Kdy jste začal vnímat, že se něco děje?
Začali jsme vnímat, že je nějaký problém, už v únoru, kdy klesl zájem ze strany korporátní klientely. Přestali cestovat. My jsme ještě v průběhu zimy stihli uspořádat dvanáct plesů. Ještě 17. března jsme měli víkendový ples. Vzpomínám si, jak se tomu, co se dělo, účastníci smáli. Třetí den po posledním plese jsme byli nuceni uzavřít hotel. Pro mě to byl obrovský šok. Dělám tuhle práci 27 let a ještě jsem hotel nezavíral. Nevěděli jsme na jak dlouho, co bude, a člověk zároveň počítal ekonomický dopad a doufal, že problém bude vyřešen třeba za 14 dní. Mýlili jsme se všichni, hotel byl uzavřen nakonec 65 dnů. Na jedné straně stály obrovské ekonomické dopady, na druhé straně bylo strašně moc pozitivních věcí na domácí karanténě. Já se třeba naučil mnoho věcí, které jsem si přenesl i do doby po znovuotevření.
Třeba?
Rád vařím, takže jsem vařil víc než kdykoliv předtím. Zavedli jsme rodinné večeře. Každý večer se rodina potkala u stolu, což je fantastické. Také jsem se více věnoval sportu. Ve všem chci pokračovat.
Daří se vám to?
Zatím ano. Hodně lidí si v té nepříjemné době mohlo uvědomit, že nešéfujeme všemu a některé věci prostě nejsme schopni ovlivnit. Na každé době je potřeba hledat nějaká pozitiva.
Tomáš RousekPětačtyřicetiletý generální ředitel NH Collection Olomouc Congress se narodil v Litomyšli. Vystudoval Střední hotelovou školu v Opavě. Před působením v Olomouci pracoval v hotelech ve Vídni, Berlíně či Praze. Je držitelem prestižní ceny Hoteliér roku za rok 2017 v kategorii řetězcových hotelů, kterou uděluje Asociace hotelů a restaurací ČR, a za loňský rok byl vyhlášen Hoteliérem roku Olomouckého kraje a získal i titul Absolutní vítěz Ceny cestovního ruchu Olomouckého kraje. Mezi jeho koníčky patří cestování, gastronomie, víno a tenis. Je ženatý a má dva syny. |
Zmínil jste, že byznysově jste s předstihem cítili, že se něco děje. Řeč je o klientele z Asie?
Tehdy už i z Evropy. V půlce února bylo vidět, že lidé mají obavy a nechtějí zbytečně cestovat. S koncem února to bylo masivnější a v březnu už se dělaly hlavně lokální akce.
Jak jste na to reagovali, pokud se vůbec nějak reagovat dalo?
Nedalo. Všichni doufali, že to bude krátkodobá záležitost. Nikdo na to nebyl připraven, a to globálně. Pokoušeli jsme se maximalizovat obrat a minimalizovat náklady. Nikdo ovšem nevěděl, že během pár dní bude zavírat restaurace a do pár hodin i celý hotel. V druhé půlce března a začátkem dubna jsem pracoval na scénářích, co a jak s hotelem a našimi lidmi dál. Nebylo to jednoduché, nikdo nevěděl, kam až omezení dopadnou. Ano, nakonec dva a půl měsíce zavřeno. Máme měsíc od otevření a i restart je dost pozvolný. Je fajn, že fungujeme, ale restart bude trvat několik měsíců, a to máme výhodu, že jsme regionální hotel. Naše společnost má hotely třeba v centru Berlína, kde je vytíženost 15 procent. Co pak čekat třeba v Praze? Region má výhodu, že můžeme pracovat s lokální klientelou. Hotely na horách, podle mých informací, budou mít nejspíše velmi dobrou sezonu. Tuzemsko pojede. Všichni mediálně slibují levné dovolené v Česku, realita je nicméně taková, že atraktivní destinace mají o 100 procent vyšší cenu než v letech minulých.
Jak to vypadá u vás?
Jsme městský kongresový byznys hotel, zahraniční turisté nejsou naším hlavním segmentem. Posledních 14 dnů jsem pozitivnější. Je vidět, že korporátní klientela začala opět jezdit a přibývá jí. Hojně se bookují akce na podzim. Teď zároveň jdeme z pohledu našeho hotelu do klidnějšího období prázdnin. I tomu se snažíme přizpůsobit, udělali jsme pobytové balíčky pro rodiny, wellness a romantické pobyty pro páry. Musíme zvládnout prázdniny. Podzim totiž z našeho pohledu vypadá velmi dobře, jen musíme věřit, že nás nečeká další nepříjemné překvapení.
