„Odmala jsem dělal hokej, později taky sajdkárkros. To mi asi pomohlo, jako sportovec jsem byl zvyklý bojovat. Hlavně jsem ale aktivní člověk, bez pohybu bych nemohl existovat,“ bilancuje dnes student olomoucké Fakulty tělesné kultury.
Martin přišel o nohu na lyžařském výcviku ve druhém ročníku gymnázia.
„Když jsem na začátku chodil na rehabilitace, jedna ze sestřiček mi říkala, že budu moct hrát volejbal pro sedící. Já namítal, že chci hrát normální volejbal. Nechtěla mi tu ideu moc kazit, ale asi si myslela své. Jenže ono to fakt šlo.
