Timothy Sewalt byl už odmala tak trochu jiné dítě. „Brzy mluvil, už když mu byly dva roky, tvořil věty a vyjadřoval se také ve složitějších souvětích. Na to, že může být mimořádně nadaný, nás upozornily i učitelky v mateřské škole,“ vzpomíná maminka Tima Zuzana Sewalt.
Po dlouhodobém a náročném testování v pedagogicko-psychologické poradně nastoupil Tim na olomouckou základní školu Hálkova, která má jako jediná v kraji třídy pro děti s výjimečným intelektem. Dnes je mu čtrnáct let a s úspěchem studuje gymnázium v Olomouci-Hejčíně.
Příběhů podobných tomu Timovu je víc, ale není jich dost. Jak ukazují průzkumy a zkušenosti odborníků, většina mimořádných talentů podobnou šanci za celou školní docházku nedostane.
Nejde o to, že nechodí do specializovaných tříd, ale o to, že je běžné školy neumějí učit. Výjimečný intelekt u žáků mnohde vůbec nepoznají. Školy v Olomouckém kraji nevyjímaje.
„Pokud potenciál takových dětí včas neodhalíme, přijdeme o významné intelektuální bohatství,“ varuje přitom Miriam Janyšková, zakladatelka nadačního fondu Qiido, který se zaměřuje na podporu mimořádně nadaných dětí.
Mimořádný talent často neumějí odhalit rodiče ani mnozí kantoři
Za nadané dítě se považuje takové, které má IQ vyšší než 115. Na českých základních a středních školách je jich podle odhadů asi 210 tisíc. Mimořádně nadané děti mají IQ vyšší než 130 a takových je v Česku asi 52 tisíc.
Z nedávného průzkumu nadačního fondu Qiido přitom vyplynulo, že jen každá pátá základní škola má na prvním stupni alespoň jednoho žáka s „diagnózou“ odborně nazývanou mimořádně intelektově nadané dítě. Na druhém stupni tohoto počtu dosahuje už jen každá čtrnáctá škola.
Do průzkumu se zapojilo 785 škol, z toho osmačtyřicet v Olomouckém kraji. Z těch regionálních jen deset tvrdí, že eviduje alespoň jednoho mimořádně nadaného žáka na prvním stupni, na druhém stupni má takové děti pouze jedna škola.
Od letošního září platí proinkluzivní novela školského zákona, podle níž by se učitelé nejen specializovaných, ale také běžných tříd na všech stupních škol měli umět „postarat“ jak o děti s handicapy, tak o ty mimořádně nadané.
Co je inkluzeNovelizovaný školský zákon, který do škol oficiálně zavedl tzv. inkluzi neboli společné vzdělávání, zaručuje podporu všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Nově je podpora odstupňovaná a konkrétní natolik, aby bylo možné každému žákovi ušít na míru to, co s ohledem na své potíže - a také nadání - potřebuje. Revoluční je zákon především ve financování této podpory. Stát dosud neuměl zaplatit například učitele, který se dětem věnoval po vyučování, a zmatek byl také v přidělování financování a asistentů pedagoga. Nově stát garantuje podpůrná opatření i peníze na ně sociálně znevýhodněným žákům. Tedy dětem cizinců nebo z chudých rodin. |
Takzvaná podpora dětí s individuálními vzdělávacími potřebami se ale týká pouze těch, které diagnostikují odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách nebo speciálně-pedagogických centrech. Tam se ovšem děti dostanou jen díky rodičům nebo učitelům. Jenomže mimořádný talent často neumějí odhalit ani rodiče, ani mnozí kantoři.
„Když máte potvrzení, tak s tím škola musí něco dělat. Minimálně na papíře a ideálně i ve skutečnosti. Podle našich zkušeností se ale těmto dětem věnují spíš nadšenci. Jsou to například učitelé, kteří měli v dětství podobné problémy,“ upozorňuje Hana Kalusová, která má v rámci organizace Mensa ČR na starosti Kluby nadaných dětí na severní Moravě.
Nadaný žák neznamená třídní premiant
Paradoxně jen málokdy platí, že mimořádně nadaný žák rovná se pohodový třídní premiant. I děti z pravého spektra Gaussovy křivky mají ve škole často problémy. Na vyšetření do poradny se paradoxně dostávají proto, že „zlobí“.
„Kluk jde na vyšetření k psychologovi, protože se bije nebo vykřikuje. A ejhle, tam se zjistí, že důvod, proč se takto projevuje, je nuda. Dítě se potřebuje zabavit a neví, co se sebou,“ popisuje Kalusová. U děvčat je podle ní odhalení mimořádného nadání ještě složitější.
„Holčičky se nechtějí dostávat do sporů, proto jsou raději potichu. V klidu sedí, neruší. Proč by se potom učitel na takové dítě soustředil?“ vysvětluje Kalusová. I talent u děvčat často prozradí až shoda okolností.
„Když pořádáme logické olympiády, snažíme se školy přemluvit, aby vzaly všechny děti a nechaly je absolvovat nominační kolo. Učitelé se pak často diví, že zrovna tahle Anička je první z celé školy, když se doteď nijak neprojevovala. To je častý případ skrytého talentu, který se bohužel nerozvíjí,“ doplnila Kalusová.
Ještě náročnější je pak objevit výjimečný intelekt u dětí, které mají i nějaký handicap v učení, například dyslexii.
Výjimečně nadané děti nemůže učit každý, říká ředitelka
Právě starost o to, jak zabavit děti, které se ve škole nudí, vedla olomouckou Základní školu Hálkova už před jedenácti lety k tomu, že otevřela první třídy pro mimořádně nadané žáky. Její učitelé dnes školí další kolegy, jak s takovými dětmi pracovat.
„Tito žáci jsou zvyklí už odmala používat encyklopedie, už jako prvňáčci umí číst a jsou schopni vytvořit si jednoduchý projekt. Výuka se musí přizpůsobit tak, aby se nenudili a neměli pocit, že jen něco opakují. Práce s nimi je velice náročná, ne každý může v těchto třídách učit,“ tvrdí ředitelka Božena Vítková.
Škola má v každém ročníku na prvním stupni jednu třídu specializovanou na nadané děti. V každé je v průměru 16 žáků.
„Mají rozšířenou výuku českého jazyka, matematiky a prvouky, protože postupují rychlejším tempem. Často jsou to výjimeční matematici, někteří proto chodí na tento předmět do vyššího ročníku. To samé platí i u čtení. Snažíme se, aby děti nezakrněly,“ doplnila Vítková.
Většina škol tvrdí, že s dítětem diagnostikovaným jako mimořádně nadané se nikdy nesetkaly. Například na základní škole v Náměšti na Hané na Olomoucku se i tak snaží věnovat nad rámec běžného vyučování těm žákům, kteří vynikají.
„Pokud se u nás objeví dítě, které vyčnívá, vyučující se mu věnují i bez doporučení z poradny. Dávají mu úkoly navíc, samostatnou práci nebo se ho snaží zaměstnat jinak. Není potřeba vyšetření, ale spíš lidský přístup,“ myslí si ředitel této školy Ladislav Havelka.
