"Příslušníci československých ozbrojených složek bojovali za svou vlast už v roce 1938. Na jejich odvahu, se kterou se postavili německé přesile, bychom neměli zapomenout," uvedl Petr Procházka, který tehdejší události vylíčil v knize Příběhy z pohraničí.
Konflikty mezi českým četnictvem, povolanou armádou a Němci se v září rozhořely prakticky po celé hranici. Vrcholily 22. září, kdy se strážníci finanční stráže v Nových Vilémovicích na Javornicku museli postavit velké přesile.
"Místní henleinovci se chovali stále drzeji a v polovině září snad všechny jejich polovojenské formace už věděly, že československá vláda postoupí Německu rozsáhlá pohraniční území. A podle toho se také chovaly," řekl Procházka.
Češi a zejména příslušníci ozbrojených složek se ocitli ve smrtelném nebezpečí. Jednadvacátého září se henleinovci rozhodli, že české "finance" odzbrojí. Obklíčili zdejší stanici a vyzvali posádku, aby se vzdala.
Stráž obrany státu (SOS) měla chránit republiku. Tvořila ji finanční stráž, četníci i armáda. Na snímcích jednotky SOS za Zlatých Hor a Mikulovic.
Šest "financů" vyhodnotilo situaci jako beznadějnou a vyšli s rukama nad hlavou. Dva ale byli na obhlídce a zrovna se vraceli. Netušili, co se mezitím odehrálo, a že jejich kolegové jsou v poutech.
Oba se blížícím se henleinovcům postavili. Na varovný výstřel odpověděli povstalci salvou. Stanislav Majzlík se skácel k zemi. Jeho kolegovi se v nastalé vřavě podařilo utéct.
Četníky Němci zajali a odvezli do Říše
Na nedalekém Zlatohorsku přišla vážná krize už v květnu 1938, kdy po částečné mobilizaci dorazilo do pohraničí československé vojsko a většina českých civilistů odešla naopak do vnitrozemí. Do Německa odcházelo ilegálně přes hranici stále víc mladých Němců z Jesenicka, aby tam absolvovali vojenský a diverzní výcvik.
Jednadvacátého září pak dostali čeští četníci informaci, že na Zlaté Hory zaútočí ordneři (Sudetoněmecký sbor dobrovolníků - polovojenská organizace založená za účelem destabilizace situace v československém pohraničí pomocí ozbrojených útoků, sabotáží a diverze).
Večer pak z rádia přišla zpráva, že česká vláda dobrovolně postoupila pohraničí Německu. Druhý den v poledne už vlály na domech prapory s hákovým křížem a v oknech se objevily obrazy Adolfa Hitlera.
Četníci zůstali na stanici. Po poledni k nim přišli ordneři s tím, že budou spolu s německým vojskem zabírat město. Němci pak rychle ovládli nádraží. Četníci zjistili, že odpor je marný, a jejich velitel František Hošek se před tisíci zfanatizovanými nacisty vzdal. Všichni zajatí Češi byli převezeni do německé Říše.
"V lágru u Drážďan jim sdělili, že republika už neexistuje, a pokud chtějí, mohou sloužit nacistické říši. Přihlásila se necelá dvacítka mužů. Ostatní zajatci byli později předáni příslušníkům československé policie v severních Čechách," popisuje Procházka.
Obranná linie Vápenná - Supíkovice - Rejvíz
Na tvrdé boje došlo také ve Vápenné a v sousední Žulové. Když němečtí ozbrojenci obsadili 22. září javornický výběžek, vytvořili Češi obrannou linii Vápenná - Supíkovice - Rejvíz a tu ze všech sil bránili. Z Jeseníku do Žulové poslal jesenický velitel auto s 24 četníky. Před městem potkali skupinu četníků, kteří prchali před ordnery.
