Cest jejich pamatce

Prohizel jsem si ty fotky a ta polni kuchyne pripomina spis vyhorelou vlecku s elektromotorem pro pohon mlaticky....

Máte pravdu, o polní kuchyň se zjevně nejedná. Fotografii jsem zasílal redakci spolu s dalšími dobovými snímky již před časem pro účely jiného článku. V tomto textu původně neměla být použita, ale redakce ji zřejmě zařadila dodatečně, protože některé z původně vybraných snímků nebyly dost kvalitní. Bohužel však již nedošlo ke kontrole popisku, čímž nastalo nedorozumění.

Do stejného pluku nastoupil můj prastrých Jakub Pírek z Hamer u Plumlova. U Dněstru padl do Ruského zajetí a vstoupil do legií. S 1 střeleckým plukem absolvoval celou anabázi a domů se vrátil až v roce 1920. Bohužel nám po něm zůstalo jen pár fotek.

Podobnych a tragickych osudu je hodne. Muj dedecek zemrel v zajeti v Rusku na Sibiri a otec byl legionarem v Italii. Po valce se otec sdruzoval s kamarady z legii, ale po valce druhe to bylo vsechno zakazane a tak zklaman sundal ze zdi i pametni medaili italskych legii co uchovaval mnoho let.

Můj pradědeček si dokonce za své služby v legii našel v Rusku manželku, kterou si pak přivedl i do ČSR. Nebýt legionářů, tak se ani nenarodím

fotka z olomouckého náměstí je asi nějak naruby. Nechce se mi věřit, že by tolik vojáků salutovalo levou rukou....

Ze zvedavosti jsem se podival na street view a vypada to, ze fotka je dobre.