Takže kongresy coby gros vašeho byznysu budou fungovat?
Určitě. Máme nasmlouvané akce už rok dopředu. S ohledem na zavřený hotel jsme akce z jara přesunuli na podzim, takže ten bude hodně nabitý. Vše ale za předpokladu, že situace bude klidná. Nějaká druhá vlna asi přijde, jde jen o to, jaké budou dopady a jaké se zavedou restrikce. První vlnu totiž cestovní ruch a hotely schytaly asi nejvíc. Šli jsme na nulu několik měsíců v kuse. Navíc mám pocit, že tuzemská klientela teď víc šetří a lidé budou senzitivnější na peníze, a za co je utratí. Je dobré, že nyní máme již zkušenosti a jsme na to všichni lépe připravení. V březnu na to nebyl připravený nikdo!
Váš byznys stojí hlavně na konferencích, ale během pandemie se ukázalo, že existují i elektronické varianty jako Zoom či Skype. Bude to mít vliv na váš byznys?
Jednoznačně. Já jsem nad tím přemýšlel už během prvních 14 dnů karantény. Najednou už není home office týden, ale dva nebo tři, a funguje to. Svět se v tomhle jistě změní. Začneme přemýšlet nad tím, jestli musí manažeři cestovat mezi Amsterdamem a Madridem, něco odprezentovat, přespat v hotelu a jet domů. Společnost jistě tímto směrem půjde více než doposud.
Nebojíte se toho jako ředitel byznys hotelu?
Všichni stojíme před výzvou v podobě hledaní nových obchodních segmentů. Nemyslím si však, že to bude stejný případ jako u covidu, tedy ze sta na nulu. Náš hotel je navíc fantastický produkt se širokou nabídkou služeb. Jsem přesvědčen, že my to zvládneme.
Máte už spočítané, kolik vás vlastně stály covidové měsíce?
Já jsem měl zrovna minulý týden setkání se všemi zaměstnanci hotelu. Tam jsem prezentoval, jak jsme na tom ekonomicky a v kvalitě nabízených služeb. Kdybych to měl nějak vyjádřit číslem, tak jsme zhruba na třetině tržeb, které jsme měli touhle dobou mít. Zatím se však ještě stále pohybujeme ziskově v modrých číslech, za což vděčíme především ekonomicky skvělému startu roku. Byli jsme také nuceni propustit cca 20 procent zaměstnanců. Našli jsme ale optimální řešení. Naprosté většině jsme našli zaměstnání v našich sesterských společnostech a domluva je taková, že jakmile se dostaneme na předcovidová čísla, nabídneme jim možnost návratu. Všichni další zaměstnanci obdrželi sto procent mezd. Věřím, že to byla investice do vzájemné budoucí loajality. Aktuálně prostě bojujeme s poklesem tržeb, optimalizujeme náklady. Náš hotelový řetězec má asi 500 hotelů po celém světě. Dnes se odhaduje, že 90 procent bude na konci roku ve ztrátě. Já věřím, že náš hotel bude letos mezi těmi deseti procenty, které vykážou zisk. Nebude závratný, ale věříme, že v zisku budeme.
Vy jste v zisku dlouhodobě. Za rok 2018 jste vykázali čistý zisk 16 milionů.
Loni jsme navíc překonali obrat přes 100 milionů. Letos jsme mířili na 106 milionů, můj odhad je, že skončíme na nějakých 60. Nám se skutečně dlouhodobě daří být každý rok lepší.
Když se ještě vrátím ke konferencím, který obor je pro vás nejlukrativnější?
Určitě farmaceutické firmy, automobilový průmysl nebo bankovní a pojišťovací sektor. Ty nám dělají největší radost. Mít v Olomouci hotel se 137 pokoji by bez kongresového byznysu bylo velmi problematické. Já Olomouc zbožňuji, ale nejsme zrovna turistická destinace číslo jedna.
Není to škoda?
Je! My to ale neumíme prodat. Já se fakt považuji za Olomoučáka, žiji tady 20 let a turisté mi tady prostě chybí. Nefunguje náměstí. Mohl bych jmenovat několik měst v republice, kde náměstí žije, a nám se to tady prostě nedaří. Je za tím historický vývoj v tom, komu ty domy patří, co v nich kdo dělá. Chybí mi tam restaurace a provozovny, které přitahují do centra život. Olomouc má větší potenciál. Kdyby tady nebyly kongresové hotely, tak bychom to pocítili ještě víc. Je fakt, že když je u nás kongres, tak to prostě město, restaurace, penziony a další podnikatelé pocítí.
