Ještě nedávno tady občas zabloudil i zkušený polesný. Smrky, které lemovaly cestu na známou skalní vyhlídku Bílý kámen ve vojenském újezdu Libavá, za víc než stovku let narostly tak, že člověk neměl šanci se někde rozhlédnout. Dnes zde mají správci z Vojenských lesů a statků (VLS) jako na dlani plochy čítající dohromady až šest hektarů. Ovšem už ne lesů, ale holin.
„Nebýt kůrovcové kalamity, hospodařilo by se tady přímo pohádkově. Uvolněná místa by přirozeně zarůstala buky nebo smrky, nemuseli bychom nic uměle zalesňovat. Dřívější těžba 200 tisíc kubíků do roka nebyla na zdejších lesích skoro znát,“ říká Jaroslav Nerad, ředitel divize VLS v Lipníku nad Bečvou.
Dokládá to na třináct let staré lesnické mapě Libavska plné hnědých a šedých skvrn. Značí smrkové lesy, kterým je, či spíše bylo až 120 let.
„Tak obrovské plochy starých porostů se málokde vidí. Lesy tu byly opravdu nádherné,“ vzpomíná Nerad.
Realita roku 2019 je jako z jiného filmu, ale není depresivní. Mezi pařezy majestátních stromů se v trávě zelenají sazenice nových smrků a buků, ale taky modřínů nebo javorů v různých fázích růstu.
Správcům zdejších lesů se i při největším náporu kůrovcové kalamity dařilo zalesňovat každé vytěžené místo do jednoho roku. Šéf lipnické divize je přesvědčený, že jen tak se dá lesní půda zachránit před vysušením a totální degradací.
„Les zadržuje srážky, brzdí tání sněhu. Tím, že místa okamžitě zalesníme, zabráníme i tomu, aby se z půdy vyplavovaly živiny,“ vysvětluje Nerad.
Aspoň dva rybníky tu dřív měla každá vesnice
Cestou přes vojenský prostor jsme minuli nejméně čtyři udržované rybníky. Některé by tu člověk ještě před pár lety hledal marně. Sucho panující poslední léta ale firmu VLS přimělo k programu, v němž se zavázala, že ve vojenských újezdech Libavá a Březina na Vyškovsku zrekonstruuje nebo postaví nová vodní díla, jimiž se aspoň částečně pokusí vodu v krajině zadržet.
„Na Libavé jich za posledních pět let vzniklo asi šest. Další se projektují nebo už staví. V příštích letech počítáme minimálně se šesti dalšími,“ popisuje porybný lipnické divize VLS Lukáš Kovár.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že rybníky ožívají v téměř každé zaniklé vesnici. Před odsunem německých obyvatel po druhé světové válce bylo na Libavsku 24 obcí, rybníky měla každá z nich minimálně dva.
„Například v Rudoltovicích bylo rybníků rovnou sedm a dodnes tam funguje spádový vodovod. V každé vesnici vedle toho stála také požární nádrž, a to nemluvím o mlýnských náhonech,“ líčí kronikář Města Libavá Jindřich Machala.
Němci podle něj uměli s vodou hospodařit velmi dobře. „Potřebovali ji mimo jiné pro dobytek, který byl vedle polí jejich nejdůležitějším majetkem,“ upřesňuje Machala, jenž je uznávaným znalcem místní historie. I proto s ním správci vojenských lesů při obnově rybníků spolupracují.
Úspěchy s obnovou vodních ploch už se dostavují. „Každá vodní hladina ovlivňuje mikroklima. V údolích se tvoří mlhy a víc se tam drží spodní voda. K tomu, abychom zachránili celé území Libavé s rozlohou 33 tisíc hektarů, by ale rybníků bylo potřeba násobně víc,“ doplňuje porybný Kovár.
Přezdívka Moravská Sibiř už v posledních letech neplatí
Paradoxní je, že Libavá byla dřív pověstná nízkými teplotami a špatným počasím. Pamětníci z řad lesních správců dodnes vzpomínají, že většinou pršelo nebo to na déšť aspoň vypadalo. Moravská Sibiř, jak se Libavé přezdívalo, se ale změnila.
