Anton Latzel se narodil 7. srpna 1819 v obci Gurschdorf, dnešních Skorošicích. Movití rodiče mu umožnili studia, po kterých nějaký čas cestoval. Nakonec se usadil v tehdejším Setzdorfu. V budoucí Vápenné Latzel nejprve hospodařil a koupil si dědičnou rychtu, díky čemuž se stal i tzv. šoltysem zodpovědným za osidlování zpustlých vesnic a osad v okolí.
V 60. letech 19. století se podnikavý muž začal zajímat o rozvíjející se výrobu vápna. Využil místního potenciálu nalezišť vápence, začal s těžbou a vybudoval v obci velkou moderní vápenku.
„V letech 1869 a 1871 postavil jako jeden z prvních ve Slezsku kruhovou vápennou pec,“ uvádí Milan Myška ve své knize Rozbřesk podnikatelů.
Investice do nové metody výroby vápna se ukázala jako strategická. Podstatně totiž zrychlila a zefektivnila produkci, díky čemuž se Latzel dostal na trhu se stavebními hmotami do popředí.
Rodák ze Skorošic se však nezaměřoval pouze na vápno. Podílel se také na založení cukrovaru v dnešních Bernarticích či továrny Holzfabrik AG na výrobu dřevěných tužek v Písečné.
Latzel se zasadil i o založení rolnického a lesnického spolku a také hospodářské školy v Horních Heřmanicích. Patřil rovněž k příznivcům zavedení železniční dráhy na Jesenicko, za niž lobboval i v pokročilém věku, kdy pobýval se svou manželkou Theresií Annou v Javorníku.
Sídlo vybudoval v někdejší Priessnitzově vile
Ve městě na samém severu dnešního Olomouckého kraje si v roce 1879 vyhlédl honosnou vilu patřící dědicům po známém „vodním lékaři“ Vincenzi Priessnitzovi.
„Nemovitost byla prodána (Latzelovi - pozn. red.) 25. října 1879 za 15 600 zlatých,“ píší historici na stránkách javornické lesní správy, která v budově nyní sídlí.
Priessnitzovi dědici s domem ovšem nesměli nakládat, proto jej ani neudržovali a nemovitost tak značně zchátrala.
Opravy se chopil právě Latzel, jenž nechal vilu v letech 1879 až 1881 nákladně přestavět do dnešní novorenesanční podoby. Sám si ovšem nového rodinného sídla moc neužil. Roku 1886 zemřel.
Vápenka prosperovala do první světové války
Dům zdědili jeho potomci, kteří ho v roce 1904 prodali za 80 000 korun vratislavskému biskupství.
Samotná vápenka v Setzdorfu prosperovala až do první světové války. Poté celý kamenický i vápenický průmysl stagnoval, zejména v době velké hospodářské krize.
Řada obyvatel Vápenné navíc později podpořila Sudetoněmeckou stranu a po druhé světové válce musela nuceně opustit domovy. Úbytek kvalifikovaných dělníků se již nepodařilo nahradit. Poslední kruhová pec ve Vápenné vyhasla roku 1979.
Anton Cajetan Latzel vychoval se svojí ženou celkem sedm dětí, dvě dcery a pět synů. Stopy jeho rodu jsou na Jesenicku čitelné dodnes, třeba na hřbitovech v Bernarticích a Javorníku, kde Latzelovi mají rodinné hrobky.
