náhledy
Nejprve byli sirotci, jichž se legionáři v Rusku ujali, roztroušeni po různých plucích. Na snímku jsou hoši od 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Někteří ze zachráněných chlapců se dobrovolně zapojili i do bojových akcí. Legionářům pomáhali jako spojky mezi jednotlivými jednotkami.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Nejprve byli sirotci, jichž se legionáři v Rusku ujali, roztroušeni po různých plucích. Na snímku jsou mladí dobrovolníci u 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Na zadní straně této fotografie je napsáno: „Na fotce jsem já, legionář Antonín Pšenica s mladým sirotkem – dobrovolníkem.“ Pátrání Milana Žuffa-Kunči ale ukázalo, že jde o krycí jméno. Legionář se ve skutečnosti jmenoval Čeněk Dobeš a chlapec po jeho pravici Kuzma Marťanov.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Legionáři se po železnici probíjeli do Vladivostoku, výuka ve škole pro zachráněné sirotky tak pokračovala ve vagonech. Říkalo se jí proto pojízdní škola. V roce 1920 se počet žáků vyšplhal 105. Na snímku část z nich čeká na oběd.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Třída legionářské Školy pro nezletilé dobrovolníky ve Vladivostoku.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Legionářská Škola pro nezletilé dobrovolníky v Irkutsku. Věk zachráněných sirotků zhruba deseti různých národností se pohyboval od 8 do 18 let.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Na snímku jeden z nejmladších dobrovolníků-sirotků, jichž se legionáři v Rusku ujali. Bylo jim kolem osmi let.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Sirotci, jichž se ujali českoslovenští legionáři v Rusku za první světové války.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc
Z Ruska se zachránění sirotci dostali s legionáři až do Československa. Svou cestu ukončily všechny tři třídy jejich školy v Českých Budějovicích v únoru roku 1920.
Autor: archiv Milana Žuffa-Kunči, ČsOL Olomouc