Dlouho dělal olomoucký fotbal městu pozitivní reklamu, teď však přibývají skandály a Novotnému dochází trpělivost. Po korupční kauze a aféře s vykupováním hráčů do Německa se rozhodl změnit strukturu vedení, aby mohli být příště viníci jednodušeji odvolatelní.
"I když aféry jsou v rovině tvrzení proti tvrzení, už jsme museli bouchnout do stolu," říká v rozhovoru pro MF DNES.
Jaký je váš vztah k fotbalu?
Já jsem byl poměrně velký fanda fotbalu do mých dvaceti let. Fotbal jsem hrával. Ne profesionálně, ale patřil jsem ke klukům, kteří to uměli s balonem docela dobře. Pořád si myslím, že kdybych mírně zatrénoval, dostal bych se za dvě hodiny do stavu, kdy bych těch dvě stě koníčků udělal, přestože už se k balonu téměř nedostanu. Jistou chvíli jsem se začal věnovat jiným věcem – literatuře, hudbě. Jsem ten, kdo zná nejnotoričtěji známé hvězdy, ale ne ten, kdo vyjmenuje všechny hráče Barcelony nebo Realu. Přestože na Sigmu chodím a základ české ligy sleduju, nežiju fotbalem naplno. Ale nemám k tomu zároveň negativní vztah. Beru to tak, že každý má svůj koníček. Někdo má fotbal, někdo muziku, knížky. Já mám to druhé.
Je pro vás paradoxní, že jste v čele ambiciózního ligového klubu?
I v minulosti u mých předchůdců to bylo podobné. Ivan Kosatík jako bývalý primátor sleduje sport nesrovnatelně víc. Ví naprosto všechno o tenise a hokeji. Martin Tesařík byl o něco větší fanda, ale taky nevěděl vše. Základem spolupráce se Sigmou je, že jsme si vědomi, že fotbal je společenský jev, který má velký dopad a spoustu příznivců. My jsme ti, kteří vzali na sebe zodpovědnost za materiální podmínky, aby tady byl kvalitní stadion, který v životě města může hrát roli nejen kvůli fotbalu, ale sem tam i kultuře či jinému sportu. Ke stotisícovému městu takový stánek patří. Díky tomu jsme logicky jedním z největších financiérů klubu, tak samozřejmě máme i jakési postavení, které je symbolické.
Být předsedou dozorčí rady čili nejvyšším představitelem klubu přece není symbolický post.
Je dlouhodobá dohoda, že máme předsedu dozorčí rady. Vzhledem k tomu, že v klubu už léta právně funguje německý model, tedy že dozorčí rada je výš než představenstvo, máme na starosti dlouhodobé strategie a kontrolu. A že není v čele typický fotbalový maniak, není s ničím v rozporu. Možná je to i dobře.
Otázkou je, jak dobře chod klubu kontrolujete. Sigma dělala dlouho městu jen pozitivní reklamu. Hrála v Evropě, vychovává mnoho reprezentantů, jenomže v poslední době ji zasahují kauzy - úplatkářská a s přestupy hráčů.
Trápí nás to od počátku těchto událostí. Byli jsme před dilematem, když začínala velká kauza, ta se střížkovskou Bohemkou. Řešili jsme, jak se k tomu postavit. Bylo pro nás obtížné v celém průběhu kauzy, potom i u soudu, najít jednoznačné důkazy, co se stalo a nestalo. Nechtěli jsme vycházet ze subjektivních názorů, a tak nás hlavně zajímalo, jestli to může potopit desítky let trvající tradici rozvoje klubu, areálu, práce s mládeží. Tedy to, co není vázané na jednotlivé osoby a je dědictvím, které by tady mělo přetrvat, ať kdokoliv selže, či nikoli. Proto jsem byl rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Co se tehdy odehrálo, vědí jen ti, kteří u toho takříkajíc byli. A možná, že se to nedozvíme nikdy. V tuto chvíli to považuji za právně uzavřené. Jsem rád, že to nepohřbilo olomoucký fotbal jako celek.
Přišla však aféra číslo dvě. Kdy jste se rozhodli, že jako město zasáhnete do chodu Sigmy?
