Po přistání v hlavním městě Santiagu čekala Banka hodinová cesta do horského střediska La Parva. "Jedu v Santiagu přes jejich největší řeky a kolem nich je spousta odpadků. Říkám si: To je teda divočina. Ale je to normální civilizace, zjistíte časem. Jen pořádek prostě tolik neřeší. Spíš řeší jídlo a víno, v tom jsou vyspělí," popsal své první dojmy nejlepší český sjezdař.
Kuchaře dostal český minitým povinně přiděleného, taxikáře také. Odmítnout nesměli, jinak by v La Parvě nedostali trať na trénink. Tak funguje chilský systém.
"Snaží se na všem vydělat. V apartmánu jsme sice měli kuchyňku, jenže abychom si tam vařili sami, nám nedovolili. Museli jsme zaplatit za kuchaře, který tam docházel a dělal nám oběd i večeři."
Pravda, kuchaře si aspoň vychovali, zpočátku se jim totiž snažil podstrčit k obědu polévky z pytlíku. "Potom už vařil výborně. Byl to chilský Japonec, nakonec nám udělal i sushi."
Postupně si změnili k obrazu svému i rolbaře na sjezdovkách. Ti byli ještě loni zvyklí držet siestu i během dne, takže Češi si pak stahovali tratě raději sami. "Letos nám ji občas připravili dokonce dřív, než jsme chtěli."
Chilské lanovky jsou pomalé a po ránu je halí naftový dým
Vleky (poma a pomalé lanovky) nepatří ani ve středisku, které je určeno bohatší chilské klientele, k nejmodernějším. "Nejsou na elektriku, ale na naftu," líčí Tomáš Bank, starší bratr a kouč Ondřeje. "Když je ráno pouštějí, je kolem obrovský dým. Dolní stanice vleků pak smrdí jako kdysi naše autobusová nádraží. Připomnělo mi to mládí."
Ondřej Bank do dotazníků s oblibou uvádí, že jeho oblíbenou zemí jsou Kokosové ostrovy, kde se údajně nepracuje a všechno je zadarmo. Chile rozhodně jako Kokosové ostrovy není. Nebyl to laciný zájezd, pro 6 Čechů (závodníci Bank a Krýzl, dva trenéři, fyzioterapeut a servisman) vyšlo 21 dní na 700 tisíc korun, tedy zhruba 115 tisíc korun na jednoho.
"Bydlení je tam fakt drahé, 100 dolarů na osobu za jednu noc plus 35 dolarů za jídlo. V Evropě bychom za tu cenu měli superhotel," uznává Tomáš Bank.
Jenže v Evropě by v tu dobu nikde sjezd trénovat nemohli. Například v Pitztalu je na jediné vhodné sjezdovce přetlak. V La Parvě se v pohodě prostřídali s Němci, Francouzi a Slovinci. S těmi vytvořili i nadnárodní tým a dělili se i o servismana na rychlostní disciplíny.
Trať byla na přípravu ideální, jen bezpečnost stála za nic
"Potrénovali jsme úplně parádně. Až mi bylo líto zařazovat povinné dny volna," líčil Tomáš Bank. Trať na sjezd sice není v La Parvě z nejdelších, ale má dva skoky i prudké pasáže – na přípravu ideální.
Jen bezpečnostní opatření byla mizerná. "Občas jsem měl o kluky docela strach," podotkl český kouč. "Stavěli jsme si tam aspoň vlastní mobilní sítě."
Ondřej Bank je přesvědčen, že chilský zájezd byly dobře investované peníze. "Věřím, že se díky nim zlepším ve sjezdech, a tím pádem i v kombinaci." Což by u špičkového slalomáře ve Světovém poháru znamenalo... "Že se v ní budu tlačit na stupně," věří sjezdař.