SOS versus henleinovci a ordneřiRozvrátit Československo - to byl úkol členů sudetoněmecké strany založené Konrádem Henleinem. Přidali se k nim takzvaní ordneři neboli Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Šlo o polovojenskou organizaci založenou s účelem destabilizovat pohraničí s převážně německým obyvatelstvem. Hitlerův režim jim v tom vydatně pomáhal včetně dodávek zbraní. Jesenicko jako jedna z pohraničních oblastí s většinově německým obyvatelstvem bylo vystaveno prudkým útokům. Stráž obrany státu (SOS) měla chránit republiku. Zahrnovala četnictvo, finanční stráž a armádu. Síly SOS ale byly vzhledem k přesile protistrany velmi omezené. Přes odpor českých ozbrojených složek se Němci stále víc rozpínali. Přitom mnichovský diktát, kterým Československo přišlo o Sudety, podepsaly evropské mocnosti až 29. září. |
Ti se k nim proto připojili a společně začali pronikat zpět do města. Získali zpět i četnickou stanici. Do městečka v té době směřovali z pohraničí čeští zaměstnanci. Mnozí bez oblečení, bosí a zbití. Do Žulové se ale začaly stahovat také tlupy ordnerů. Večer 22. září dostali četníci rozkaz, aby se stáhli do Vápenné.
Už v noci na 23. září zaútočili pak ordneři střelbou z pušek a kulometů na Vápennou a boje se postupně rozpoutaly i ve vesnici. U nedalekého lomu při nich byl zastřelen člen finanční stráže, kdy se jejich skupina bránila mnohonásobné přesile. Právě Vápenná byla pro české ozbrojené složky velmi důležitá. Podél železniční trati totiž postupovali Němci směrem do Lipové.
Češi je chtěli co nejvíc zdržet. Jednotky SOS odrážely denně zuřivé útoky ze všech stran. Přes ohromnou přesilu dokázali Češi vzdorovat.
"Je skoro zázrak, že při střetech s nepřítelem přišel o život pouze jeden četník a dalších šest bylo zraněno," míní Procházka. Boje trvaly až do 28. září, kdy byly zastaveny za účasti anglických styčných důstojníků, kteří dorazili do Vápenné.
Němec zachránil Čechy před lynčováním tím, že je zavřel do cely
Že ale nebyli všichni Němci jenom nepřátelští, svědčí vzpomínky Stanislava Jančíka, tehdejšího přednosty okresního soudu v Javorníku. Po odjezdu posledního vlaku do vnitrozemí 22. září napětí ve městě zesílilo. Henleinovci s ordnery a vytrénovanými navrátilci z Říše vytloukali výklady českých a židovských obchodů a okna bytů českých úředníků.
"Pochopili jsme, že je čas prásknout do bot," vzpomíná Jančík. S kolegou, který byl soudním čekatelem, nechtěli z města odejít jako ostatní, chtěli dodržet příkaz zatím vyčkat na místě. Na soudu pálili dokumentaci týkající se současné situace. Venku měl Jančík pro všechny případy přistavenou motorku. Jenže brzy zjistil, že už nemají na čem odjet, jeho Jawu si vzali členové finanční stráže.
"Situace se dramaticky zhoršovala. Hrozilo nám lynčování. Zfanatizovaní nacisté byli schopni všeho," popisuje ve vzpomínkách Jančík. Do situace ale vstoupil německý zaměstnanec, správce soudních budov a věznice. Řekl, že nejbezpečnější místo pro oba české soudce bude věznice a on že je nevydá. Sotva zamkl dveře od cely, vtrhla do budovy skupina ordnerů a Hitlerjugend. "My to s těmi českými psy vyřídíme na místě," řvali.
"Správce vytáhl z kapsy nějaké lejstro s říšskou orlicí a začal jím mávat. Křičel na útočníky, že nás zajistil na příkaz gestapa, a pokud nás nenechají, budou se zodpovídat před říšským soudem. Oni sklapli a odešli. Svým divadelním výstupem nám zachránil život," vypráví Jančík.
Když do Javorníku vpochodovali Němci, byli oba muži prohlášeni za rukojmí. Po měsíčním věznění v Říši je Němci odvezli do Hnojic u Šternberka, kudy probíhala nová hranice, a odtamtud se oba dostali do Čech. "Datum těch událostí si budu pamatovat do smrti," svěřil se před lety Jančík.
