investování do starožitností a obrazů za sázku na jistotu. Je historicky ověřený fakt, že cenné starožitnosti a obrazy mají v jakékoli době svoji hodnotu, která zpravidla během ekonomických krizí ještě roste. Když starožitnostem a umění rozumíte, nebo když si od někoho necháte dobře poradit, můžete klidně vydělat i desítky procent ročně. Tento můj názor potvrzuje třeba mnoho opětovných prodejů kvalitních obrazů a starožitností na aukčním trhu.
Roste význam relativně moderních starožitností, jako je nábytek z chromovaných trubek či art deco šperky?
Na trhu s uměním jsou tyto starožitnosti patřící do první poloviny 20. století již dlouho vyhledávaným sortimentem. Neřekl bych ale, že význam těchto modernějších starožitností roste. Spíš se vyvíjí poptávka po těchto předmětech. Například u zmiňovaného nábytku došlo k jejímu poklesu. Zato u originálních artdecových šperků je situace jiná, tento sortiment si stále drží svoji hodnotu a je dobře prodejný.
Pavel UrbanNarodil se v roce 1985 v Olomouci, vystudoval ekonomiku a management v Olomouci a Brně. Během studií se věnoval starožitnostem a působil v rodinném starožitnictví, které na začátku 90. let založil jeho otec. V roce 2010 založil s bratrem a otcem společnost Starožitnosti – Galerie Ustar, která pořádá aukce výtvarného umění a starožitností a provozuje prodejní galerie v Olomouci a Praze. K jeho zálibám patří kromě umění i sport, hlavně hokej, jejž hrál skoro dvacet let profesionálně, a rybaření. |
Co věci z éry komunismu jako retro hračky, šperky či umění ve stylu kreseb Káji Saudka?
Těch se týká už zmiňovaná změna zájmů sběratelů v různých dobách. Je to zčásti dané i tím, že se do sběratelství zapojuje mladší generace klientů, která kupuje a vyhledává zboží určitým způsobem jim blízké. Mnoho lidí přivede ke sbírání retro věcí například vzpomínka na jejich mládí, nadčasový design některých předmětů nebo historické okolnosti související se vznikem určitého zboží. Proto i socialistické předměty na trhu nachází své obdivovatele a některé věci z tohoto období začínají být poměrně hodnotné. V oblasti výtvarného umění pak rychle roste poptávka po dílech od významných umělců své doby. Takže ceny stoupají a dnes je běžné, že díla od známých autorů vytvořená v 50. až 80. letech 20. století už se cenově pohybují v řádu statisíců až milionů korun.
Pokud se rozhodnu prodat starožitnost v zahraničí s vidinou, že tam dostanu víc, bude to tak? Nebo jsou výkupní ceny srovnatelné s tuzemskými?
V zahraničí to podle mých zkušeností není tak fantastické, jak si lidé představují. Samozřejmě určitý druh zboží vyžaduje mezinárodní trh, ale ne vždy se prodej v cizině vyplatí. U velkých aukčních domů vám většinou nabídnou velmi nízkou vyvolávací cenu, a navíc jsou jejich provize z konečné prodejní ceny hodně vysoké, běžně jde o 40 až 50 procent. Existuje také riziko, že se vaše zboží v aukci neprodá a vy budete muset uhradit náklady spojené s aukčním prodejem, jako je poplatek za nafocení, uveřejnění v tištěném katalogu, pojištění předmětu nebo náklady spojené s transportem. Proto si myslím, že prodej v zahraničí je hodně riskantní, navíc jsou s ním spojené i legislativní povinnosti. Z mého pohledu je tak často lepší zboží prodat na tuzemském trhu.
Co výjimečného už vám prošlo rukama a jaký je váš zatím nejlepší životní obchod?
Mám to štěstí, že se mi do nabídky dostává poměrně hodně kvalitního zboží. Z výtvarného umění určitě stojí za zmínku mimořádně sběratelsky zajímavá olejomalba od Jana Zrzavého s názvem Fantastická krajina vytvořená v letech 1913 až 1914, kterou se nám v aukci podařilo zobchodovat za více než 28 milionů korun. Tento prodej dosáhl historicky nejvyšší ceny za Zrzavého dílo a stále drží světový autorský aukční rekord. Ze starožitností bych vyzdvihl unikátní astronomické hrací hodiny pocházející původně z majetku šlechtické rodiny Kinských, přímo z paláce Daun-Kinsky ve Vídni. Tyto výjimečné hodiny jsou experty označovány za nejlepší svého druhu na světě a podle mého názoru se jedná o nejhodnotnější starožitnost, jež se za posledních 30 let v Česku veřejně nabízela k prodeji.
Věci prodáváte tak, jak je od lidí koupíte?
Zastávám názor, že pokud chcete prodat luxusní zboží za nejvyšší možnou cenu, tak musí být v perfektním stavu. Proto věci, u kterých se to vyplatí, nechávám odborně zrestaurovat. Ovšem ne všechno zboží musí vypadat jako nové. Existují starožitnosti, jež zákazníci vyloženě hledají a kupují pouze v původním stavu. Jelikož kvalitních restaurátorů není mnoho, mám raději, když klienti přinesou předměty nedotčené. Můžeme pak projednat způsob prodeje, i zda věc necháme v původním stavu, či ji zrestaurujeme.
Jste jedním z porotců v pořadu Poklad z půdy. Co vzácného jste díky natáčení získal?
Jelikož se tento pořad natáčí již několik let, tak těch předmětů už bylo víc. Radost mi udělaly například nádherné empírové stolní hodiny, které byly vyrobeny okolo roku 1810, zlaté skeletové kapesní hodinky z konce 18. století nebo kabinetní obraz od Václava Jansy s motivem rozkvetlé louky.
Překvapilo vás, kolik lidí má doma takové vzácné a mnohdy raritní kousky?
Ani ne. Lidé mají ve svých soukromých sbírkách mnoho úžasných starožitností a různých pokladů. Bohužel ne každý má tu odvahu a je ochoten přijít do televize a veřejně to prodávat.
Ve vaší olomoucké galerii chystáte soukromé muzeum. Kdy otevře a co v něm návštěvníci uvidí?
V Olomouci máme mnohonásobně větší zázemí než v pražské pobočce, tak toho chceme využít a prostory prodejny rozdělit na dvě části. První menší bude pojata jako prodejní galerie, druhou podstatně větší využijeme pro výstavní muzeální expozici. Změny plánujeme provést do konce letošního roku. Naší vizí je vytvořit expozici se zaměřením na kvalitní středoevropské výtvarné umění a evropské starožitnosti té nejvyšší možné úrovně. Myslím, že se lidé mají na co těšit.
