„Letos jsem zabil vlastně dvě mouchy jednou ranou. Vyřezal jsem Aloise Wesselse jako největší tvarůžkářskou osobnost světa. Zároveň je občanem Loštic a také člověkem, který zdejší tvarůžky nejvíc proslavil,“ vysvětlil řezbář. Loštická tvarůžkárna po něm pořád nese jméno A.W..
A z „přespolních“ Moravanů či Slezanů přišla letos řada na autora Slezských písní Petra Bezruče.
Wessels má na nose cvikr, který figurce na míru vyrobil Benešův kamarád – zlatník z nedalekého Bouzova Michal Mayer. A u tvarůžkáře nesoucího mísu tradiční loštické pochoutky panáčkuje kocour. „Je to taková cimrmanovská fikce,“ směje se řezbář.
Kocour podle něj jednou přišel do tvarůžkárny a majitel si ho tak oblíbil, že se stal Wesselsovým přítelem.
„Tvarůžkář ho krmil tvarůžky a kocour narostl do obřích rozměrů. Povídalo se, že myši z něj měly takový strach, že umíraly už při pohledu na něj a nemusel je vůbec chytat,“ popisuje Beneš.
Kocour zlikvidoval všechny myši
Z tvarůžkárny tak zmizely všechny myši. „Proto je kocour také součástí betlému,“ vysvětlil Beneš.
Na Petra Bezruče má v relikviáři památku v podobě kamene z Lysé hory, kam umělec rád chodil. A k tomu cihlu z jeho domku v Kostelci na Hané a šišku z jeho srubu.
Velkým oříškem bylo pro řezbáře vyřezat dým vycházející z Bezručovy dýmky. „Básník byl náruživý kuřák, takže je jasné, že z jeho dýmky musí stoupat působivý kouř,“ popisuje Beneš.
Nejostřejším řezbářský dlátem ze špalíku seříznul jemnou dřevěnou šponu, která se stočila do patřičného tvaru. „Nebylo to vůbec snadné. Byl jsme spokojen až s osmým dýmem,“ řekl.
„Oba pánové si museli počkat než na ně přijde ten pravý čas. „Ale jak praví klasik: Kdo si počká, ten se dočká,“ usmívá se řezbář.
Betlém už má přes tři stovky figurek a na zemi už pro další zřejmě nebude místo. „Jak to chce autor jednoho z nejslavnějších betlémů Česka řešit?
„Už mi to vrtá hlavou. Zřejmě další figurky povznesu do oblak. Budou jako andělé. Rozhodně nebudu betlém rozšiřovat na větší plochu,“ prozradil Beneš.
