Co nového jste o aféře zjistil?
Platí tu rčení o ďáblovi skrytém v detailu. Snad nejvíc mě zarazilo, že se nezjistilo, kdo balíčky s krabičkami přinesl na poštu. Přitom řada svědků - lidé, kteří s tímto člověkem stáli ve frontě, či zaměstnanci pošty - uvedla, že šlo o průměrně vysokého muže střední postavy ve věku 35 až 45 let, oválného obličeje s dozadu sčesanými hnědými vlasy. Nebyl z Prahy, kolemjdoucích se ptal na cestu k poště v Ostrovní ulici, což je kousek od Národního divadla.
Mezi podezřelými nikdo takový nebyl?
Krčmaňskou větev aféry vyšetřoval olomoucký krajský státní zástupce František Doležel (více o něm a o uvěznění komunisty po únorovém převratu kvůli aféře čtěte zde). Domníval se, že šlo o Josefa Štěpánka, předsedu Místního národního výboru v Krčmani. Odpovídal by popisu svědků, při konfrontaci na něj ale neukázali. Pracoval jako strojvůdce a tvrdil, že 9. září jezdil na trase Olomouc - Ostrava. Zvláštní je, že ve spisu nenajdete zmínku, zda toto alibi Doležel prověřil. Nakonec ale Štěpánek ve vazbě skončil.
Co ho tam dostalo?
Důvodné podezření, že byl pisatelem poštovních průvodek a adres na obálkách. Jako písmoznalci byli vybráni manželé Flanderkovi z Prahy, respektovaní odborníci. Když poprvé srovnali Štěpánkovo písmo s nápisy na obálkách a odesílacích lístcích, napsali Doleželovi, že je tam řada shodných znaků. Štěpánek tak byl na podzim 1947 zatčen. Ovšem už v prosinci Flanderkovi vypracovali posudek, v němž uvedli, že se písmo neshoduje. Doleželovi se ale doneslo, že Flanderkovi čelili nátlaku z politických kruhů. Potvrdili mu to i další soudní znalci.
Jak to Doležel řešil?
Posudek odborně zkritizoval, upozornil na řadu nedostatků. I laik vidí mezi Štěpánkovým rukopisem a písmem na obálkách shodné znaky, včetně pravopisné chyby. Vyšetřující soudce v lednu 1948 ustanovil nové znalce. Tyto prapodivné okolnosti ohledně posudků budí velké rozpaky.
Narazil jste na více takových nesrovnalostí?
U posudku, v němž se znalci věnovali samotným krabičkám. Vypracovali ho již 12. září 1947. Tedy v době, kdy vyšetřování měly pod dozorem policejní složky se silným dohledem komunisty ovládaného ministerstva vnitra. Popisy krabiček se rozchází v řadě detailů i podstatných skutečností, a to ve znaleckém posudku, veřejných zdrojích i v líčení vyšetřovaných či svědků.
V knize píšete, že se Štěpánek o kauzu zajímal i později, když už z něj byl na regionální úrovni mocný muž.
Jde o nepříliš známá fakta. Součástí spisu byly prokazatelně i všechny tři krabičky. V polovině září 1954 se ale u olomouckého krajského soudu objevila osoba, jež se představila jako Josef Štěpánek. Muž stejného jména se v květnu téhož roku stal předsedou KNV v Olomouci. To už byla poměrně vysoká politická funkce. Chtěl nahlédnout do spisu, odnesl z něj přílohy označené jen čísly, nikoli přesným popisem. Nevíme tedy, co ho zaujalo, o co měl zájem či co v něm vzbudilo obavy. Nelze ale vyloučit, že si vzal právě krabičky. Dnes ve spisu nejsou.
Jde o důkaz, že měl v aféře prsty a že ji rozpoutaly špičky komunistické strany?
Na to není jediný přímý důkaz. Prošel jsem předúnorový trestní spis i další archivní prameny. Snažil jsem se po sedmdesáti letech jít s vyšetřovateli krok po kroku. Mimo jiné jsem chtěl zanalyzovat, jak jednotliví účastníci kauzy postupovali a zda vše bylo v souladu s trestním řádem. Ukázalo se, že objasňování aféry ovlivnily nejrůznější zásahy na hraně zákona. Krom toho tedy není dodnes úplně jasné, jestli o přípravě aféry nejvyšší vedení KSČ vědělo a zda k ní dalo pokyn.
