"Co je smyslem života? Položili jste si někdy tuhle otázku?" zeptal se Max Blanck hned na úvod besedy v olomouckém Café 87, na kterou dorazily zhruba čtyři desítky studentů převážně z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
"Na prvních třech příčkách jsou většinou rodina, zaměstnání a nějaké materiální zabezpečení. Když se vaše životní situace změní, musíte tento žebříček hodnot přenastavit," odpověděl si hlavní aktér debaty sám a dodal, že na základě diagnózy HIV lidé mohou přijít o zaměstnání, střechu nad hlavou, rodinu i přátele.
"Říkám to proto, že jsem si tímhle vším prošel. Byl jsem diagnostikován 19. srpna 2010, do té doby jsem měl žebříček hodnot asi takový, jako má většina lidí. Nicméně ta diagnóza znamenala, že na rodinu můžu zapomenout. Samozřejmě tady možnosti, jak mít své vlastní děti, jsou, ale já je považuji za sobecké," vysvětlil s tím, že prognóza života s HIV je rozličná.
"Záleží na konkrétním případu, na tom, jak máte nastavený imunitní systém, jakou mutaci buněk budete mít, jak agresivní forma viru to je a tak dál. Můžete se dožít deseti, dvaceti, třiceti let. Ale také můžete žít pět nebo šest let." Max Blanck se HIV nakazil před třemi lety, na svou nemoc přišel náhodou. K už tak špatné zprávě se přidala další - vyhodili jej z práce.
Nemoc vyšla najevo při vyšetření na syfilis, který ale neměl
"Šel jsem na venerologii, protože jsem byl vyzván jako kontakt kvůli syfilis. Což jsem udělal, byť jsem byl přesvědčen o tom, že je to hloupost. A při té příležitosti jsem se nechal testovat na protilátky HIV, protože mi to přišlo vhodné," nastínil jak k odhalení nemoci začalo.
"Výsledky měly být do sedmi dnů. Za deset dní mi volal doktor, abych se co nejdříve dostavil do ordinace. Když jsem na monitoru počítače viděl v otevřené rozepsané zprávě ty tři písmenka, prásklo mě to do očí. Syfilis jsem pochopitelně neměl," vyprávěl studentům dnes už s úsměvem Blanck.
V době, kdy mu lékaři přišli na to, že je HIV pozitivní, pracoval u policie. Kvůli nemoci ho ale okamžitě vyhodili.
"Přestože člověk má ze zákona povinnost oznámit svoji diagnózu jen lékařům a sexuálnímu partnerovi, vzhledem k tomu, že zákon o služebním poměru je jiný než klasický pracovní zákon, vyhodili mě. Nabaluje se na něj totiž vyhláška o pracovní způsobilosti, která říká, že HIV pozitivní je zdravotně nezpůsobilý k výkonu služby," vysvětlil. S policií se nyní kvůli tomu soudí.
"Začal jsem řešit vyhazov od policie diskriminační žalobou. Odhad na to, kdy by mohl být znám výsledek, je od tří do osmi let. To už tady dávno nebudu, takže se snažím, aby to soud řešil co nejdříve," shrnul s tím, že hledání dalšího zaměstnání pro něj nebylo lehké, několikrát kvůli své diagnóze znovu narazil.
O další práci přišel proto, že se šéf bál nakažení
"U mě hledání práce bylo zvlášť těžké, protože zaměstnání u policie člověk bere jako poslání. Děláte to proto, že to chcete, naplňuje vás to. V momentě, kdy o tuhletu práci přijdete, těžko hledáte alternativy. Snažil jsem se najít takové zaměstnání, abych přežil," svěřil se. Zkoušel pracovat na exekutorském úřadě, i odtud však kvůli své nemoci musel odejít.
"Šéf, který to o mně už delší dobu věděl, si najednou vše rozmyslel s tím, že má malé děti a mohl by se ode mě nakazit. Je to samozřejmě nesmysl."
Max Blanck ví, kdo jej nakazil. Žádnou zášť k němu však necítí. "On o své diagnóze nevěděl a nevyčítám mu to, chránit jsem se měl i já. Přijal to o něco lépe, protože už svou rodinu má a splnil si sen. Navíc je jeho prognóza optimističtější. Občas se potkáme. Náš hovor ale připomíná dvě babičky před jednotou, probíráme nemoci, doktory a podobně," řekl.
V současné době se Blanckovi navíc zlepšuje vztah s rodinou a jako svědek byl pozván i na svatbu jednoho ze svých přátel.
"Řekl jsem mu ale, ať si pospíší, že mi trochu rychleji tikají hodinky. Rád bych na jejich svatbě alespoň stál a ne třeba seděl na vozíku," dodal s úsměvem Blanck. Se studenty se loučil s tím, že doufá, že alespoň něco z toho, o čem na besedě mluvil, přenesou do svého osobního nebo profesního života.
"Budu z toho mít dobrý pocit, že jsem nežil zbytečně a alespoň něco tady po mně zůstalo."
HIV pozitivní manželé vychovávají dvě zdravé děti:
7. září 2012 |
