Jiří Pospíšil ještě jako ministr spravedlnosti podal stížnost k Nejvyššímu soudu ve prospěch Romana Smetany odsouzeného za kreslení po politických reklamách. | foto: MF DNES

Není to vandal, hájí tykadlového řidiče Smetanu ve stížnosti Pospíšil

  • 217
Roman Smetana, odsouzený za ničení předvolebních reklam, není běžný vandal a za kreslení tykadel politikům neměl skončit před trestním soudem. I to napsal Nejvyššímu soudu ve stížnosti Jiří Pospíšil, tehdy ještě ministr spravedlnosti. Stížností, jejíž text má iDNES.cz k dispozici, se nyní zabývají soudci.

V dokumentu, kterým se letos v květnu tehdejší ministr zastal bývalého řidiče autobusu, jenž fixem ničil politické reklamy na vozech MHD, Pospíšil zpochybňuje fakt, že případ kreslení po politických plakátech skončil jako trestný čin poškození cizí věci.

Roman Smetana na konci května opustil věznici poté, co výkon trestu přerušil Nejvyššího soudu.

"Je totiž zásadní rozdíl v jednání pachatele, který bez předchozího podnětu pomaluje či postříká fasádu soukromého domu nebo i veřejně prospěšného zařízení v úmyslu poškození věci, a tím, který pomaluje vyvěšenou politickou agitaci nacházející se ve veřejném prostoru," napsal Nejvyššímu soudu.

"Ve druhém případě jde o reakci vyvolanou politicky zaměřeným podnětem, který se obrací k veřejnosti. Tato reakce představuje vyjádření názoru občana na politický podnět a je tak otázkou, zda by neměla být chráněná ústavně zaručeným právem na svobodu projevu, bez ohledu na jeho obsahovou či myšlenkovou kvalitu," pokračuje Pospíšil.

Majetkové zájmy stran versus svoboda projevu

Podle Pospíšila ve Smetanově případě nastal střet mezi zájmem na ochranu majetku politické strany a svobodou projevu. "Motivem, úmyslem i obsahem jednání obviněného bylo podle všeho vyjádření názoru na politickou propagaci, nikoliv primárně poškození cizí věci. Byť nelze popřít, že i k poškození cizí věci objektivně došlo, ovšem nikoliv v rovině trestněprávní," napsal tehdejší ministr.

V následné polemice zmínil, že v demokratické společnosti by občané neměli být pouze v roli "pasivních příjemců heslovitých sdělení politických stran", ale politické plakáty by podle něj naopak měly vyvolávat diskusi.

"Jestliže strana oslovuje občany sebepropagačním způsobem, kdy de facto pro sebe 'kolonizuje' velkou část veřejného prostoru, musí počítat s tím, že část tiskovin bude znehodnocena. Proto je otázkou, zda by ochrana majetkových zájmů politické strany neměla ustoupit ochraně tak zásadní hodnoty, jakou svoboda politického projevu nepochybně je," píše Pospíšil.

Dnes již bývalý ministr poukázal, že běžný člověk nemá šanci své názory zveřejnit s takovým dopadem jako politici. "Po běžném občanovi nelze požadovat, aby si pro vyjádření názoru na určitý politický projev pronajal vlastní reklamní plochu, když ta je nutně rozsahem omezena," uvedl s tím, že svoboda slova není podmíněná pouze činností ve stranách či hnutích.

Bylo by trestné, i kdyby Smetana politiky chválil?

Pospíšil také soudcům nabídl další pohled na Smetanův případ. "Lze si představit situaci, že pachatel doplní na reklamní plakát politické strany jednoznačně pochvalný komentář či grafický prvek, kterým se přihlásí k oné straně či vyzve spoluobčany, aby tuto stranu volili," napsal Pospíšil.

