Dnes by Karel IV. krajinu u obce Jívová na Olomoucku už nepoznal. Od sedmdesátých let 20. století tu kvůli těžbě kamene postupně mizí kopec, na němž budoucí král a císař jako mladý markrabě moravský založil hrad Tepenec.
„Původně se nazýval také Karlsburg. Byl jediným hradem na Moravě, který Karel IV. založil. Hlavním důvodem pro jeho stavbu byla ochrana a kontrola důležité obchodní cesty zvané Jívovská cesta. Směřovala z Dolan přes Jívovou, Domašov nad Bystřicí do Moravského Berouna,“ přibližuje olomoucký historik Miloslav Čermák ve stati o Karlu IV. v posledním vydání vlastivědné revue Střední Morava.
Kvůli vybudování hradu musel Karel IV. v roce 1340 od církve koupit samotný vrch Tepenec. V mohutném hradu s dvojitým opevněním a příkopem vysekaným do skály sídlili vojáci, purkrabí či popravčí. Fungovala tu celnice, vybírala mýto od projíždějících kupců.
„Protože však hrad měl pro své potřeby neodpovídající zázemí, přikoupil tehdejší správce Moravy ke kopci, na němž stál, i blízkou vesnici Jívová. Hrad do jejího katastru patří dodnes. Stalo se tak před rokem 1371, kdy máme o Jívové první písemnou zmínku,“ upřesňuje Čermák.
Do současnosti se Tepenec nedochoval. Na zalesněném kopci ho připomínají především zbytky příkopů, pozůstatky zdí a řada historických nálezů. Archeologové sem pro ně jezdí průběžně od sedmdesátých let, kdy nedaleko začala těžba kamene. Stroje od té doby vrch, na němž hrad stával, likvidují. Badatelé zachraňují, co se dá. Nálezů už mají plné bedny. Ve skále objevili i vysekané sklepy středověkých domů.
Památná kniha náleží k nejstarším městským knihám Moravy
Tepenci se dlouhodobě věnuje Vendula Vránová z Archeologického centra Olomouc. Teď tu ale záchranný archeologický výzkum neprobíhá.
„Další jsou naplánovány v nejbližších letech, jakmile čelo kamenolomu dostatečně postoupí a bude třeba uvolnit další plochu pro těžbu kamene,“ podotýká Vránová a dodává, že hlavní jádro hradu bylo odtěženo jako první už v 70. letech.
„V současné době již zcela zmizely zhruba dvě třetiny hradu,“ uvádí archeoložka.
Další regionální stopa Karla IV. je naopak v dobrém stavu. Olomoučtí měšťané přímo na jeho pokyn založili v roce 1343 takzvanou Knihu památnou. Úvodní zápis pochází ze 7. února. Dnes má kraj díky tehdejšímu markraběti další moravský unikát.
„S Knihami počtů města Brna a Památnou knihou města Brna, vzniklými ve stejném roce, náleží k nejstarším městským knihám na Moravě. Toto výjimečné postavení však v případě olomoucké knihy trochu ztrácí lesk, a to vzhledem k tom, že od roku 1343 trvalo skoro dalších osm let, než se olomoučtí konšelé usnesli, že budou v zápisech pokračovat,“ popisuje v knize Tajemství olomouckých městských knih ředitel olomouckého okresního archivu Bohdan Kaňák.
Také v historii Knihy památné jsou důležitým milníkem sedmdesátá léta 20. století. Oproti Tepenci jí ovšem pomohla. V roce 1974 restaurátoři u ní při využití původních dřevěných desek obnovili silně poškozenou vazbu. Jen s tím rozdílem, že oproti původním čtyřem řemínkům na uzamykání má kniha nyní jen dva.
Šternberského šlechtice považoval císař za nepostradatelného
Vazba na dnešní Olomoucký kraj měla na Karla IV. také velký vliv. A to v době, kdy již coby český král a římský císař patřil k nejmocnějším mužům Evropy. Mezi jeho rádce a důvěrníky patřil Albert II. ze Šternberka, jeden z nejdůležitějších příslušníků moravské větve rodu Šternberků.
Jeho osud v návaznosti na letošní 700. výročí císařova narození připomíná na hradě ve Šternberku až do konce října výstava.
Albert II. dosáhl na řadu církevních funkcí. I díky Karlovi IV. se mimo jiné v roce 1364 dostal do čela biskupství v Litomyšli či v roce 1368 na arcibiskupský stolec v Magdeburgu.
„Karlova osobní intervence je nezpochybnitelná. Prostřednictvím papeže na uvolněné biskupské stolce dosazoval ‚své lidi‘, aby tak mohl lépe naplňovat cíle vlastní církevní i teritoriální politiky,“ uvádí kastelánka šternberského hradu Helena Gottwaldová.
Šternberský šlechtic Karla IV. často doprovázel na diplomatických cestách po Evropě.
„Sám císař Alberta ve svých službách považoval za nepostradatelného,“ dodává Gottwaldová.
Ve Šternberku se Albert pustil do gotického rozšíření hradu. Pomohlo mu, že na cestách s císařem poznal evropská města.
„I díky tomu se jeho přístavby, zejména hradní kaple, vyznačují pozoruhodnou architektonickou úrovní. Albert II. ji po vzoru krále budoval jako památník své osobnosti a církevní kariéry,“ upřesňuje za správce hradu Jan Gottwald.
Před smrtí ještě osvobodil Olomoučany od pražského mýta
Na mocného přítele Albert nezapomínal. Z jedné stěny hradní kaple dodnes shlíží dobová podobizna Karla IV.
Ve spojitosti s Olomouckým krajem po něm zůstalo i několik listin či smluv. Na Moravě se snažil zajistit bezpečnost a pořádek. Pojistil jej v lednu 1346 latinsky psanou listinou, jež stvrdila smlouvu o spolku mezi Olomoucí, Litovlí a Uničovem.
„Spolek byl zaměřený na jejich vzájemnou spolupráci proti lupičům, zločincům a všem zemským škůdcům,“ vypočítává Čermák.
Na Olomouc Karel IV. nezapomněl, ani když byl na vrcholu moci. Ještě v roce 1376 - dva roky před smrtí - osvobodil místní měšťany při nákupu a prodeji zboží v Praze od mýta.
„Šlo tedy o stejnou výsadu, jakou už měli měšťané brněnští,“ uzavírá Čermák.
