Studii si v Marešově pražském ateliéru Třiarchitekti objednala olomoucká radnice, může posloužit při budoucím plánování velké opravy inženýrských sítí pod náměstím Republiky a jeho okolím. Současná podoba tohoto kusu centra vadí i podstatné části Olomoučanů. Nevoli dali najevo ve velké anketě, kterou město nedávno uspořádalo.
Do ankety o budoucí podobě náměstí Republiky a okolních ulic se zapojily stovky lidí. Překvapily vás některé odpovědí?
Překvapilo mě, že by většina rezidentů na náměstí Republiky snížila počet parkovacích míst. Přitom právě lidé, kteří v daných lokalitách bydlí, obecně nejvíce bojují za možnost odstavit auto co nejblíž domu.
Počítáte na náměstí se snížením počtu parkovacích míst?
Současný stav je velmi špatný. Je otázka, do jaké míry umožnit vjezd a parkování v centru. Musíme zvážit, jak výrazně závisí ekonomická prosperita této části centra na tom, že je snadno dostupná autem. V ideálním případě si dokážu náměstí představit jako příjemný prostor bez aut, kde lidé ve stínu stromů pijí na židličce kávu. Nelze ale vyhovět všem. Chceme náměstí vylepšit tak, že tu bude jak víc prostoru pro lidi, tak i nějaké parkování.
Kam auta odklidíte?
Nabízí se parkovací dům v Koželužské ulici. Je to výjimečná situace. Chceme náměstí ulevit od aut a na dosah máme málo využívaný parkovací dům.
Zatím sem ale řidiči moc nejezdí. Jak je donutíte?
Když mohou parkovat blíž a na povrchu, je to vždy příjemnější. Pokud ale tuto možnost ztratí, budou hledat místo jinde. Pomoci s tím mohou i bývalá Hanácká kasárna, která u náměstí Republiky stojí.
Jak?
Nabízí se propojení parkovacího domu s náměstím přes budovu kasáren. Možností, jak to udělat, je více. V některém místě by na trase byl výtah, díky němuž by lidé nemuseli zdolávat Hanácký kopec. Od odstaveného auta by se přes kasárna dostali na náměstí velmi pohodlně. Tuto úvahu jsme už v analytické části naší studie uvedli, byť samotná kasárna v zadání nemáme. Není to náš nápad, chytré hlavy v Olomouci to napadlo už před námi.
Stát ale plánuje proměnu kasáren na „superúřad“, sestěhuje sem pobočky svých institucí. Nezhorší to parkování? Lidé budou muset za úředníky nějak přijet.
S tím se nedá nic dělat. Město musí fungovat a žít. Řešením je z podstatné části nevyužitý parkovací dům. Dnes je navíc třeba dávat důraz na pěší, cyklistickou a městskou hromadnou dopravu. Auta nemůžeme prosazovat, zhoršují kvalitu života ve městech. Ve studii nastavíme co nejlepší podmínky pro to, přijít sem pěšky či přijet na kole.
Jak tedy bude náměstí Republiky vypadat?
Nemohu náš návrh popsat detailně, prezentace bude až v říjnu. Ale mělo by se proměnit v otevřený prostor. Architektonicky ho vyčistíme, na svém místě zůstane tramvajová zastávka a barokní kašna. Bude působit celistvě jako velkorysá plocha s jednoduchým vyzněním. Lidem se tudy bude dobře procházet, ale bude nabízet i příjemný prostor pro pobyt či různé aktivity.
O co konkrétně půjde?
Jsou tu muzea, knihovna, univerzita. Otevře se jim příležitost vystoupit ze svých budov do veřejného prostoru, což dnes moc lákavé není. Náměstí Republiky je třetí nejvýznamnější náměstí ve městě, ale oproti Hornímu či Dolnímu se svým významem dost liší.
Můžete to přiblížit?