"Politickou agitaci by tak autenticky zhodnotil, ovšem viděno pohledem nalézacího soudu by i zde muselo jít o trestný čin poškozování cizí věci. Takovýto závěr se mi jeví jako problematický," uvedl ve stížnosti.

O Smetanově činu pak exministr netvrdí, že nebyl protiprávní, ovšem neměl podle něj skončit před trestním soudem. Poškozené strany se například mohly domáhat náhrady civilní žalobou, Smetanu mohl potrestat zaměstnavatel za porušení pracovní kázně, nebo případně jeho čin mohl být posuzován jako přestupek.

"Lépe by to vystihovalo specifickou povahu jeho jednání, kdy na rozdíl od typických projevů vandalismu činem vyjadřoval nesouhlas s politickou agitací," argumentuje Pospíšil.

Příznivci Romana Smetany v jeho "díle" pokračují. Tykadla tak dostala i kandidátka na hejtmanku Olomouckého kraje za ODS Markéta Záleská.

Trest, který nakonec Smetanu přivedl až do věznice (poté co odmítl obecně prospěšné práce, mu jej soud změnil na 100 dní vězení) Pospíšil označil za neúčelný. Navíc podle něj ohrozil důvěru obyvatel v justici.

"Rozhodnutí trestní justice mají ve společnosti posilovat důvěru v právo a spravedlnost. Odsouzení a potrestání obviněného v tomto případě je u značné části veřejnosti vnímáno jako nespravedlivé. Generálně-preventivní účinek trestu zjevně nenastal, ba spíše naopak. Občané se sdružují za účelem vyjádření solidarity obviněnému, jehož čin bude spíš svádět k nápodobě, než aby trest odstrašoval," napsal soudcům.

Není důležité, zda soudkyně je podjatá, ale jestli nevyvolává pochybnosti

Pospíšil se ve stížnosti nevyhnul ani roli, kterou v případu sehrála soudkyně Markéta Langerová, manželka exposlance Ivana Langera, jehož fotografie na plakátech ODS Smetana rovněž pokreslil. Langerová sice během Smetanova procesu rozhodovala o své možné podjatosti, ale z případu se nevyloučila s tím, že se podjatá necítila.

Podle Pospíšila by měl Nejvyšší soud zvážit, zda v tomto případě nemělo být o možné podjatosti rozhodováno z jiného pohledu, než pouze na základě subjektivního přesvědčení samotné soudkyně.

"Dávám na zvážení, zda v daném případě nemělo být na případnou podjatost nahlíženo takzvaným objektivním kritériem, kdy musí být vyloučeny oprávněné a rozumné pochybnosti o nestrannosti. Jinak řečeno, není podstatné, zda soudní osoba skutečně je či není podjatá - to ostatně vyplývá jedině ze svědomí soudce - ale je rozhodující, zda průměrně inteligentní občan může na základě poměru soudce k věci získat pochybnost, zda je schopen nestranně rozhodovat," uvedl Pospíšil.

Nejvyšším soudcům v závěru své stížnosti navrhl, aby soud verdikt nad Smetanou kompletně zrušil. Nejvyšší soud se již stížností začal zabývat, rozhodnutí by mohlo padnout v nejbližších dnech.

Pokud soud stížnost zamítne, Smetanu čeká vězení

Smetana dostal trest 100 hodin obecně prospěšných prací, které však na protest odmítl odpracovat. Proto mu soudkyně trest přeměnila na 100 dní vězení.

Smetana do vězení odmítl nastoupit a až poté, co po něm začala pátrat policie, se nechal zadržet. Výkon trestu mu však v květnu přerušil Nejvyšší soud, dokud o Pospíšilově stížnosti nerozhodne.

Pokud by ji soudci zamítli, musel by se Smetana do věznice vrátit. Navíc mu za nenastoupení trestu - a tedy maření výkonu úředního rozhodnutí - hrozí další vězení.

Záběry ze zatýkání Romana Smetany

22. dubna 2012