„Do invalidního důchodu jsem musel kvůli astmatu. Abych se doma nenudil, dovezla mi dcera se zetěm počítač. Trvalo stovky hodin, než jsem se s ním naučil pracovat, ale nakonec jsme se skamarádili,“ popisuje celoživotní traktorista, kombajnér a opravář zemědělských strojů okamžik, který mu změnil život.
Jako jeden z prvních v Dřevohosticích na Přerovsku si v roce 2004 pořídil internet. Hlavně díky němu mohl studovat věci, které ho bavily už od dětství. Patří k nim hlavně astronomie a meteorologie.
„Odjakživa jsem si každý den zapisoval nejnižší a nejvyšší teploty vzduchu a kolik vody naprší, ale když jsme stavěli dům, spousta zápisků se poztrácela. Zpětně jsem našel záznamy od roku 1986,“ vypráví a ukazuje tabulky, které díky svým zápiskům v počítači vyrobil.
Od roku 1998 působí jako dobrovolný pracovník Českého hydrometeorologického ústavu a své záznamy posílá do brněnské pobočky. Srážky za něj posledních pět let sice měří automat, ale třeba intenzitu deště či dobu trvání bouřek musí stále sledovat sám.
„Dřevohostice jsou jedním ze zhruba 500 míst, odkud se každých deset minut posílá do celosvětové sítě, kolik naprší. S mírným zpožděním zjistíte, kolik u nás na dvoře spadlo vody,“ říká hrdě.
Otec byl známým dřevohostickým písmákem
Meteorologické záznamy vyhledává také v kronikách, díky tomu dokázal vytvořit cenné grafy. Na jednom z nich je třeba vidět, kolik sněhu za posledních 33 let bylo v jeho rodném městečku na Štědrý den.
„Nejvíc ho napadlo v roce 2002, a to 16 centimetrů. Jinak jsme v tento den měli v Dřevohosticích sníh všeho všudy třikrát. Takže není pravda, že dříve bývaly Vánoce na sněhu, jak si často stěžujeme,“ směje se.
V roce 2004 s přítelem, učitelem a znalcem dřevohostické historie Zdeňkem Smiřickým založil Vlastivědný spolek Žerotín. Spolu s dalšími dobrovolníky pořádají pro dospělé a děti vycházky po stopách Žerotínů, majitelů dřevohostického panství. Také vášeň pro historii má František Kužel nejspíš po tatínkovi. Ten byl totiž známým dřevohostickým písmákem.
„Jeho tatínek a můj dědeček býval v Dřevohosticích radním. V rodině si ústním podáním z generace na generaci předávali cenné informace, ale až můj otec všechny ty zajímavosti zapisoval. Já teď jeho záznamy čas od času používám,“ tvrdí Kužel.
Rodokmen vypátral až do 17. století, zabírá jedenáct archů papíru
Když v roce 2012 začala digitalizace archivů, stal se pro něj fascinací i tento způsob bádání. Hodiny tráví pátráním v matrikách a gruntovních knihách. I díky tomu pomohl Zdeňku Smiřickému vystopovat historii rodu barokního mistra Schreiera, jehož moravská vánoční mše je starší než známá Hej, mistře Jana Jakuba Ryby.
Původní partituru náhodou objevil již zesnulý muzikolog brněnské JAMU Jan Trojan a Zdeněk Smiřický je neúnavným šiřitelem Schreierova díla. František Kužel vystopoval celou Schreierovu rodinu. Pocházela z Miletína u Jičína a spolu s dalšími lidmi Schreierovi přišli do třicetiletou válkou zpustošených Dřevohostic na pozvání Oppersdorfů, kterým tehdy patřilo místní panství.
Svůj vlastní rodokmen vypátral František Kužel až před rok 1700. Zaplnil s ním jedenáct archů papíru.
„Dával jsem jej dohromady šest let. Žádného bohatého předka jsem v něm ale nenašel,“ říká s úsměvem.
