Pohled do jednoho z vesnických muzeí, konkrétně v Prosenici na Přerovsku. Na...

Pohled do jednoho z vesnických muzeí, konkrétně v Prosenici na Přerovsku. Na snímku tamní starosta Otakar Dokoupil. | foto: Tomáš Frait, MAFRA

Poklady z půdy či kameny z celého světa. Vesnice budují malá muzea

  • 1
Nechtějí, aby lidé zapomněli, jak se žilo za časů jejich prababiček a pradědečků. Proto ze starých usedlostí a chalup či z rodinné pozůstalosti sesbírali exponáty a založili ve své vesnici muzeum. Na Přerovsku je takových malých muzeí okolo dvou desítek. Letos se otevřela čtyři nová.

Navíc ne všechna malá muzea se zabývají pouze někdejším životem na venkově. Některá připomínají slavné místní rodáky, v dalším jsou k vidění kameny z celého světa, jinde najdeme dokonce i historický filmový archiv.

Vesnické muzeum

Jedním z letošních nováčků je muzeum v Prosenicích. Přípravy na jeho vznik se ale datují už do roku 2011.

„Tehdy přišel první impulz, kdy poslední sedláci z naší obce odcházeli do domovů seniorů, jejich grunty se prodávaly a věci z nich končily v kontejnerech. Našlo se několik nadšenců, kteří je začali sbírat, aby je zachránili před zničením,“ vzpomíná prosenický starosta Otakar Dokoupil.

Postupně se nasbíralo přes 1 300 exponátů, připomínek dřívějšího venkovského života, které však nebylo kam umístit.

Expozice v přestavěném gruntu

Nakonec si obec nechala udělat studii na rekonstrukci a přestavbu starých hospodářských budov – chlévů v jednom z největších místních gruntů, z nichž vznikly prostory pro nové muzeum.

„Vznikla muzejní komise, ve které je okolo patnácti členů, ti zařizují veškeré věci okolo muzea. Koncepci, interiéry i informační tabule, všechno jsme si dělali svépomocí sami. Navštívili jsme předtím několik různých muzeí, abychom věděli, jak na to,“ vysvětluje Dokoupil.

Hlavním cílem celkem dvanácti expozic je seznámit návštěvníky s tím, jak se kdysi žilo na hanácké vesnici.

„Lidé se dozvědí, jak to chodilo na zemědělských usedlostech, jak místní sedláci společně založili cukrovar, nebo si připomenou fungování zdejší mlékárny. Věnujeme se také významným dějinným událostem, například válkám, a tomu, jak se dotkly života v Prosenicích. Nejstarší exponáty máme někdy z osmnáctého století,“ přibližuje prosenický starosta.

Předměty ve sbírkách muzea přitom postupně přibývají, často je nosí i místní obyvatelé.

Muzeum otevřeli v květnu a od té doby je i dějištěm společenských akcí v obci. Při jedné z nich si lidé mohli vyzkoušet kdysi běžné posklizňové práce.

„Připravili jsme pro ně mlácení obilí cepy a práci s ručním fukarem. Při práci s cepy bylo třeba znát písně, které se zpívaly do rytmu a které se lišily podle počtu lidí, kteří obilí mlátili. To aby se náhodou nepotloukli navzájem,“ popisuje Dokoupil.

Další vesnická muzea na Přerovsku

Všechovice – Výstavní síň architekta Bohuslava Fuchse

Potštát – Historie Potštátska

Hustopeče nad Bečvou – Lapidárium, Řeznické muzeum

Skalička – Muzeum námořníka Tomáše Vítka

Bělotín – Pamětní síň ThDr. Jaroslava Studeného, Muzeum zemědělské techniky

Horní Újezd – Jak se žilo v Ójezdě

Býškovice – Místní muzeum

Dolní Nětčice – Filmové muzeum

Týn nad Bečvou – Muzeum Bedřicha Smetany

Podobnému tématu, tedy někdejšímu životu na vesnici, se věnuje i loni otevřené muzeum v Jezernici. To mělo velmi poetický impulz ke svému vzniku.

„Přijela za námi vnučka a ptala se: Babičko, co jste dělali, když jste byli tak malí jako my? Dostala to totiž za domácí úkol. A my jsme jí všechno vyprávěli, a jak jsme tak vzpomínali, jak to za našich dětských let chodilo, napadlo nás udělat muzeum,“ říká Antonín Jemelka, který se na vzniku expozice podílel s manželkou Helenou a s Miladou Kotíkovou.

