Vymenovali ho za veliteľa skupiny ANTHROPOID, ktorej úlohou bolo uskutočnenie atentátu na zastupujúceho ríšskeho protektora, SS-Obegruppenführera a generála polície Reinharda Heydricha. Túto úlohu mal splniť už v deň štátneho sviatku 28. októbra 1941 spolu s rotným Karlom Svobodom. Akcia mala byť reakciou na hromadný teror a masové vraždenie, ktoré R. Heydrich rozpútal po svojom príchode do Prahy. Vzhľadom na to, že K. Svoboda sa pri výcviku zranil, J. Gabčík si vybral ako náhradníka Jana Kubiša, svojho dávneho priateľa ešte z Poľska z roku 1939. Ich poslaniu sa pripisoval veľký význam; pred odletom obidvoch prijal aj prezident Edvard Beneš.

V Protektoráte Čechy a Morava

Vyslanie skupiny s teroristickým poslaním vyplynulo zo skutočnosti, že na jeseň 1941, keď nemecké vojská ešte víťazne postupovali do vnútrozemia Sovietskeho zväzu, Spojenci vyčítali československej emigrácii, že nemecké vojská bojujú proti nim českými zbraňami a že vlastne Česi pomáhajú Nemcom viesť vojnu. Preto bolo podnietenie národného odboja a prechod k veľkým akciám dôležité a z hľadiska londýnskych osnovateľov atentátu na R. Heydricha politicky nevyhnutné.

Dňa 28. decembra 1941 štartovalo lietadlo Halifax na palube so 7 príslušníkmi troch výsadkových skupín Silver A, Silver B a ANTHROPOID. Zoskok dvojice Gabčík – Kubiš sa uskutočnil po polnoci pri obci Nehvizdy pri Prahe (mali byť vysadení pri Plzni), odtiaľ sa obidvaja dostali do Rokycian. J. Gabčík a J. Kubiš v spolupráci s domácim odbojom a parašutistami npor. pech. Adolfom Opálkom a ppor. pech. Josefom Valčíkom 27. mája o 10.35 uskutočnili atentát na R. Heydricha. Kat českého národa utrpel ťažké zranenie, ktorému podľahol 4. júna 1942. Nasledoval obrovský teror, zastrašovanie a hľadanie atentátnikov. Počas vlny represálií J. Gabčík našiel úkryt v krypte kostola Sv. Cyrila a Metoda v Resslovej ulici, kde 18. júna 1942 po nerovnom boji s nepriateľskou presilou prenasledujúcich, ktorých na stopu priviedol K. Čurda, spáchal samovraždu.

J. Gabčík bol statočným vlastencom, nebojácnym a disciplinovaným vojakom, ktorý splnil rozkaz. Musel si byť vedomý, že ide na istú smrť a nedožije sa konca vojny. Ako neochvejnému hrdinovi mu patrí naša úprimná úcta aj po vyše šiestich desaťročiach! V roku 2002 bol povýšený do hodnosti plk. In memoriam Armády Českej republiky a 22. novembra 2005 aj Ozbrojených síl SR. Od roku 1997 nesie 5. pluk špeciálneho určenia v Žiline čestný názov Žilinský pluk Joz

Nejtragičtější je, že ty lidi sem poslal Beneš z bezpečí svého velikobritánského asylu a nepřímo zavinil smrt dalších lidí, kteří do toho spadli nevinně, protože musel předpokládat, že to Němci nenechají jen tak. A to všechno Benešovi nestačilo, selhal i po válce. Takže dřív než odsoudíte Čurdu, suďte Beneše, za kterým je daleko víc obětí.

Podívej se jak bojovali Poláci, ty ubožáku.

Všem, kteří tady poukazují na to, že v kryptě pražského kostela zahynulo šest Moraváků a jeden Slovák a žádný Čech:

Sice máte pravdu, ale domnívám se, že ti lidé byli natolik českslovenskými vlastenci, že si tu otázku vůbec nekladli.

A navíc:

Žádný Čech nezahynul přímo při té přestřelce, ale hodně Pražáků zaplatilo životem za to, že jim pomáhali s úkrytem.

Tak to je masakr. Opravdu trochu jiná realita než v článku 

záleží na úhlu pohledu...

Ono to s tím Čurdou nebylo asi tak černobílé, jak naznačuje autor článku. Tady jsou odkazy na dva jiné články, které se na roli Čurdy nedívají tak zaslepeně: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/proc-zradil-karel-curda-historik-predlozil-nova-fakta/r~2d44572c5daf11e39c89002590604f2e/ a http://zpravy.idnes.cz/pribeh-parasutisty-karla-curdy-d3o-/domaci.aspx?c=A120524_152631_domaci_jav

Tak co se týče Čurdovy zrady, tak to podle mého názoru nebylo ani tak Čurdovo selhání, jako spíš selhání lidí, kteří vojáky pro mise v Protektorátu vybírali, protože se o Čurdovi vědělo už v Anglii, že je psychicky labilní, není příliš inteligentní, díky čemuž je i nepříliš schopný pracovat samostatně a o jeho sklonech k alkoholismu se, alespoň co jsem četl, vědělo také už před odletem, že se takový člověk pod obrovským tlakem jaký museli každý den paragáni u nás snášet, složí, se zrovna u něj dalo dopředu předpokládat...

Lze ho použít k samostatným i kolektivním úkolům i za nejtěžších podmínek. Nemá žádné závazky doma i v cizině, touží po činnosti."

Z této věty mě mrazí.

Proč? Emoce do charakteristiky nepatří. Jen přímá stručná konstatování.

Neměli by jsme na  ně a vlastně na všechny kteří ve válce položili své životy nikdy zapomenout !  

Respekt před hrdiny.Opravdový příklad kladného hrdiny z Hané. Ovšem psát kvůli němu, že se Češi nikdy nevzdávají je už taková čechostředná úchylka..

Nikdy nezapomeneme...

Češi zapomínají rychle! 60 let!

Ani partyzáni, zpravidla řízení z Ruska, ani parašutisti z Anglie situaci v protektorátu změnit nemohli. Jejich výsledek však byl v zahraničí vysoce hodnocen, podařilo se jim narušit obraz kolaborujícího protektorátu jako bezpečného území pro nacisty.

U nás v Jihlavě měli nacisté na Hajlosu "zámek", kde ubytovali děti vysokých funkcionářů NSDAP aby byly chráněny před nálety. Proto byla Jihlava zvláště prolezlá nacisty.

Český odboj vytvořil předpoklad pro obnovu Československa- bez těchto hrdinů by Sudety asi zůstaly v Německu. Dnes je to ovšem už historie, nikdo se nad tím nepozastavuje, že byla vyměněna třetina obyvatelstva. Je třeba si však uvědomit, jakými prostředky a jak zfanatizovaní Němci bojovali se slovanskými národy. Zvlášť hanebné bylo vraždění Židů a Cikánů.

Poválečná republika měla však jiné starosti, než oslavovat vlastní hrdiny. Příliš zahanbovali kolaboranty, kteří rychle přešli ke KSČ, aby udělali kariéry.

Je proto logické, že těch hrdinů vzpomínáme až teď, kdy ta komunistická generace zvolna vymírá.

My jsme(ještě na základce)chodili každý rok do "resslovky" na pietní akt.

A to za bývalého režimu.

Takže tak úplně pravdu v tomto bodě nemáte.