Autor dokázal neobyčejně čtivě přenést na papír zajímavé momenty historie Šumperska. Přitom odborník, který za svou práci při odhalování regionálních dějin získal i cenu města Šumperka, historikem být ani nechtěl.
„Po gymnáziu jsem chtěl studovat filozofii, ale protože tehdy byl na univerzitě obor filozofie a dějepis, tak jsem k dějinám vlastně došel z nutnosti. Přesto mě nikdy ani nenapadlo, že bych se někdy mohl zabývat historií, tím méně regionální,“ uvedl Drahomír Polách.
Když dostudoval, o filozofy nebyl nikde zájem. Proto nastoupil do šumperského muzea. „Tím bylo dáno, čím se budu zabývat. Rychle jsem zjistil, že regionální dějiny jsou neskutečně nádherné a pestré. Kam se hrabou světové dějiny,“ míní.
Desítky let tvořil vlastní archiv
Desítky let tvořil vlastní archiv z toho, co objevil v historických materiálech. Myšlenka zpracovat témata z regionálních dějin literárně a s příběhem, ale přišla až na „stará kolena“.
„Když jsem odešel do penze, tak se mi dostala do rukou publikace, myslím z Trutnova, kde tamní historik popisoval příběhy spojené s městem. Mně se to zalíbilo a řekl jsem si, to je ono, a že historická témata spojená s příběhy by mohla čtenáře zaujmout. Měl jsem spoustu materiálů. Jenom bylo potřeba vybrat, upravit a doplnit,“ sdělil Polách.
Nejvíc inspirace nacházel v německých novinách Grenzbote, které kdysi ve městě vycházely. Šumperk byl totiž městem a centrem oblasti s výraznou převahou německého obyvatelstva.
„To byl neocenitelný zdroj a v podstatě historický deník událostí celého regionu. Hodně dalších archivních materiálů je v němčině, takže prakticky pořád jsem pracoval s německými materiály,“ řekl historik.
Všechna místa, která v „toulkách“ popisuje, navštívil. Na většině byl opakovaně, některá navštívil i desetkrát.
„Věřím na atmosféru místa. Ta vás osloví, zvlášť když o tom místě a událostech, které se tam odehrály, něco víte. A často vám taková návštěva řekne i to, co nikde v žádných dokumentech ani nenajdete,“ vyznává.
Třetí díl Historických toulek Šumperskem bude poslední, přestože má Drahomír Polách ještě spoustu materiálů, které se do jeho knížek nedostaly.
„Mám jich hodně, řekl bych, že ještě na minimálně dvě knihy, ale další už psát nebudu. Tohle je konečná. Třetím dílem se s čtenáři rozloučím. Publikovat ale budu dál a občas udělám i nějakou přednášku,“ podotkl.