Takže pomáháte tvořit život ve městě?
V Olomouci je řada podnikatelů, kteří jsou nám vděční a jichž se náš byznys taky týká. Když je tady kongres pro tisíc lidí, tak z toho žijí kavárny, taxikáři i další hotely, protože naše kapacita je omezená. Jsou tady provozovny, které od nás chtějí na začátku roku seznam akcí, aby tomu mohly přizpůsobit svůj byznys. Myslím, že náš hotel dělá pro tuhle věc dost. Turismus ale chybí.
Znát je to hlavně v létě...
Dnes to lze vidět i po té covidové době. Když není korporátní klientela a chybí studenti, tak je město vylidněné. Náměstí je krásné, ale služby, které by tam držely lidi, prostě chybí. Už třeba jen McDonald. Nejsem fanda, ale fungoval jako meeting point. Lidé si tam dávali rande a najednou ta část náměstí žila. Velké téma je zeleň na náměstí. Já třeba miluju Hviezdoslavovo náměstí v Bratislavě. Na jedné straně jsou stromy, na druhé ne, a můžete si vybrat, kde chcete sedět. Jsou tam restaurace, jedna kavárna vedle druhé, vše ve stínu zeleně. Člověk má tendenci zdržet se tam klidně několik hodin. Olomouc je aktuálně spíše turistické tranzitní město. Většina turistů si projde centrum za dvě hodiny, dají si oběd a jedou dál. Což je velká škoda.
Letos slavíte 10 let od otevření hotelu. Vy sám jste v byznysu skoro 30 let. Co vám to dalo?
Dělal jsem za tu dobu v hotelu snad všechny druhy zaměstnání. Jsem za to hrozně rád. Mám díky tomu objektivní a dokonalý pohled na branži a nesmírně si vážím práce mého týmu a všech zaměstnanců.
Patří tohle k základní výbavě dobrého manažera?
Já jsem v tomhle stará škola. Služby a hotel jsou samozřejmě jiný byznys než u řady jiných firem. Ten náš je od A do Z o lidech. Na jedné straně máte zaměstnance a na druhé hosty. Myslím, že je dobře, pokud si to manažeři na podobné pozici jako jsem já zažili. Je to jednodušší na komunikaci se zaměstnanci. Vy víte vše o tom, kolik času a energie jednotlivé úkony zaberou a jak s tím pracovat. Pro zaměstnance je příjemné, že vědí, že šéf má zkušenost s tím, co jejich práce obnáší. Já jsem se obklopil skvělými lidmi na všech klíčových pozicích a troufnu si říct, že nám to společně klape na výbornou.
Co by pro mne jako hosta měly být první indikátory, že je vše v pořádku, nebo naopak?
Přijdete do hotelové lobby a přirozeně hned vnímáte určité indicie, atmosféru – vůni, první zaměstnance, třeba na recepci. Už na dálku můžete říct, co vás čeká, není potřeba vytříbený smysl, je to přirozená reakce. Když vás správně naladí vůně, atmosféra a kontakt s první osobu, tak my hoteliéři máme skoro vyhráno. Pak už stačí pohodlná postel a skvělá snídaně. Mne se občas někdo ptá, jak to děláme, že máme i mezi našimi hotely skvělá hodnocení, dokonce jako nejlepší hotel naší sítě. Mám pocit, že v životě je to fakt strašně jednoduché. Plno manažerů chodí na různá školení a kurzy. Já to prostě beru tak, jako bych pozval někoho na návštěvu k sobě domů. Chci mít uklizeno, chci být pro společnost zábavný a vtipný a budu jim chtít uvařit skvělé jídlo. Tak to přeci děláme všichni, když zveme návštěvu. To samé platí pro hotel. Kdyby se hoteliéři chovali tak, jak se chovají doma, půlka z nich má vyhráno. Vše je o přirozenosti. Lidé prostě nechtějí být podváděni. Chtějí, aby se o ně někdo s úsměvem dobře postaral.
To je trochu smutné, že tohle považujeme za něco strašně osvěžujícího...
Souhlasím, tohle by mělo být naprosto normální. Někteří manažeři mají tendence něco vymýšlet, být lepší než někdo druhý, a na přirozené věci se zapomíná. Když máte fajn hardware, tedy skvělou snídani, pohodlnou postel, neprší vám do pokoje (smích) a poskládáte tým usměvavých, vtipných, přirozených, kreativních a lidsky dobře nastavených zaměstnanců, máte vyhráno!
