Podnik, který v minulosti patřil k místním významným zaměstnavatelům, je zavřený už patnáct let. Jeho bývalí zaměstnanci, kteří se stěží smiřovali s ukončením výroby, se nyní musejí dívat i na jeho demolici.
„Líto je to hlavně těm, co tam měli zaměstnání. Hodně tu o tom diskutujeme, řada lidí se teď chodí nostalgicky dívat na to, jak cukrovar mizí,“ říká jeden z místních obyvatel Zdeněk Solovský. On sám v cukrovaru nikdy nepracoval, už to totiž nestihl.
„Těšil jsem se, že až půjdu do důchodu, nechám se tam během řepné kampaně najmout na brigádu. Než na to ale došlo, výroba se zastavila,“ nastínil.
V Brodku se ale najdou i lidé, kteří zmizení cukrovaru vítají. Mezi nimi je například starosta Roman Zbožínek. „Areál je patnáct let opuštěný a chátral. Bylo to už takové území duchů, které nebudilo dobrý dojem,“ vysvětluje.
Konci továrny „napomohly“ kvóty Evropské unie
Výrobu v cukrovaru v roce 1997 ukončil její tehdejší vlastník – francouzská společnost Eastern Sugar. Brodecký podnik nebyl jediný, který Francouzi v Česku „pohřbili“.
„Kvůli reformě cukerního pořádku Evropské unie se společnost vzdala kvóty na výrobu cukru v České republice a postupně uzavřela své provozy, mimo jiné i v Němčicích nad Hanou, Kojetíně a Hrochově Týnci,“ připomněl konec zdejší cukrovarské éry Petr Fridrich, člen dozorčí rady firmy PMS Reality, která areál v Brodku u Přerova později koupila a dodnes vlastní.
Konec cukrovaru v Brodku |
Podle Fridricha evropská nařízení podmiňovala restrukturalizační podporu úplným zastavením výroby cukru a demontáží výrobního zařízení.
„V případě cukrovaru v Brodku společnost Eastern Sugar klíčové zařízení demontovala nebo znehodnotila tak, aby nebylo možné obnovit výrobu cukru. Smluvně se také zavázala, že výroba cukru již nebude nikdy obnovena,“ doplnil Fridrich.
Část bývalých zaměstnanců našla práci v cukrovaru v Prosenicích. Většina místních se ale s ukončením výroby, která měla v obci tradici od konce 19. století, smiřovala těžko.
„Zemědělci tu měli odbytiště a lidé práci. Náš cukrovar na tom byl po technologické stránce dobře, přesto jsme jeho konci nebyli schopni zabránit,“ lituje Zbožínek.
Demolice čeká i komíny, které byly dobrým orientačním bodem
Vzhledem k tomu, že areál není v provozu už dlouhou dobu, neberou podle něj nyní bývalí zaměstnanci demolici cukrovaru tak „srdcově“, jak by tomu bylo dřív.
„Ptají se ale, co bude s komíny, které jsou pro nás orientačním bodem. Když se ztratíte v okruhu dvaceti kilometrů kolem Brodku, komíny vám vždy napoví. Bohužel i ty čeká bourání,“ potvrzuje starosta.
V desetihektarovém areálu chce společnost PMS Reality zachovat jen ty budovy, jejichž stav umožní budoucí využití. Zůstane například objekt někdejší sušárny brambor, část čistírny odpadních vod, kotelna nebo železniční vlečka.
Podle nového územního plánu, který v současnosti obec projednává a jenž by měl začít platit koncem roku, může být na místě bývalého cukrovaru opět lehká výroba. Jaký konkrétní osud vyčištěnému areálu chystá, nechce ale společnost PMS Reality komentovat.
Tradice cukrovaru sahala 136 let zpět
O tom, že si na akciovém základě postaví cukrovar, uvažovali místní rolníci už v roce 1876, ale tehdejší neúrodný rok je od stavby odradil. Cukrovar nakonec vybudovali o čtyři roky později. Přišel na víc než 500 tisíc zlatých, z toho téměř polovinu spolkla investice do strojního zařízení. První kampaň se v cukrovaru rozjela 27. listopadu 1881 – denně se tam tenkrát zpracovalo na 250 tun řepy.
Přes počáteční obtíže se z cukrovaru stal prosperující podnik, který byl i nositelem pokroku pro celý Brodek. Jeho zásluhou bylo ve vesnici zavedeno například veřejné osvětlení.
„V říjnu roku 1892 správa cukrovaru darovala obci čtyři lucerny k nočnímu svícení. Byly umístěny na dubové sloupy a postaveny na rozcestí k nádraží, u mostu, u věže a u sochy svaté Anny. Veřejné elektrické osvětlení pak bylo zavedeno v roce 1912,“ uvádí v knize o Brodku historik Jiří Lapáček.
Samotný cukrovar zažil dvě velké rekonstrukce – na začátku a pak ve dvacátých letech 20. století. Od roku 1930 zpracovával až 1 200 tun řepy denně. Tu sem dováželi zemědělci ze 64 vesnic. V podniku v té době mělo stálé zaměstnání 10 úředníků a 80 dělníků, během kampaně tu pracovalo dalších 400 brigádníků.
V roce 1933 vedení cukrovaru rozhodlo, že vybuduje v Brodku rafinerii cukru. Dílo odstartovala v roce 1935 stavba kotelny s komínem vysokým 81 metrů. V kampani v letech 1937/1938 dodal brodecký cukrovar na trh prvních šest tisíc tun rafinovaného cukru.
Po znárodnění v padesátých letech 20. století byl cukrovar součástí národního podniku Olomoucké cukrovary, později přejmenovaného na Severomoravské cukrovary. V letech 1989–1992 patřil státnímu podniku Cukrovary Olomouc, do roku 2000 pak byl samostatnou akciovou společností, která zanikla sloučením s firmou Cukrovar Kojetín. V pořadí 116. kampaň v roce 1997 byla tou úplně poslední.
