Oproti práci na olomoucké právnické fakultě či v krajské pobočce Národní rady osob se zdravotním postižením je čas ve stacionáři každý pátek od devíti do dvanácti pro Škurka příjemnou změnou.
„V akademické sféře dělám přednášky a mám i vědeckou práci, tedy odborné články, učebnice, vedení závěrečných prací. Na fakultě jsou to tři práce v jednom, je to občas velký zápřah. V Okýnku je to pro mne neskutečný odpočinek, hodně mi to přináší,“ říká muž upoutaný na invalidní vozík k práci s lidmi s mentálním a přidruženým tělesným postižením. Mnozí z nich jsou jeho dlouholetí přátelé.
Jako dobrý řečník nemá problém dělat cestovatelské besedy, na nichž vzal účastníky třeba do Senegalu nebo na Papuu Novou Guineu, zábavné. Večer předtím nastuduje, o čem bude mluvit.
„My právníci jsme zvyklí hodně načíst, zvládnu i dvě stě stránek za den, to si ještě zapamatuji, abych mohl vyprávět z hlavy,“ zmiňuje s úsměvem, co mu mimo jiné právničina přinesla. Ve prospěch ostatních ji využívá i v krajské poradně zmíněné Národní rady.
„Myslím, že povědomí klientů o jejich právech není nejlepší. Nejspíš je to tím, že okolí jim zásadnější informace nesděluje. Proto chvála Bohu za zařízení jako Okýnko,“ vyzdvihuje pobočku Charity Zábřeh.
Pomáhá vybojovat invalidní důchody či dávky
V Mohelnici odpovídá spíše na dotazy ze života, v olomoucké poradně, kde má částečný úvazek, vypracovává různá podání týkající se sociálního zabezpečení, podává odvolání nebo správní žaloby. Lidem tak pomáhá vybojovat invalidní důchody, dávky či příspěvky.
„Nejen sociální služby budou mít do budoucna problém pokrýt potřeby. Obecně nejsou peníze, tedy ani kapacity, ve státní správě. Například na posudkových službách je totální poddimenzovanost,“ přibližuje Škurek svou roli poradce.
„Někteří posudkáři jsou vyššího věku, procesy trvají strašně dlouho. Takže sekají jeden případ za druhým a rozhodnutí často neodpovídají skutkovým okolnostem případů,“ dodává.
Netěší ho, ani když některý z úřadů posílá žadatele za Národní radou, ačkoli by měl být schopný pomoci sám.
„To jsem potom hodně rozzlobený, protože pro lidi je to mnohdy úplný ping-pong,“ podotýká oceněný muž, jenž je ještě k tomu na fakultě supervizorem v právní klinice.
Jde o předmět zaměřený na různé obory, v němž dvojice studentů řeší v rozličných oblastech práva případy nemajetných zájemců, kteří přijdou takzvaně z ulice. I zde je jeho polem působnosti sociální zabezpečení a veřejná správa.
Je příkladem, co lze dokázat i s postižením
Byť je Škurkovo angažmá v sociálních službách nezištné, neuniklo jeho zaměstnavateli, tedy Univerzitě Palackého. Vedoucí katedry správního a finančního práva tak za ním letos přišla s dotazem, zda ho mohou nominovat na Cenu veřejnosti v rámci Ceny Olgy Havlové.
„Potěšilo mě to a stejně tak, že jsem se později dostal mezi první tři, neboť další nominanti za sebou měli záslužné práce v sociálních službách a neskutečně si jich vážím. Že jsem vyhrál, pro mne bylo veliké překvapení a zároveň motivace do budoucna,“ poznamenává k ocenění v online hlasování.
Porota vyzdvihla, že Škurek se snaží být klientům Okýnka příkladem a ukázat jim, že i se znevýhodněním je možné plnit si své sny a cíle. On sám to vidí podobně. Bez podpory blízkých by to však měl podle svých slov mnohem těžší.
„Cenu jsem mohl dostat z toho důvodu, že mám ideální zázemí pro svou dobrovolnickou činnost. Mám na mysli Okýnko, spolupracovníky i rodinu,“ podotýká.
„Ocenění vlastně říká, že i člověk s těžkým zdravotním postižením, jako mám od narození já, je schopný získat potenciál být prospěšný společnosti a komunitě. Proto si myslím, že bychom se měli soustředit hlavně na osoby pečující, na které se často zapomíná,“ zdůrazňuje, kam by měla jít podpora především.
