O víkendu se potetovaný, téměř dvoumetrový chalan z Liptovského Mikuláše vrátil do ligové brány Sigmy stylově. Zneškodnil všechny čtyři střely Mladé Boleslavi a přispěl čistým kontem k vítězství 2:0.
Teď už může řešit nejen boj o evropské poháry. Po sezoně mu totiž končí na Hané smlouva.
Nabídka od Sigmy na nový kontrakt vám leží na stole.
Všechno je v řešení.
Jste dohodě nakloněný?
Na tu otázku je ještě velmi brzy, i když zajímá více lidí. Sedm měsíců jsem byl mimo, teď jsem rád, že jsem vůbec zpátky. Uvidíme, co bude dál. Fakt nevím. Před zraněním byly všelijaké řeči, nabídky. Všechno se stopnulo, přišlo dlouhodobé zranění.
A co Slovan Bratislava?
To jsou takové dohady. Nebudeme si lhát, víte, že tam byly nějaké věci mezi námi. Ale zranění stopnulo všechnu komunikaci, ať už se mnou, nebo mezi kluby. Ale do toho už nevidím. Nevím, v jaké to bylo fázi, ani kde to skončilo. Když jste tak dlouho zraněný, tak asi těžko něco řešit ohledně přestupu.
Brankář Olomouce Matúš Macík v utkání Sparty proti Olomouci.
Jak jste zvládal marodění?
Bylo to velmi složité. Prognózy byly, že za čtyři až šest týdnů budu zdravý. Postupem času se sval uzdravoval, ale vždy byly komplikace. Zkusil jsem si tréninky, ale potíže pokračovaly. Čtyři měsíce se to tahalo a nikdo mi neuměl pomoct. Nakonec jsem se dostal k profesoru Kolářovi do Prahy, který zjistil příčinu, nastavil léčbu. Plus naši doktoři a fyzioterapeuti odvedli fantastickou práci, za to jsem jim velmi vděčný. Zvládal jsem to těžko. Když člověk vůbec neví, zda do brány nastoupí, protože byly takové prognózy, že se zdravotní stav nemusí zlepšit... Problémy s nervem v noze jsou velmi specifické, ale stane se. Naštěstí po sedmi měsících jsem stoprocentně fit, nemám žádné potíže a věřím, že už to tak vydrží.
Na co tedy pan Kolář vlastně přišel? V čem byl problém?
To je velice těžká otázka. Byly nějaké dohady, co by to asi mohlo být, ale nikdo to nevěděl objasnit. On pak na to přišel sonografickým vyšetřením, asi to má na vyšší úrovni. Odhalil to, nastavil léčbu a už to šlo. Základ byl, že jsem se dostal k němu.
Cítím se fit. Doufám, že co nejdřív budu zpátky, hlásí brankář Sigmy Macík |
Takže mu patří velké díky?
Velmi velké díky panu Kolářovi.
Omezovalo vás to i v normálním životě?
Vůbec. Šlo jen o sportovní stránku, když jsem nohu víc zatížil, tak přišly komplikace a nemohl jsem podat stoprocentní výkon. Dokázal bych zápas možná odehrát, ale nebylo by to tak, jak bychom si všichni představovali. Teď už to konečně přešlo, měsíc trénuji všechno a je fajn.
Co se vám honilo hlavou, když to fajn nebylo?
Bylo to velmi těžké na psychiku, to se přiznám. Fotbal dělám celý život, miluju ho a nic jiného dělat neumím, takže jsem už i rozmýšlel, co dál. Musím nahlédnout i trošku hlouběji a věnovat se i hlavě, zocelit mysl, mentální stránku. Snažil jsem se i v tomto něco naučit. A něco mi to také dalo – strávil jsem hodně času s rodinou – a to jsou chvíle, které mi už nikdo nevezme.
Před startem jarní části trenér Jílek prohlásil, že jste pořád pro něj top gólman ligy a počítá s vámi. To muselo v těžkém období zahřát.
Bylo to pěkné. Tehdy měl Kubu Trefila, který měl za sebou výborné výkony. V tom období mě takhle podržel, to vás nakopne a trošku tu psychiku pozdvihne.
Jak se vám zamlouvali mladíci Trefil se Stoppenem, kteří za vás zaskočili?
Velmi dobře. Kuba Trefil do toho naskočil z ničeho, dostal se tam hned a podával dobré výkony. Potom na konci už neměl kus štěstí, dostával těžké góly. Lidé, kteří nechytali a nevědí, jak se brankář má chovat, si myslí, že je to jednoduchý gól, ale ono to tak není. A Stopi si ty dva zápasy odchytal fantasticky, předchozí měl s nulou. K tomu není co říct.
