Jestliže se tedy trestně stíhaný v době činu nalézal dle paní státní zástupkyně ve stavu takové nepříčetnosti - byť třeba dočasné - že za žalovaný čin jí nebyl shledán odpovědným, pak je dle mého na místě otázka, proč paní žalobkyně neprověřila také odpovědnost třetích osob za volný pohyb stíhaného na veřejnosti.

Řekl bych, že jako podmínka pro život takto duševně disponovaného jedince mezi nepostiženými (resp. nikoliv až tolik postiženými) spoluobčany na něj měla být uvalena kuratela. To přinejmenším, pokud by tedy taková osoba neměla být rovnou hospitalizována.

Pokud sproste nadaval policistum, asi to nebude andilek, ktery byl jen moment nepricetny, zatimco jinak je vzorem ctnosti.

Proč by nadávky měly být důkaz příčetnosti?

Ono to slovo nemá nic společného se cností.

Policista taky mohl mířit trochu přesněji, za tu rozfláknutou čelist kolegy. Za duševně nemocné by měl nést zodpovědnost lékař, který je nechal běhat mezi zdravými lidmi a neposlal ho léčit se do ústavu tak odborně, aby nemohl ubližovat lidem ze svého okolí. Ono to "pardon, on byl nemocný či nepříčetný" napadenému a zraněnému nebo zabitému nijak nepomůže.

Obávám se, že neměla jinou možnost.

Resp. jinou možnost měla, ale ta by vedla ke stejnému výsledku a navíc by to museli řešit další lidé.