Výstava o kauze Výstava k 70. výročí Krčmaňské aféry, kterou odstartovaly 10. září 1947 tři balíčky s bombami pro ministry, připomíná výstava v olomoucké vědecké knihovně. V její Galerii Biblio v prvním patře hlavní budovy v Bezručově ulici jsou mimo jiné k vidění původní poštovní obálky od krabiček s výbušninami. Výstava je pro čtenáře přístupná zdarma až do 29. září. Další akcí k výročí kauzy je v úterý 12. září moderovaná diskuse k nové knize Lubomíra Novotného. Uskuteční se v 17 hodin v Radeckého sále Vlastivědného muzea. Dobu Krčmaňské aféry pak v úterý 26. září v 17 hodin v olomoucké vědecké knihovně přiblíží přednáška Víta Smetany z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR na téma Třetí republika v poválečném světě. |
Jaký je váš názor?
Myslím si, že ne. Odporovalo by to i veškeré logice. Proč by celou akci vedení komunistů organizovalo tak amatérským způsobem? Proč by bombu posílali i Janu Masarykovi, jenž byl oblíbený i mezi členy KSČ a měl dobré vztahy s jejím předsedou Klementem Gottwaldem? Proč by to dělali na podzim roku 1947, kdy už měli v rukou valnou část bezpečnostních složek a důležitých úřadů?
Kdo tedy aféru vyvolal? Pouze olomoučtí komunisté?
Už před sedmdesáti lety byl velice podezřelou osobou olomoucký komunistický poslanec Jura Sosnar Honzák. Neexistuje přímý důkaz, ale kdyby dnes policejní psycholog udělal jeho osobnostní profil, vše na něj vychází. V Olomouci se po válce choval jako neřízená střela. Byl velmi aktivní a bojechtivý, choval se jako diktátor. Vadil i některým komunistům. Aféra ho nakonec stála politickou kariéru, poté se snažil prorazit jako spisovatel. Zemřel 26. listopadu 1989, svou roli v kauze nikdy nevysvětlil.
Sosnar je spojený také s olomouckými sklady zbraní, jež se při Krčmaňské aféře objevily.
Přesně tak. V knize chci upozornit, že kromě krabiček měla kauza i tuto méně známou, ale velice důležitou část. Šlo o těžký kulomet, desítky samopalů a pušek, pistole, ruční granáty a tisíce nábojů. Zbraně se tehdy měly legalizovat a odevzdávat, Sosnar to ignoroval.
Co se s tímto arzenálem stalo?
Podstatná část skončila v olomouckém sídle KSČ v Gottwaldově, dnes Vídeňské ulici. Další byly u Vladimíra Opluštila v Hodolanech. Zbraně doma nechtěl, ale Sosnar mu vyhrožoval. Opluštil pracoval jako posunovač na dráze, Sosnar mu řekl, že může skončit pod rozjetými vagony. Třetí sklad byl v kanceláři vrchního policejního rady olomouckého ředitelství SNB Karla Frinty. V Olomouci se ale v zasvěcených kruzích vědělo, že Sosnar skladuje nenahlášené zbraně. Nedělal si starosti s přísným utajováním.
Jak se to projevilo?
Jakmile se o zbraních dozvěděl státní zástupce Doležel, vyrazil na úřední prohlídku sídla KSČ. U ní museli být svědci, jedním byl i bezpečnostní referent KSČ Josef Hrubý. Po dvaceti letech popsal, že se skoro styděl. Chodili po kancelářích a v jedné ležel na parapetu granát, v další místnosti byl kulomet a podobně.
Pokud za aférou stál Sosnar, proč by rozpoutal tak riskantní akci?
V lednu 1948 se musel vzdát poslaneckého mandátu, na jeho místo za KSČ nastoupil profesor Univerzity Palackého Otakar Vašek. V univerzitním archivu jsou přepisy jeho deníků, píše i o velice zajímavém setkání se Sosnarem na podzim 1947.
Co se na té schůzce stalo?
Sosnar před něj vyskládal fotografie zmrzačených lidí. Uřezané hlavy, useknuté ruce. Řekl Vaškovi, že jsou to komunisté v Řecku. Stejně dopadneme my, když se neozbrojíme, když do toho nepůjdeme naplno, hrozil Sosnar. Nevěřil ve spolupráci komunistů s ostatními stranami, nevěřil na tehdejší předúnorový model socializující demokracie.
Co z toho vyplývá?
Když přistoupíme na to, že Sosnar vše zorganizoval, mohlo být jeho cílem rozkolísání společenské atmosféry. Atentáty na ministry měly znejistit veřejnost a snad i naštvat lidi na KSČ. Gottwald by tak byl donucen k akci a převzetí moci v Československu. Kdyby to bylo na Sosnarovi, udělal by to nejspíš hned po válce v květnu 1945.