Domnívali jsme se, že to soudním dořešením skončí, o to víc jsme byli nepříjemně překvapení, když se potom v médiích objevila další kauza spojená se Sigmou. Zlomovým okamžikem pro nás bylo, když se to začalo probírat ve formě vyjádření hráčů. V tu chvíli jsme se rozhodli do toho zasáhnout tím, že jsme bouchli do stolu. Řekli jsme, že považujeme za nutné – přestože jsme zase nemohli hrát soudce vůči situacím, u kterých jsme nikdo nebyli – vymyslet systémové řešení, které by postupně v Sigmě pomohlo líp rozlišovat, kdo má za jaké oblasti odpovědnost.
Jak to má fungovat v praxi?
Prohloubili jsme německý model v tom smyslu, že by v představenstvu měli být lidé, kteří zodpovídají za určité úseky – jeden za ekonomiku, druhý za právní náležitosti, další za sportovní politiku. A pak přijdou na dozorčí radu a tam se zodpovídají. Když existoval mix, kdy všichni seděli všude a nebylo jasné, kdo koho kontroluje a kdo koho může hnát k zodpovědnosti, nebylo to pro klub dobré. Nejde to změnit ze dne na den, ale představenstvo bude menší a každý člověk bude profesionálně zodpovědný za svou oblast. A pak jednou za čas, jak to známe z filmu Postřižiny – i když tam to výrokem "musíte se víc snažit, pane správče" není popsáno jako efektivní metoda – jsou podrobeni kontrole orgánu, který je může okamžitě odvolat.
K nové struktuře vedení klubu se ještě dostaneme, ale zpátky ke kauzám: říkáte, že v nich nemůžete hrát roli soudce. Od toho je tady skutečný soudce, který v rozsudku konstatoval, že k uplácení došlo. To nebyl moment, kdy jste si řekl, že by za to měla být v Sigmě vyvozena odpovědnost?
Samotný rozsudek včetně tohoto výroku by stál za samostatnou právní analýzu. Výrok, že k něčemu došlo a zároveň to nejde dokázat a nelze za to potrestat, by v některých právních systémech zněl hodně podivně. Sám za sebe vyznávám právní systém, který říká, že já osobně si mohu myslet cokoliv, na druhé straně jako soudce, pokud to nejsem schopen dokázat, platí presumpce neviny.
Jste rád, že aféra nepohřbila olomoucký fotbal, ale nevnímáte to s odstupem času a další kauzou i tak, že to mohlo Sigmě spíše pomoct? Vyvození odpovědnosti, očištění před fanoušky, byť třeba ve druhé lize jako v případě velkoklubu Juventusu Turín a pak návrat – tlustá čára a tečka.
Já mám dojem, že tehdy Sigmě hrozil i sestup níž než do druhé ligy. Je to tak, že?
Variant bylo víc.
Dívejte: strašně rád bych žil v systému, v němž by základ českého fotbalu byl čistý jako slovo boží a potrestaní hříšníci se mohli vracet mezi Mirky Dušíny. Nejsem si jist, zda tohle je současný stav českého fotbalu. Nejsem si úplně jist, jestli by se Sigma v případě sestupu hned tak rychle vrátila. Pro mě je rozhodující, že se v kauze neodehrálo nic, co by jasně říkalo, jak to bylo. Pro mě tedy pořád ne.
Ani nahrávka někdejšího sportovního ředitele klubu Kubíčka s pokladníkem Římským?
Zažil jsem v klubu spoustu situací, kdy určité události různí lidé různě interpretovali, kdo je zinscenoval a podobně. Toto pro mě důkaz není. A propos, nahrávku jsem nikdy in natura neslyšel. Také proto, že jsem si kdysi dávno předsevzal, že hranici paranoidního světa, do kterého patří vzájemné nahrávání lidí, nikdy nepřekročím.
Rozjel jste jako předseda dozorčí rady vlastní interní vyšetřování v klubu?
Samozřejmě jsme to řešili. Udělali jsme si audit, zda se k čemukoliv nenajdou jakékoliv doklady. To se nestalo. Při osobních rozhovorech to byla vždy tvrzení proti tvrzení.