Na Horním a Dolním náměstí se vždy žilo, obchodovalo a pracovalo. Dodnes jde o prostor pro každodenní běžný život. Náměstí Republiky leží v části centra, které se říká Předhradí. Moc se tu nebydlí, ale jsou tu silné instituce. Nejvíce z celé Olomouce jsou právě tady cítit síly, které město utvářely, a to církevní, vzdělávací a vojenská. Stojí zde jejich obrovské, v celém městě vůbec největší historické stavby. Například Hanácká kasárna anebo Zbrojnice jsou velké jako celý městský blok, velké jsou kanovnické domy v Křížkovského ulici, obrovským komplexem je bývalá jezuitská univerzitní kolej, klášter a kostel. Postupem doby však kláštery a kostely zanikly, transformovaly se nebo mají menší význam, armáda již není v každodenním životě tak přítomná.
Jak to ovlivnilo vzhled náměstí?
Jeho původní náplň se vytratila, uvolněný prostor ovládla auta. Po roce 1989 získává ve společnosti stále větší význam kultura, kreativita a demokratický přístup k veřejnému prostoru, což se ovšem tady zatím příliš neprojevilo. Teď cítíme příležitost nalézt pro náměstí Republiky novou náplň. Nabízí se otázka, zda by nemohlo získat v rámci Olomouce specifický charakter.
Jak byste si ho představoval?
Nemuselo by být „jen“ architektonicky vyčištěným prostorem s pěknou dlažbou, méně auty a lavičkami či stromy. Mohlo by to být místo, kde by kreativní lidé mohli vstoupit do veřejného prostoru. V Olomouci je takových lidí hodně.
Zmínil jste stromy. Lidé v anketě psali, že jim chybí zeleň. Změníte to?
Stromy na náměstí Republiky chceme. Nebude jich příliš moc, nezměníme ho na parkové náměstí. Ale jsme přesvědčeni, že sem patří. Jsou tu tramvajové zastávky, kde by bylo velmi dobré zajistit stín.
Stály tu stromy i dříve? Nenarazíte s tímto plánem u památkářů?
S památkáři náš návrh konzultujeme a ještě konzultovat budeme. Stromy stávaly dokonce na všech stranách náměstí, v horní části u dnešního vojenského archivu bylo celé stromořadí.
Navrhujete i novou podobu nedalekého Biskupského náměstí a ulic Křížkovského, Mariánské, Akademické a Wurmovy. Tady se lidé v anketě přikláněli spíše k zachování nynějšího počtu parkovacích míst. Souhlasíte?
Dnes tam stojí poměrně dost aut na nevhodných místech. Lépe je uspořádáme, trochu jich ubude.
Jak změníte Biskupské náměstí?
Je to parkové zelené náměstí, má velký potenciál být velice krásným prostorem. Říkáme mu zelená oáza v kamenném městě, nabízí stín a ochlazení. To chceme zachovat a zlepšit, aby lákalo k příjemnému posezení a odpočinku. Zeleň tu teď není dobře udržovaná, to se musí změnit. Stejně jako cesty pro pěší, jsou vedeny nelogicky.
Chystáte pro Biskupské náměstí nový prvek či dominantu?
Přemýšlíme o vodním prvku. Na historických výkresech jsme objevili, že tady v baroku stávala kašna. Hodila by se sem.
V anketě řada lidí označila za problém bezdomovectví, z Biskupského náměstí kvůli němu před časem zmizely lavičky. Vy je sem chcete vrátit. Je dost možné, že je opět obsadí lidé bez domova.
Soužití s těmito lidmi je po dopravě a parkování druhé největší téma naší studie. Jako architekti ho ale nemůžeme vyřešit. Odstranění laviček je řešení neúplné a ne úplně šťastné. Není přece cílem udělat ten prostor nepříjemný. Sice to odradí lidi bez domova, ale i ostatní. Je třeba kombinovat více věcí. A to vedle sociální práce s těmito lidmi, politiky dostupného bydlení a práce i určitou míru represe, byť nejsem jejím příznivcem. Ale jinak to asi nejde. Vlastně si myslím, že musíme ty lidi přijmout, jsou a vždy budou součástí společnosti.
