Jaká byla zimní sezona z pohledu záchranářů?
Vzhledem k její nezvyklé délce a vysoké návštěvnosti hor bylo také mnohem víc zásahů než v minulých letech. Dokonce bych řekl, že byla z pohledu úrazovosti nejhorší za dobu, kterou máme podchycenou ve statistikách. Magickou tisícovku jsme sice nepřekročili, ale ošetřili jsme 974 zraněných. Bohužel dva úrazy skončily smrtí.
Změnilo se nějak spektrum úrazů?
Pozorujeme, že ubývá zlomenin. Na druhou stranu přibývá poranění kloubů, především kolen a kolenních vazů.
Čím to?
Kolena jsou především při sjezdovém lyžování velmi namáhaná. Mnozí lidé nesportují a potom hned začnou lyžovat a myslí si, že všechno doženou. Vazy nejsou dostatečně zpevněné, proto dochází často k jejich poranění. Lidé by si to měli uvědomit a nemyslet si, že v zimě doženou to, co na kondici zanedbali v průběhu roku. Nejvíc úrazů zaznamenáváme u netrénovaných nebo málo trénovaných návštěvníků hor.
Z pohledu bezpečnosti jsou důležité pomůcky jako přilby a nejrůznější chrániče. Naučili se je lidé používat?
Co se týká vázání, je to na velmi dobré úrovni, tam už není moc co zlepšovat. Také přilby, což je hodně důležité, se na sjezdovkách stávají samozřejmostí. Dá se říct, že děti už mají přilby ze sta procent, dospělých lyžařů jezdí s přilbou víc než čtvrtina a pořád jich přibývá. Stále častější jsou i páteřní chrániče, které se na rychlých a tvrdých terénech stávají stejnou nezbytností.
V zimě úrazů přibylo, ale jak tomu bylo za poslední roky v létě?
Trend nárůstu zraněných je zřetelný i mimo zimu. Je to tím, že řada středisek už má letní provoz, co se týká návštěvnosti, srovnatelný se zimou. A tím, jak na horách přibývá letních atrakcí, přibývá také úrazů. I tak je ale jejich počet oproti zimě zhruba poloviční.
A jaká nejčastější zranění ošetřujete?
Jsou to různé odřeniny. Na tyto úrazy používáme speciální sady s kartáčkem a houbičkou. Loni jsme jich ošetřovali tolik, že jsme tyto sady museli v průběhu léta dokupovat. Lidé by si přitom většinu odřenin mohli ošetřit sami, stačí na to myslet a mít dobře vybavenou lékárničku.
Část úrazů jsou ale ty těžké, kvůli kterým musíte do terénu. Je složitější zachraňovat někoho v zimě, nebo v době, kdy není sníh?
Takové zákroky, zvlášť v obtížně přístupném terénu, jsou pro nás mnohem složitější v létě. V zimě se totiž na taková místa jsme schopni dostat třeba se sněžným skútrem nebo můžeme zraněného svézt na lyžích. V létě ale musíme spoléhat na čtyřkolku, se kterou vyjedeme, kam až to jde, a potom musíme šlapat pěšky. Transport zraněného je tak mnohem těžší. Jsou zásahy v náročném terénu, které v zimě zvládnou dva záchranáři, v létě je jich ale potřeba čtyři až pět. Pokud není možné vzhledem k podmínkám nebo počasí použít vrtulník, může takový letní zásah trvat i hodiny.
Vaše technika se v posledních letech výrazně mění, začínají převažovat motorové čtyřkolky. Proč?
Čtyřkolky jsou totiž na rozdíl od skútrů, které jsou čistě na zimu, celoročně využitelnou technikou. V létě jezdí na kolech, v zimě po jednoduché úpravě využijeme pásy a jezdíme dál. Přitom stojí zhruba stejně jako skútry. Jsou však situace, kdy je skútr v zimě pro určitý druh terénu nezastupitelný. Proto si jich pořád několik ponecháváme.
V kolika lidech musíte provoz v průběhu roku zvládat?
Je nás šestnáct profesionálních záchranářů a přibližně čtyřicet dobrovolníků. Na tento počet jsme se dostali díky vyšším příspěvkům, díky kterým jsme mohli nabrat další lidi. Tento počet je nyní dostatečný, takže v dohledné době jej zvyšovat nebudeme. Pokud nastoupí někdo nový, bude to jen výměna za někoho, kdo se záchranářskou prací končí nebo se stěhuje pryč či odejde do důchodu.
