Štěrkopísek v hodnotě zhruba čtyři a půl milionu korun odvezla firma Kohout invest z vojenského cvičiště Závrbek u Lipníka nad Bečvou v polovině roku 2007. Kohout se tehdy armádě nabídl, že cvičiště zdarma vyčistí.
"Ve smlouvě se jasně píše, že jsme jako zhotovitel původcem odpadu. Tím je vytěžený štěrkopísek. Stali jsme se tak jeho majitelem a mohli s ním jakkoli naložit. Dohoda nijak nestanovila, co se s touto surovinou má stát," argumentoval již dříve Kohout.
U soudu přitom proslul často emotivním výkladem a zvyšováním hlasu. Na své obhajobě jednoznačně trval. Jinou svědeckou výpověď pak Kohout neváhal označit za lež, reagoval překvapenými výrazy. Před uložením čtyřletého vězení ho to však nezachránilo.
Jeho poradce František Malý vyvázl s dvouletým podmíněným trestem s odkladem na tři roky. Původně byl také obžalovaný z krádeže, jeho zapojení do případu však soudce Vladimír Hendrych označil jako nadržování.
"Jeho skutek nevyžaduje, aby byl spojen s přímým výkonem trestu," řekl soudce.
Podle soudu firma těžila hlouběji než na základě smlouvy směla
Během procesu, jehož první stání Kohout absolvoval v únoru 2011, se změnila výše škody a také samotné množství odcizeného štěrkopísku, za které byl majitel firmy Kohout invest odsouzen.
Tuto surovinu Kohoutovi lidé vytěžili z větší hloubky, než dovolovala smlouva s vojáky. Ta určila, že bagry mohly pohybovat pouze v rozmezí šedesáti až osmdesáti centimetrů.
"Cokoliv nad tuto hranici už tedy odpadem není. Poté se jednalo o svévolný zásah firmy Kohout invest zastupovanou Jaromírem Kohoutem," odůvodnil svůj verdikt soudce Vladimír Hendrych. "Bylo to nelegitimní, neoprávněné těžení."
Náklad ze stovek nákladních aut poté Kohout, jehož firma je známá řadou udělených pokut za porušení předpisů o ochraně přírody, rozprodal stavebním společnostem. Proti verdiktu se okamžitě odvolal.
Odborník na těžbu Dušan Vrága před časem u soudu uvedl, že vytěžený štěrk byl použitelný při budování silničních násypů. "Po proprání vodou jej stavebníci mohli přidat i do betonu," doplnil znalec.