Potřeboval kritizovaný Jakub Trefil od vás poradit, povzbudit?
Je to těžké, stejně se s tím musí vypořádat sám. Snažil jsem se mu dát rady, ale je pak na něm, zda je přijme, nebo ne. Snažíme se komunikovat hlavně otevřeně, říct si věci tak, jak jsou. Vždy se povzbudíme, jsme spolu celé dny. Máme trénink, který je někdy nastavený tak, že ho máme brankáři jen spolu. Kdybychom mezi sebou dobře nevycházeli, nebylo by to fajn. Ať jsem v bráně já, Kuba, nebo Stopi, fandíme jeden druhému. Nezávidíme si, pomáháme si.
Jak vám pomohly dva zápasy za druholigové béčko?
Minutáž byla fajn, ale zápasy za béčko jsou spíš o tom, že jsem si šel vyzkoušet, jak na tom jsem, zda už jsem do ligy připravený. A z mé strany nebyly ty zápasy vůbec dobré. Měl jsem minule dvacet nepřesných odkopů. Za béčko nejdu hrát s tím, že je to pro mě životní zápas, ale posunulo mě to tam, kde jsem teď.
Pokud by se i mladík Stoppen nezranil, ještě byste si na návrat do ligy počkal.
Ve středu jsem přišel na trénink s tím, že v neděli jedu do Karviné s béčkem. Do toho přišel Stopi, že má něco s rukou. Ve čtvrtek už jsem věděl, že půjdu stoprocentně do brány.
Jak jste si to užil?
Můžu to hodnotit jedině pozitivně. Konečně jsem se po sedmi měsících dostal do brány. Výborně jsem si to užil. Jediné, co mě v zápase zajímalo, bylo, jak se budu cítit. Ani jsem nerozmýšlel nad tím, zda jdeme zápas vyhrát, jak dopadne, já byl velmi šťastný, že jsem se do brány dostal po tak dlouhé době.
Půjdeš chytat, mladej! Stoppen zápas v Plzni zvládl, od Jílka slyšel chválu |
Trenér Mladé Boleslavi Pavel Hoftych říkal, že jste měl v rukavicích magnety a míče jste přitahoval, naopak stoper Ondřej Karafiát uvedl, že jste balony lovil a působil jste nervózně. Jak jste se cítil?
Vůbec bych neřekl, že jsem působil nervózně, cítil jsem se výborně. Do zápasu jsem šel s tím, že vím, co dokážu. Taky vím, že ještě nemám všechno dotrénované, něco mi chybí, rozehrávky a tyto věci, ale co se týče centrovaných míčů, působil jsem stoprocentně, s přehledem. Nemyslím si, že by to bylo nejisté. A že mě míče trefovaly? Ano, potřebujete mít i kus štěstí a to jsem měl. Díky bohu to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Nejistě vypadal váš zákrok poté, co se těsně před vámi sehnul před míčem spoluhráč Vraštil. Křiknul jste si pozdě?
Myslím si, že ne, ale asi neslyšel, byl ve hře, nevnímal věci okolo sebe. Potom uhnul, ale nevěděl jsem, zda to ještě udělá. Pak jsem to ovšem chytil. To byl asi jediný okamžik, který mohl vypadat nejistě, ale nejisté to není. To je prostě o komunikaci, která trošku zahaprovala. To je všechno.
První střelu jste si chytil do koše. Důležitý zákrok pro klid?
Je to jedno, zda je zákrok lehký, nebo těžký. Kdyby byl těžký, nakopl by mě ještě víc. Ale hlavně že jsem měl míč v ruce, o to jde. Že neskončil za mými zády.
Olomoucký brankář Matúš Macík v zápase s Mladou Boleslaví
Je návrat o to sladší, že byl s čistým kontem?
Ano, je to úžasné. Celkově jsme hráli velmi dobře, poctivě to, co jsme chtěli hrát. Dali jsme brzký gól, se kterým se celá hra mění. Soupeř musel ve třetí minutě všechno přeskládat, to nám hrálo velmi do karet. Máme za sebou vynikající zápasy, šňůru bez prohry. Body sbíráme a věřím, že to půjde dál. Všichni víme, kde chceme skončit. Myslím si, že na to kvalitu máme.
Na čtvrté místo, které může znamenat poháry?
Je to lákadlo. Máme cíle, ambice, týmové i klubové. Naše parta má kvalitativně na to, abychom byli tam, kde všichni chceme být. A chce tam být každý z nás tady v klubu. Hraje se o hodně, o úspěch.
