Lidé, kteří jsou bez práce dlouhá léta, musí na takzvané veřejné službě odpracovat aspoň dvacet hodin v měsíci, aby nepřišli o životní minimum. To je státní příspěvek zhruba 3 126 korun měsíčně. Pokud do služby nenastoupí, dostanou jen existenční minimum, které činí pouhých 2 020 korun. Ani to však řadu nezaměstnaných pracovat nedonutí.
"Mnohdy se nenahlásí, nebo vůbec nepřijdou. Zřejmě dělají někde načerno a říkají si, proč by se tu mořili kvůli sociálnímu příspěvku," říká ředitel Technických služeb města Olomouce Miroslav Petřík. Jeho podnik může přijmout měsíčně až 120 lidí.
Do práce ale opravdu nastoupí jen zhruba polovina z nich. "Pořád se mluví o tom, kolik je nezaměstnaných. K nám přitom denně nepřijde víc než dvanáct lidí. Za celý měsíc je jich zhruba sedmdesát," dodal Petřík.
Projekt veřejné služby funguje už druhým rokem. V jeho začátcích byla situace mnohem horší. "To k nám chodily dva, tři lidé. S takovým počtem se toho moc udělat nedalo," tvrdí Petřík.
Letos olomoucký magistrát spolu s úřadem práce vytipovaly celkem 280 lidí, kteří by mohli na veřejnou službu nastoupit. Například v říjnu chodilo skutečně pracovat 207 z nich.
"Často se stane, že člověk někam nastoupí, pracuje jeden měsíc, ale pak už tam nejde. Někteří lidé jsou na sociálních dávkách tak dlouho, že už pracovat ani neumí," míní Marcela Dřimalková z odboru sociální pomoci magistrátu.
Mezi dlouhodobě nezaměstnanými jsou i takoví, kteří nemají práci osm let. Většinou jde o lidi se základním vzděláním, nebo jen s nízkou kvalifikací.