Po druhé kauze jste sice jako město bouchli do stolu, ten se ale příliš nezatřásl. Jaromír Gajda rezignoval z pozice ředitele a místopředsedy klubu, posadí se však vedle vás do dozorčí rady a ekonomický úsek převezme od něj jeho pravá ruka Jiří Ficner. To jsou ty zásadní změny?
Sám bych si představoval radikálnější změny, ale je to akciová společnost, která má x akcionářů. Jakékoliv řešení je předmětem dohody a kompromisu. Někteří z těch, kteří chtěli udělat radikální řešení, udělali v minulých měsících řadu taktických chyb, které tomu nepomohly, i když i my jsme je chtěli. Já to v tuto chvíli považuji za maximum možného. Teď jsme na prahu sezony a my jako zástupci města budeme bedlivě sledovat, jestli ten model funguje, nebo ne. Kdyby se ukázalo, že ne, budeme to téma otevírat znovu a znovu, protože to myslíme vážně. Minimálně do léta je to pro mě vyřízená věc.
Když jste nový model představoval, říkal jste, že členem představenstva nemá být žádný akcionář. A Jiří Ficner je předsedou První olomoucké investiční, jednoho ze čtyř akcionářů klubu...
Ale on není v První investiční jediný, který by za ni mluvil. V představenstvu bude mít jednu konkrétní zodpovědnost – ekonomiku. Ale říkám: Měl bych jinou představu, ovšem s třetinou hlasů jsem schopný to dotáhnout tam, kam jsme to dotáhli. Někteří, kteří měli radikální představy, nedosáhli ničeho.
I kauza Jaromíra Gajdy, kterého legenda Sigmy Kučera viní, že mu musel za přestup do Německa vyplatit 35 tisíc eur bez dokladu, zůstává v rovině tvrzení proti tvrzení. Nicméně není v tak závažném obvinění de facto povýšení Gajdy do dozorčí rady málo?
Pan Gajda bude v dozorčí radě jedním ze zástupců akcionářů. Dozorčí rada je výš v tom smyslu, že generuje představenstvo. Ale jako povýšení to rozhodně nevnímám.
Mohl jste být razantnější?
Vnímám to jako daleko složitější problém. Myslím, že prostřednictvím veřejných kauz, které jsou prezentovány v médiích, se často řeší daleko triviálnější téma: generační výměna. Řada lidí z mladší a střední generace má dojem, že by se měla už dostat na pozici, kterou zastávají třeba lidé z generace Jaromíra Gajdy. Zažil jsem to opakovaně v politice. Že je někdo mladý, dynamický a kritizuje mazáky jen proto, aby je nahradil, to ještě nestačí. Musí si o to říct tak, že bude stejně kvalitní jako ti ze starší generace. A to není obhajoba. Někdy je vytahování kauz o tom, že se to tak dělá, protože to neumí jinak.
Jediným novým členem představenstva je generální manažer Zdeněk Psotka, bývalý trenér Sigmy. Nechtěl jste větší svěží vítr?
Určitě ano. Ti, co mají dojem, že změn je málo, si kromě toho, že je to umění možného, neuvědomují, že tady nechodí po ulici další milion skvělých fotbalových odborníků. My jsme rozhazovali různé sítě, ale je to často složité, protože lidi jsou vázáni kontrakty jinde a chtějí o své budoucnosti uvažovat, až když dotáhnou to, co mají rozjeté. Zdeněk Psotka byl jedním z tipů, u kterého se podařilo jeho příchod zrealizovat. Možná do budoucna bude zajímavých jmen pro olomoucký fotbal víc.
Byla jednání o složení nového představenstva tvrdá v porovnání s politikou?
Bylo to velmi podobné politice. Sešli jsme se mnohokrát a mnohokrát jsme si seznamy neschválili.
Kritik současného vedení Sigmy Robert Runták upozorňoval na malou transparentnost klubu. S jeho obavou nesouhlasíte?
Když si vezmeme čistě účetnictví akciové společnosti, tak myslím, že je v pořádku. Nemůžeme mluvit za jiné subjekty, které se v tom klubu vyskytují. Já je nechci z ničeho podezírat nebo k nim cokoliv říkat. Klub a jeho účetnictví je v pořádku. Tak to prostě je.
