Insolvenční návrh podal na společnost Moravia Industry (MI) její bývalý zaměstnanec Peter Antolík už loni koncem února. Učinil tak poté, co MI místo obnovení výroby v závodu Hard, jejž koupila o několik měsíců dříve, propustila většinu zaměstnanců a z továrny vyvážela vše, co šlo prodat.
K Antolíkově návrhu se záhy přidal i Vítkovický holding coby původní majitel závodu a dosavadní vlastník většiny jesenického průmyslového areálu.
Od počátku navíc panovalo mezi zaměstnanci podezření, že lidé ve vedení MI jsou nastrčení bílí koně kontroverzní bratrské dvojice Víta a Martina Zaorálkových – podnikatelů odsouzených za vytunelování desítek firem. Ti se oficiálně stali akcionáři MI loni v květnu přes svůj holding CMB.
K samotnému insolvenčnímu návrhu se MI vyjádřila až loni v říjnu, tedy po sedmiměsíčním čekání. V obsáhlém dokumentu napadla jednotlivé pohledávky i samotný insolvenční návrh a také fakt, že by se věcí měl zabývat Krajský soud v Ostravě.
Tuto námitku společnost zopakovala ve vyjádření i letos v lednu, odkazuje se přitom na své sídlo v Londýně.
„Dlužník je zahraniční společností se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. V případě insolvenčního řízení se tak jedná o insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem,“ napsal ředitel MI Michal Lieb soudu.
Podle Lieba by mělo být řízení ukončeno a pokud ne, tak by o případu měl jako prvoinstanční rozhodovat Nejvyšší soud, a nikoliv krajský. Lieb také tvrdí, že MI v České republice obchodovala pouze přechodně.
„Dlužník má za to, že na území České republiky vykonával pomocí lidských zdrojů a majetku pouze činnost přechodnou, která skončila dne 1. 12. 2017, tedy více než tři měsíce před zahájením tohoto insolvenčního řízení.“
Sídlo v Londýně je účelové, upozorňuje státní zástupce
Ostravské státní zastupitelství, které do insolvenčního řízení vstoupilo loni v květnu, však argumentaci majitele Hardu odmítlo.
Státní zástupce Robert Hradišťan ve svém vyjádření pro insolvenční soud z počátku března konstatoval, že londýnské sídlo MI je prokazatelně virtuální, jak již dříve poukazoval i insolvenční správce a prakticky hned po vstupu MI do Hardu i část tehdejších zaměstnanců.
„Ze zprávy insolvenčního správce a z vrácených doručenek vyplývá, že formální sídlo dlužníka na adrese 40 Bloomsbury Way, London je místem, kde dlužník fakticky nesídlí, nepřebírá tam korespondenci a na této adrese s ním tedy není možné komunikovat,“ píše Hradišťan.
Umístění sídla do Londýna podle Hradišťana není náhoda, ale naopak ryze účelové.
„Osoby ovládající dlužníka podle našeho názoru zcela účelově zvolily sídlo v Londýně, aby co nejvíce zkomplikovaly a prodloužily insolvenční řízení v České republice,“ uvádí.
Co do místní příslušnosti soudu státní zástupce vychází z toho, že hlavní činnost MI se odehrávala právě v Hardu a insolvencí by se tak měl zabývat ostravský soud.
Opírá se přitom o rozhodnutí Evropského parlamentu a rady a Soudního dvora (SDEU), které se zabývá právě problematikou hlavních zájmů dlužníka (COMI). Toto rozhodnutí vzniklo jako reakce na účelové manipulace se sídly právnických osob, čímž si dlužníci zajišťovali co nejpříznivější právní podmínky.
Jsou to jen obstrukce, říkají věřitelé i předběžný správce
Podle nařízení SDEU je pro určení COMI dlužníka potřeba upřednostnit místo ústřední správy společnosti, které lze určit pomocí objektivních a pro třetí osoby zjistitelných skutečností. A právě to londýnské sídlo MI nesplňuje.
Podle Hradišťana je dokonce možné hovořit o tom, že místem, kde v poslední době vznikají manažerská rozhodnutí společnosti, je dům ředitele Lieba v Dobřejovicích. Mimochodem, podle katastru nemovitostí byl dům minimálně ještě loni v létě zatížen exekutorským zástavním právem.
S tvrzeními MI nesouhlasí ani věřitelé z řad bývalých zaměstnanců. Ve vyjádření pro soud upozorňují, že MI podnikala v České republice dokonce ještě v době podání insolvenčního návrhu a údajně i po něm, kvůli čemuž ji ostatně policisté podezřívají z možného poškození věřitele. Kroky MI skupina věřitelů považuje za obstrukce a žádá soud o prohlášení konkurzu.
Podobný názor zastává i předběžný insolvenční správce společnosti Jiří Zrůstek.
„Předběžný insolvenční správce má za to, že námitky dlužníka mají za cíl pouze zvolit jurisdikci dle požadavků dlužníka a především oddálit vydání rozhodnutí o úpadku,“ uvedl.