Problémy odstartovala už v roce 2003 větrná kalamita, po níž VLS musely vytěžit 300 tisíc kubíků dřeva. V následujících letech ubývalo srážek, i proto se úspěšně množil kůrovec.
„Těžby se pohybovaly ve výši až 260 tisíc kubíků za rok. Všichni se toho hrozili, přitom opravdové problémy nás teprve čekaly,“ vzpomíná Nerad.
V roce 2011, kdy byl nebývale suchý podzim, skončily roční těžby na 300 tisících kubíků. Nadějí bylo jen první pololetí 2015. Ukázalo se však, že klamnou.
„Rok začal ideálně. Pršelo, podařilo se vyčistit lesy a zdálo se, že se všechno obrací k lepšímu. Pak ale od července až do února příštího roku nepršelo a bylo dvacet tropických dní a nocí,“ vypráví Nerad.
„Všechny smrkové porosty na to reagovaly tím, že začaly kvést. To je oslabilo a už na podzim jsme začali zpracovávat velká kůrovcová kola. Značné poškození bylo vidět i na listnáčích – konkrétně buky začaly pouštět listí už v srpnu,“ dodává.
V ohrožení jsou i listnáče, ve velkém je ničí choroby
Roční třísettisícová těžba se vyšplhala na 500 tisíc metrů krychlových. Kalamita pak vyvrcholila v roce 2017, kdy lesníci z 23 tisíc hektarů lesa vytěžili přes milion kubíků dřeva. Na vině nebyl jen kůrovec, ale i vítr. A nebyl to jen smrk, ale i jedle, modříny, buky a ostatní dřeviny, které trpěly suchem.
„Málokdo si všímá toho, že hynou i jasany, od těch nejmenších po největší. Hubí je houba Chalara fraxinea,“ podotýká Nerad.
Budoucí lesy na Libavé budou jiné než dřív. Především pestřejší. „Sázíme do 40 procent smrku, a to na místech, která jsou pro něj nejvhodnější. Zbytek tvoří buky, javory, modříny, zkoušíme i borovice a ostatní dřeviny,“ vyjmenovává šéf lipnických lesníků.
Osud nových porostů si zatím Nerad netroufá předvídat. „Už dnes se šíří zprávy, že na jihovýchodním Slovensku je epidemie buků. Ty, které tady sázíme, můžou odejít stejně jako smrky, možná rychleji.“
Na Libavé měli štěstí v neštěstí, mají aspoň peníze na obnovu
Libavá podlehla kůrovci mezi prvními a patří k nejvíce postiženým místům u nás. Svým způsobem ale měla štěstí v neštěstí. Dřevo, které VLS vytěžily, prodával podnik v době, kdy cena smrkové kulatiny přesahovala dva tisíce korun za metr krychlový. Dnes přitom ceny mnohdy nezaplatí náklady.
Někdejší zisky tak firma může využít k zalesňování, které v současnosti kulminuje. Jen letos VLS na Libavé osází 2 200 hektarů holin. S tím, že by hynoucí porosty nechali napospas přírodě, správci vojenských lesů nepočítají.
„Území by postupně zarostlo, možná i smrkem, ale ztratily by se obrovské hodnoty, kterou prací vytvořili naši předkové. Vychovali lesy, z nichž bylo až devadesátiprocentní využití. Bez zásahů postupně vyroste stejně dřevní hmoty, ale ne v kvalitě, kterou potřebujeme,“ argumentuje ředitel Nerad.
Když se šéf libavských lesů ohlíží zpátky, může být zčásti spokojený. Ke štěstí má ale daleko.
„Kalamita dosáhla takového rozsahu, že jsme museli vytěžit porosty s předstihem několika desetiletí. To bude mít dopad na ekonomiku, budeme muset hledat úsporná opatření. Čeká nás daleko těžší práce, a to přežít dobu po kalamitě,“ uzavírá Nerad.
