Celá situace kolem Hadru v podstatě směřovala k tomuto bodu: Lidé měli rozmontovat a znehodnodtit podnik, kde spoustu let pracovali a pak se měli nechat firmou Moravia Industry vyhodit na dlažbu s §55 ve výpovědi, bez nároku na cokoliv. Ke smůle MI se rozhodli zaměstnanci bránit.

Mě osobně je proti srsti, že žádám Úřad práce (tudíž stát) o výplatu peněz, o které mě MI okradla, ale nejspíš už není jiná šance, jak se domoci svých peněz. Vše je nastaveno téměř dokonale. Věřitelé dostanou své peníze ve formě úspor za mzdy a odstupné. Insolvenční správce dostane svůj podíl. Moravia Industry si nacpe kapsy penězi za stroje a zařízení firmy, která mohla klidně dál fungovat a vyrábět. A zaměstnanci? Kromě psychické a finanční újmy vlastně nic. Pokud jim byly, nebo budou vyplaceny nějaké peníze, bude to ze státních peněz, takže si na to v podstatě placením daní našetřili sami. Moravia Industry zanikne a pak se bude moci dostatečně plakat nad rozlitým (v tomto případě spíše vypitým) mlékem...

Jak mohla byt puvodni firma v ramci reorganizace sverena obalkove firme bez kapitalu??? To by mel nekdo pekne odskakat...

Jednoduše, pan Vandrovec navrhl věřitelskému výboru prodej obálkovou metodou s podmínkou převzetí firmy se všemi právy a povinnostmi. Prodal ji za 1,5 mil. a vůbec je nezajímala nabídka rakouské firmy ASSMONT cca za 30 mil., na tuto nabídku nepřistoupili jelikož Rakušané chtěli cca 90 zaměstnanců a nepřevzít práva a povinnosti. Celou dobu se bránil tím, že je to nejlepší pro zaměstnance a zachová se tím pracovní místa, když to prodá MI.

Hned od začátku bylo jasné, že nejde o lidi, ale o prachy. MI dostala za hubičku majetek a věřitelé(ve výboru sedí banky KB ČS a jiní), jim bylo úplně jedno co bude s lidmi. Těch bylo nutno se zbavit, proto že zákon stanoví v prvé řadě vypořádat se se zaměstnanci, no a tak ušetřil pro věřitele desítky ba možná i stovky milionů korun. Mě, jako bývalého zaměstnance, bylo jedno jestli budu mít stejné podmínky jak ve staré firmě, ale hlavně bychom pracovali dál a nemuseli řešit tyto problémy a stát by to nestálo ani korunu. MI vesele a bez zábran vyrabovala co se dalo, od strojů, svářeček, nástrojů, veškerou ocel atd. Nikdo ani neví, jestli vše co sebrali, měli vůbec právo odvézt. Nikdo nic nekontroloval a tak majitel ani neví, co z firmy zmizelo.

MI nikdy nechtělo pokračovat ve výrobě a už vůbec ne platit. Vše vzbuzuje dojem dobře vymyšleného plánu, který překazili zaměstnanci tím, že se nenechali oblbnout a nechtěli se podílet na brakování firmy.