Až se vás děti o Vánocích zeptají, jestli existují andělé, odpovězte ano. Nemusíte tvrdit, že jsou to nadpřirozené bytosti. Máme důkazy, že naši ochránci chodí mezi námi. Jeden takový zachránil život 22letému Jiřímu Sekaninovi z Libiny na Šumpersku. V létě jej vytáhl z hořícího auta. Tento anděl má podobu ženy a jmenuje se Jana Balcárková.
Osudové setkání |
„Probudil jsem se až po 14 dnech v nemocnici. Měl jsem na třech místech prasklou lebku. Lékaři říkali, že zranění jsem přežil, protože jsem mladý. Já ale vím, že za život vděčím hlavně paní Balcárkové,“ říká tiše mladík s drobnými jizvami ve tváři.
Před pár minutami nasedl do redakčního auta. Projíždíme sněhem pocukrovaným Šumperkem, blikající stromky na každém rohu připomínají nadcházející Vánoce. Jirka si dobře uvědomuje, že stačilo málo a nemusel už tyhle svátky slavit: „Budou to jiné Vánoce, beru to tak, že jsem se podruhé narodil,“ říká.
U někoho rozhodují o životě a smrti minuty, než k nim dorazí záchranka. V Jirkově případě to byla odvaha Jany Balcárkové, která jela v protisměru ve chvíli, kdy havaroval. To ona vytáhla jeho bezvládné tělo z auta vteřiny před tím, než se celé vzňalo.
„Když jsme k nehodě přijeli, řidič dýchal. A dýchal hlavě proto, že neuhořel,“ vyzdvihuje rozhodný okamžik Hynek Fiala, lékař, který byl na místě mezi prvními.
Na heliportu olomoucké záchranky teď spolu s dalšími záchranáři stojí tváří v tvář muži, kterému tehdy v létě přijeli na pomoc, i jeho zachránkyni Janě Balcárkové.
Nestává se často, aby se záchranáři potkali se svými pacienty, ale tohle je po všech stránkách výjimečný případ.
„Nedopadlo by to tak dobře, kdybych se nedovolala operátorce, která na mě přenášela klid, a kdyby záchranáři nepřijeli tak rychle,“ snaží se setřást pozornost upřenou na ni Jana Balcárková.
Obklopena zdravotníky stojí v hangáru mezi vrtulníky, v náručí kytice. Jedna z těch největších je od Jiřího, který sem přijel hlavně proto, aby jí osobně poděkoval.
Z kritického dne si mladík téměř nic nepamatuje
Z kritického 16. července si Jirka téměř nic nepamatuje. Nemůže si vzpomenout ani na to, co dělal celý předchozí den. Ví jen, že v osudnou sobotu po šesté ráno jel do Červenky pro spoluhráče z fotbalového oddílu. Měli hrát zápas v Kamenné. Jirka ale pro kamarády nedojel. Zápas se nakonec vůbec nehrál.
Jana Balcárková toho rána jela ze sadů z Králové, kde pracuje jako ovocnářka. Když proti ní v lese u Červenky vylétlo auto ze zatáčky, věděla, že je zle, a okamžitě zastavila. To možná zachránilo život jí.
„Hned mi bylo jasné, že to nedopadne dobře. Řidič tu situaci řešil tak, že strhl kola, vůz postavil napříč cesty a zabrzdil. Auto se pak začalo kutálet přes střechu a zastavilo bokem přímo proti mně,“ popisuje.
Když odepínala pás, zadní část auta už hořela
Navzdory návalu emocí dlouho neváhala a běžela řidiči na pomoc. Jiří byl v bezvědomí, že žije ale věděla jistě. Když mu odepínala pás, hořela už zadní část auta. Do bezpečí ho Balcárková dostala v posledních vteřinách. Brzy nato byl v plamenech celý vrak.
„Když jsme dorazili na místo, auto už bylo rozhořelé na nejvyšší úroveň, bylo slyšet, jak bouchají pneumatiky. Zraněný mladík byl už naštěstí venku. Ležel na zemi. Mezi ním a hořícím autem stál další vůz, který ho a potom i nás chránil,“ popisuje během setkání na heliportu Milan Hájek, řidič sanitky, která k nehodě přijela ze základny v Litovli.
Krátce po ní přistál poblíž i záchranářský vrtulník. Janě Balcárkové u nehody pomáhali další dva muži, kteří místem projížděli později. Jejich jména bohužel nezná. Teď má ale možnost osobně se seznámit s operátorkou krizové linky, která jí celou dobu byla oporou na telefonu.
Když je záchranáři vzájemně představují přímo na operačním středisku, ani jedna se neubrání dojetí. „Ne vždy je tak ‚jednoduché‘ zvládnout laika na druhé straně. U vás v tom sehrála obrovskou roli vaše civilní odvaha do toho jít. To, co jsme spolu dokázaly, je pro mě hnací motor, důkaz, že moje práce má smysl,“ říká dispečerka Radka Bartoňková.
V kómatu strávil Jiří dva týdny
Jiří, který všechno sleduje v tichosti zpovzdálí, přiznává, že se cítí trochu provinile. Došlo mu, kolik úsilí stála záchrana jeho života. Po nehodě musel podstoupit operaci hlavy a v nemocnici pak strávil dva měsíce, z toho dva týdny v kómatu.
Přes závažnost svého úrazu nebude mít žádné trvalé následky. Dokonce se bude moct vrátit k fotbalu. „Kamarádi už pili na žal, teď zapíjejí moje zdraví,“ usmívá se.
Jana Balcárková za svůj čin obdržela několik vyznamenání. A pomáhá dál, i když už ne za tak dramatických okolností. Pátým rokem spolupracuje se spolkem Pro dotyk, který na farmě Lišmen v Lesnici u Zábřeha nabízí nemocným dětem a starým lidem hiporehabilitace či canisterapie.