Do účetnictví největšího akcionáře – občanského sdružení SK Olomouc Sigma MŽ, jehož předsedou je Gajda, však přístup nemáte, přestože některé finanční toky, které se přímo týkají klubu, mohou být vyúčtovány v něm.
K občanském sdružení jako člověk, který není jeho členem, nikdy nebyl na jeho schůzi a na jeho fungování se neúčastnil, nemůžu říct nic. To se musíte zeptat jich.
A ze zvědavosti byste do účetnictví občanského sdružení nakoukl?
Jestli by mě jeho účetnictví zajímalo? To nechť primárně zajímá členy občanského sdružení. Přece musí být podrobené standardním mechanismům – auditům a podobně. Občanské sdružení je důležité i proto, že podnikatelský subjekt nemůže čerpat určité typy dotací. Občanské sdružení by možná už dávno neexistovalo, kdyby nebylo jedinou právní formou, jak získat do fotbalu peníze z veřejných zdrojů.
V jaké je Sigma finanční kondici?
Není v zázračné kondici, ale v tom, že klub má spoustu subjektů, kteří na hromádku peněz přispívají, je jeho výhoda. Město pomáhá tím, že se podílí na rozvoji areálu, soukromí akcionáři na vlastním chodu klubu, občanské sdružení sem tam sežene nějakou dotaci. Ten model má své negativní stránky, o kterých je skoro celý tento rozhovor – že nikdo tomu sám nebačuje a je to o vyvažování vlivů. Ale má i pozitivní stránku: spousta klubů, které to postavily na jednom pilíři, jsou na tom velmi špatně. Sigma si nemůže vyskakovat, ale nemá extrémní dluhy a ví, že když jednou za čas slušně prodá hráče a podaří se dosáhnout většího úspěchu, tak je schopna dobře fungovat.
Začala jarní část fotbalové sezony. Těšil jste se po tom všem?
Já jsem zvědavý, jak bude vypadat český fotbal po polorozuzlení Křetínského kufříku, jaký budu mít pohled na regulérnost zápasů a převahu sportovní stránky nad tou ekonomickou. Těšil jsem se, protože Sigma má docela kvalitní mužstvo a věřím, že budeme usilovat o dobré umístění.
Na český fotbal po Křetínského brašně dopadl velký stín. Souhlasíte s tím, jak se funkcionáři hájí, že fotbal je jen odrazem společnosti, že nefunguje ve vakuu, kterého se korupce netýká?
Myslím, že je to pravda. Ale u nás se špatně vnímá vzájemná závislost jevů. Ano, fotbal je odrazem toho, co se děje ve společnosti, ale také politika je odrazem toho, co se děje ve společnosti. Není to tak, že by fotbal nebo politika negativně ovlivňovaly společnost, která by sama byla pozitivní. Je to vzájemný zrcadlový obraz. Takoví, jací jsme my všichni, je český fotbal a politika. Jestli s tím chceme něco dělat, musíme začít u sebe.
Jde o lidi, nebo o systém?
To by zase bylo na jiný rozhovor. Nejsem odborník na fotbalový systém, legislativu a podobně, ale z politiky vím, jak často se u nás podceňuje význam systému a přeceňuje význam lidí. Povahy lidí se mění hrozně pomalu a systém strašně umožňuje vynikat negativním věcem a pro změnu upozaďovat věci pozitivní. Velmi málo se v politice doceňuje, jak má systém poměrného zastoupení, voleb do Sněmovny, obrovský význam na to, jak politika vypadá – že vlády nevládnou, protože nemají majoritu. Pokud je něco obrovským motorem korupce, pak to jsou slabé vlády se stojedničkovými většinami.
Z fotbalového prostředí slýchávám nářky, že jednotlivec se zaběhnutým systémem nic nezmůže.
Systém je také o tom, že fotbal jako jev je ekonomicky silný. Pokud si fanoušci, kteří fotbal jako produkt konzumují, neřeknou dost, tak... Těžko se to změní.
Sigmě stále chybí český titul. Měla by se o něj pokusit stejně jako srovnatelný Liberec?
Bylo by to krásné. Myslím, že v následujících letech na to díky personálním základu sportovně máme. Pokud se o titulu bude rozhodovat na hřišti, pak šance je.