Kvůli založení muzea posbírali věci z rodinných archivů a půd, dalšími předměty přispěli místní obyvatelé a expozici nazvali příznačně Co všechno odvál čas.

„Udělali jsme všechno tak, jak si to pamatujeme z dětství, kdy každé rodině stačily k životu prakticky dvě místnosti: kuchyň a jizba. V kuchyni se odehrávala většina dění, byla tam i postel, ve které spávaly děti. Těch kdysi bylo jako kvítí. V jizbě se třeba netopilo, jen se otevíraly dveře do kuchyně, ať se místnost trochu vyhřeje. Panímámy tam mívaly velkou truhlu se svátečním oblečením,“ popisuje Jemelka.

V muzeu jsou také připomenuti dávní řemeslníci: mlynáři, ševci, řezníci či koláři, anebo úspěchy v chovatelství dobytka, kterými se kdysi Jezernice proslavila.

Muzeum bývá otevřeno většinou při slavnostních příležitostech, po telefonické domluvě ale Antonín Jemelka ochotně provede případné zájemce prakticky kdykoliv.

„Bydlím hned vedle a dělám to s radostí, jsem totiž velký patriot,“ tvrdí. Pro zpestření připravují v muzeu každý rok dodatečné expozice: v období Vánoc připomněli staré vánoční zvyky, o svátcích jara zase tradice velikonoční.

„Letos jsme navíc měli výstavu k první a druhé světové válce. Měli jsme zde například zbraně a uniformy zapůjčené z Vlastivědného muzea v Olomouci a od jednoho místního sběratele,“ doplňuje Jemelka.

Muzeum však nemusí být jen historie

Vesnická muzea však nežijí jen historií. Jedno si například ve Stříteži nad Bečvou otevřel nadšený sběratel minerálů Petr Čoček.

Ke sbírání kamenů, zkamenělin a dalších artefaktů se přitom dostal teprve před jedenácti roky. O pár let později už však měl ve svém domě malé muzeum minerálů, kde se zastavují náhodní turisté, cyklisté, ale i lidé, kteří míří cíleně za zmíněnou expozicí.

„Byl tady třeba ropný magnát ze Saúdské Arábie, několikrát se zde ukázali cestovatelé z Austrálie, z evropských zemí se zde objevili hosté z Lucemburska,“ informuje Čoček.

Nyní už má přes tisícovku exponátů, přičemž prakticky ke každému přidá poutavý výklad či příběh toho, jak se k němu ten který kámen dostal. Vše dělá zadarmo, případně za dobrovolný příspěvek. O to více ho těší nadšené reakce hostů.

„Loni tady byla třeba celá školní třída na etapy. Jeden šesťák mi do pamětní knihy napsal: Přišel jsem, viděl jsem, užasl jsem. To mi udělalo velikou radost,“ svěřuje se.

Nejstarší muzeum vzniklo už v devadesátých letech

Pokud bychom chtěli najít nejstarší vesnické muzeum, musíme zajít do Beňova. Zde se už v devadesátých letech rozhodli malou expozicí připomenout zdejšího nejvýznamnějšího rodáka, významného duchovního a politika, arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.

„Nechybí ani věci týkající se historie naší obce, z Muzea Komenského máme zapůjčeny exponáty týkající se nejstaršího osídlení,“ přibližuje beňovský starosta Ivo Pittner.

Některá nová muzea ale vznikají už na zcela profesionální úrovni. Jako například letos otevřené Hudební a filmové muzeum regionu Hranicko.

„S přípravou podkladů nám pomáhali studenti a učitelé katedry muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci, samotné muzeum, jeho podoba včetně informačních panelů, vznikalo pod dohledem odborníků na muzejní expozice,“ informuje František Kopecký z Místní akční skupiny Hranicko, která za vybudováním muzea stojí.

Návštěvníky tak čeká multimediální výstava, kde si do sluchátek můžou pustit tvorbu některých interpretů, kteří ze zdejšího regionu vzešli, například rockové skupiny Citron nebo kytarových November 2nd. Baskytarista zmiňovaných Citronů Václav Vlasák dokonce muzeu věnoval koženou bundu, ve které dlouhá léta vystupoval.