Průvodci na prohlídkách již běžně tuto na hradní poměry menší místnost s kachlovými kamny a vyřezávaným nábytkem označují jako netopýří pokoj. Monitoring netopýrů tu začal již v sedmdesátých letech, letos sem kvůli nim dorazil zoolog Jiří Šafář z olomoucké pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.
Fakt, že zde na rozdíl od jiných míst vydrželi tak dlouho, vysvětluje především ohleduplným přístupem správců hradu.
„Netopýři tady zalézají do prostoru mezi kamenným venkovním rámem okna a jeho vnitřním dřevěným obložením. Tam je zhruba centimetr široká mezera. Původně byla zřejmě vytmelená, ale teď je tam místo, kudy se za toto dřevěné ostění dostanou,“ popisuje Šafář.
Obložení okna je na obou stranách zhruba třicet centimetrů široké a tři metry vysoké, na hloubku má kolem čtyř centimetrů. Netopýři ve „svém“ pokoji v zimě obývají také horní oblouk nad oknem. Kvůli mrazům se tam tísní jeden na druhého, díky tomu zimu přežijí.
„Nejvyšší počet, který mám v záznamech, je necelých 1 800 netopýrů hvízdavých a 42 netopýrů rezavých,“ přibližuje Šafář velikost netopýřího zimoviště.
I nyní, když už za trojdílným historickým oknem vládne jarní počasí, zůstávají někteří netopýři na šternberském hradě ještě schovaní. Přesvědčit se o tom dá poklepáním na obložení okna, po kterém následuje zvuk hýbajících se zvířat.
Řádově desítky se jich Šafářovi podařilo odchytit na za oknem nainstalovanou speciální past. Netopýry při vylétávání ze skrýše zastaví tenké silonové vlasce jemně natažené ve svislém směru právě jako struny na harfě. Pod nimi je vak s fólií, odkud Šafář zvířata poté odebírá.
„A to kvůli přeměření, určení druhu a odebrání vzorku DNA,“ vypočítává zoolog. Genetika odborníkům pomáhá s jistotou určit, zda se na hradě neobjevily další druhy netopýrů. Zvlášť mláďata některých z nich jsou si totiž velice podobná.
