V lednu 1945 byla ve Frývaldově, jak se tehdy Jeseník jmenoval, i jeho okolí tatam euforie zdejších zapálených přívrženců hitlerovského nacistického režimu, kdy se například v květnu 1938 tísnilo na nacistické manifestaci na jesenickém náměstí a provolávalo slávu Hitlerovi podle odhadů četníků na třináct tisíc lidí.
Už na podzim 1944 ale ve vítězství nacismu věřili jen ti nejzaslepenější. Lidé ale ve strachu nacisty dál poslouchali. A tak zatímco letci Rudé armády už bombardovali muniční továrnu MUNA v Mikulovicích, v ten samý den se na náměstí v Jeseníku pokoušel fanatický nacista Oswald Czech povzbuzovat a burcovat upadající morálku.
„Lidem plamenně vysvětloval, že vzdání se nepřichází v úvahu a že se nesmí razit heslo Mír za každou cenu, ale Vítězství za každou cenu,“ uvádí Petr Procházka, bývalý starosta Jeseníku, který řadu let shromažďoval informace o událostech před válkou, za války a po válce na Jesenicku a popsal je v knize Příběhy z pohraničí.
S ustupující německou armádou Jesenicko podle Procházky doslova zaplavily tisíce uprchlíků z polského Opolska a Ratibořska.
„Ústup německých jednotek se měnil v úprk a vedl k tomu, že se místního německého obyvatelstva zmocnila panika. Lidé chtěli také utíkat, ale v panujícím zmatku nikdo nevěděl kam,“ popisuje Procházka.
Esesáci stříleli vězně, pomáhajícím hrozil trest
Do toho se na Jesenicku začaly objevovat dlouhé kolony vězňů z koncentračních táborů v Polsku. O pochodech smrti se prý místní kronikáři nezmiňovali. O to cennější je podle Procházky vzpomínka kněze a kronikáře Karla Schwateho z Velkých Kunětic:
„Od 23. ledna přicházejí ustavičně uprchlíci z východního Slezska. Prošli tudy i četní trestanci, francouzští zajatci a Židé, kteří zde zčásti přespali. Cesta od Bernartic na Kladsko je takových lidí plná. Přitom panuje příšerná zima,“ napsal.
Vězni byli pořád pod dohledem esesáků. Přestože místním lidem bránili, aby zajatcům pomáhali, někteří šťastlivci dostali teplou polévku.
„Chtělo to velkou statečnost, protože těm, kteří pomáhali, esesáci vyhrožovali, že je zařadí do vězeňské kolony,“ vypráví Procházka.
Kdo z vězňů pochod nevydržel, byl bez milosti zastřelen. „Například starosta Staré Červené Vody Josef Neugebauer tak musel zajistit pohřeb šesti mrtvých vězňů. Všichni byli usmrceni ranou do hlavy,“ říká Procházka. Bestiální vraždy vězňů pokračovaly. Na třicetikilometrovém úseku esesáci takhle zabili přes padesát lidí.
Útěk se trestal zbitím a zastřelením, stejně tak ostré předměty
Jedním z účastníků pochodů smrti přes Jesenicko byl i Polák Leon Foksiński, který své zážitky popisoval v článku Cesta ke smrti v novinách Nasze źycie z 2. února 2005. S vězni putoval z Glucholaz směrem na Zlaté Hory.
Mezi Glucholazy a Zlatými Horami, ještě na území dnešního Polska, esesáci nahnali vězně do stodoly, kde se mohli vyspat. Ráno ale zjistili, že dva vězni chybí. Když je našli, oba brutálně zmlátili a zastřelili.
„Potom všechny prohledali, a u koho našli ostrý předmět, byl rovněž zastřelen. Celkem tam zahynulo 138 lidí,“ vzpomínal Foksiński. Jemu samotnému se ještě s jedním kamarádem podařilo utéct v noci v obci Kolnovice.
„Dohodli jsme se, že se vrátíme do Glucholaz,“ řekl novinám. Po cestě jim několik lidí pomohlo. Nedaleko Glucholaz se však kvůli bezpečnosti rozešli.
„Tehdy jsem ho viděl naposledy,“ svěřil se Foksiński.
Šest rozsudků smrti nad vojenskými zběhy jen za březen
Pro místní Němce se navíc staly noční můrou i přepadové skupiny německé armádní policie, které pátraly po dezertérech a takzvaných zbabělcích. Německou armádu totiž opouštěli vojáci z Jesenicka a vraceli se domů. Mnoha místním se zase nechtělo do volkssturmu, tedy německé domobrany, ve kterém měli muži od šestnácti do šedesáti let „zachraňovat“ Říši.
15. února 1945 zde byl vyhlášen podobně jako jinde stanný soud, který mohl trestat smrtí.
„Jen v březnu 1945 bylo na Frývaldovsku vyneseno šest rozsudků smrti nad vojenskými zběhy,“ vypočítal Procházka.
Velký rozruch tehdy způsobil případ třiašedesátiletého úředníka Junga, který žil ve Vidnavě.
„Za kritiku šíleného rozkazu „bojovat do posledního muže“ ho kdosi udal gestapu. Jung byl odsouzen k smrti a za několik hodin po vynesení rozsudku popraven,“ vypráví Procházka. V březnu po nové ofenzivě Rudé armády navíc podle něj ještě zesílil nápor prchajících německých vojáků.
„Demoralizované jednotky okrádaly ve velkém vlastní soukmenovce. Neštítily se ničeho,“ doplnil.
Situace na Frývaldovsku se zklidnila až v dubnu, kdy už hlavní nápor sovětských vojsk směřoval na Berlín.
