Pamatuje časy velké hospodářské krize, kdy měnila majitele, druhou světovou válku, během níž ji poničilo bombardování, i divoké poválečné časy, v nichž byla zkonfiskována státem. A symbolický je její osud i v posledních letech, kdy – tak jako řada jiných cenných budov – pomalu chátrá a dokonce už měla být zbourána.
Bývalou Neherovu továrnu a pozdější obchodní dům Dona v Prostějově se proto v posledních letech snaží zachránit skupina architektů, ovšem status památky se jim pro jednu z výrazných budov města získat doposud nepodařilo.
K výstavbě továrny si ve třicátých letech minulého století podnikatel Jan Nehera přizval absolventa pražské Uměleckoprůmyslové školy Antonína Navrátila, který se v roce 1933 usadil v Prostějově a postupně se stal významnou postavou architektonického dění ve městě.
Ve druhé polovině třicátých let stál za sérií důležitých místních staveb, například domu Karla a Roberta Švejdových, majitelů továrny na nábytek, v Plumlovské ulici, nebo reprezentativní vily továrníka Nehery v ulici Pod Kosířem z roku 1938, která je dnes kulturní památkou.
Funkcionalistický soubor ve Svatoplukově ulici vznikl postupnou přestavbou čtyřpodlažní secesní budovy z roku 1910, kterou si nechali postavit obuvníci Adolf Wenzel Wolf s bratrem Aloisem.
Po úpadku jejich podniku v roce 1933 budova přešla pod vycházející Neherovo oděvnické impérium, jehož konfekční výrobky se tehdy prodávaly od Skandinávie až po Afriku.
Původní nárožní budova má dynamicky zaoblená nároží a je bohatě prosklená, v duchu funkcionalismu je pak navržena i Navrátilova dvoupodlažní nástavba.
Během druhé světové války byla fabrika poškozena bombardováním a v roce 1946 se dočkala přestavby, při níž zmizely secesní prvky na fasádě. Po válce pak stát továrnu znárodnil a posléze začlenil do národního podniku Oděvní průmysl Prostějov.
Později zde dlouhá léta sídlil zasilatelský obchod Dona a dnes vše vlastní soukromá firma s jednateli a majiteli z Vietnamu.
Místní památkáři ochranu chtějí, ministerstvo je proti
O záchranu továrny připomínající slavné časy města se už delší dobu snaží spolek architektů Prostor Prostějov, který před pěti lety podal návrh na její prohlášení za kulturní památku.
„Po odstřelu areálu OP od architekta Plesníka nezůstala v Prostějově v podstatě žádná stavba, která by připomínala slavnou oděvní minulost města. Jednou z posledních připomínek je Neherova textilní továrna,“ vysvětluje jeden z architektů ze spolku, Vojtěch Jeřábek.
Budova se podle něj z velké části zachovala v autentickém stavu, a to paradoxně díky tomu, že v minulosti neměla odpovídající péči.
„Ochranu si zaslouží celý areál, který vznikl postupnými přestavbami původní secesní obuvnické továrny. Celý proces se však zasekl na ministerstvu kultury,“ popisuje Jeřábek.
Prohlášení za památku podporuje oddělení památkové péče na magistrátu v Prostějově i olomoucká pobočka Národního památkového ústavu. Ministerstvo kultury však návrh zamítlo. Spolek se poté odvolal, ale neuspěl.
Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka objekt nemá v dostatečné míře znaky kulturní památky. Jednak byl Jan Nehera osobností spíše lokálního významu, za podstatné pak Zaorálek považuje to, že stávající objekt vznikl řadou rekonstrukcí a přestaveb.
„Poté, co objekt přešel do vlastnictví Jana Nehery, byl dále upravován. Po znárodnění v roce 1946 byl rovněž opakovaně upravován a z hlediska historického vývoje bývalé továrny je osobnost Jana Nehery spojena pouze s některými přestavbami původního objektu. V Prostějově se přitom nachází památkově hodnotnější objekty, které jsou s touto osobností přímo spojeny. Některé z nich již jsou za kulturní památku prohlášeny,“ sdělil ministr.
Architekti: Od Picassa také není památkou jeden obraz
S tím však spolek Prostor Prostějov nesouhlasí a v současné době zvažuje, jaký zvolí další postup.
„Namísto řádného posouzení díla ministerstvo kultury argumentuje zástupnými důvody, jako je například existence jiných památkově chráněných objektů od stejného autora. S trochou nadsázky by se dalo říct, že by od Picassa stačilo ponechat na památku také jen jeden vybraný obraz a zbytek nechat klidně spálit,“ namítá architekt Jeřábek.
Prohlášení bývalé Dony za kulturní památku podporuje například rovněž přední český architekt a profesor na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Praze Petr Vorlík.
„Jedná se o jednu z mála autenticky dochovaných funkcionalistických továren, navíc od výborného architekta, která spoluutváří moderní architektonickou identitu Prostějova. Stavba má zajímavou minulost a je cenným dokladem textilní historie města,“ je přesvědčen Vorlík.
Neherova továrna je podle něj nenápadnou a v dobrém slova smyslu uměřenou funkcionalistickou stavbou, která ale významně utváří vzhled Svatoplukovy ulice.
„V objektu se dochovalo i původní otevřené vnitřní prostorové řešení, které je navíc velmi univerzální. V interiéru také zůstaly původní noblesní detaily, v halách – s ohledem na průmyslovou výrobu – spíše střízlivé, ale třeba na schodištích velmi půvabné a kvalitní,“ dodává Vorlík.
