Já teda nevím, jsem z Vysočiny a pokaždé musím téměř prosit, aby mě objednali. Stihnu tak 2 odběry ročně - mí kolegové jakbysmet. To si nemocnice nemůžou vypomoct?

Hlavne,ze kdyz chcu jit darovat krev,tak se musim objednavat s predstihem jak na zigulika za sociku

Současný stav není jen výsledkem těžko pochopitelného sobectví a zištnosti, kterou je celá společnost prosáknutá, ale také docela praktickými věcmi, jako to, že zaměstnavatel jednoduše nikomu jen tak nedá placené volno, které dárci ze zákona náleží.

   Nejednou jsem slyšel, jak se dva dárci mezi sebou baví, že šéf mu sice dal paragraf, ale sebral měsíční prémie. Od těchto dárců jde o dvonásobný altruismus.

   Je tady ještě další aspekt celého konání, nad kterým já osobně začínám čím dál častěji přemýšlet. Tím je mé vlastní zdraví. Byla to moje volba. Samozřejmě. Po více než dvou stech odběrech se začínám ptát, kdo pomůže mně, až to budu potřebovat. To už zdravotníci chladně předloží účet za poskytnutou péči

  Na jedné straně čestní dárci se svým hluboce lidským přístupem, a na straně druhé zpracování krve a jejich derivátů coby byznys jako každý jiný.

200 odberu...smekam.. Presne nad tim,co zminujete premyslim i ja. Sice v zamestnani mi vychazi maximalne vstric, ale stejne jak rikate, i ja bych ocenil urcitou formu reciprocity vuci darcum, kteri do zdravotniho systemu prispivaji nez naroku na odmenu.Osobne me napriklad napada varianta, ze bezprispevkovi darci by meli mit automaticky odpustene regulacni poplatky, protoze jestlize nekdo dava kus vlastniho zdravi na pomoc jinym, pak si zdravi zrejme vazi a nelze u nej predpokladat zneuzivani zdravotniho systemu