Lékem na sebevraždy fotbalistů je start druhé kariéry, říká psycholog Šafář

  5:31aktualizováno  5:31
František Rajtoral, David Bystroň, Pavel Pergl a Juraj Halenár byli špičkoví fotbalisté, kteří si během posledního roku a čtvrt vzali život. Snad jen s výjimkou Rajtorala, jenž trpěl depresemi, měli nejslavnější roky za sebou. „Konec kariéry je podobná zátěž jako návrat z vězení,“ vysvětluje sportovní psycholog Michal Šafář.

sportovní psycholog Michal Šafář | foto: Tomáš Frait, MAFRA

„Závěr vrcholové sportovní kariéry je obtížný životní moment a záleží na spoustě faktorů, jak se s tím každý srovná. Můžeme spekulovat, jestli sportovci, zvyklí v průběhu života řešit různé situace radikálněji a příměji, mají menší brzdu sáhnout si v obtížném momentu na život,“ říká Šafář, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Na konci června spáchal sebevraždu Juraj Halenár a za poslední rok a čtvrt je to počtvrté, kdy bývalý špičkový fotbalista takto radikálně řešil své osobní problémy. Proč těchto případů v poslední době přibývá?
Osudy těchto čtyř mužů úplně detailně neznám. Ze zahraničních studií však vyplývá, že u vrcholových sportovců je vyšší procento sebevražd než u běžné populace, ale zároveň se neliší od jiných vypjatých profesí, jako jsou například lékaři. Ovšem jakmile se jedná o známé sportovce, vypadá to opticky jako intenzivnější a zároveň paradoxní: proč by někdo slavný a zdánlivě zvnějšku úspěšný měl takto skončit se životem? Důležitý aspekt však je, že většina fotbalistů takto končí až po kariéře.

Nedokážou se s koncem kariéry vyrovnat?
V tu chvíli se jim zásadně mění život, a to je odlišuje od jiných profesí. Vrcholoví sportovci, notabene ve fotbale, který je velmi populární a mediálně i ekonomicky výrazně hodnocený, jsou zvyklí, že celý svět se točí kolem nich. Všechno se jim přizpůsobuje a reflektor je namířený na ně. Ve třiceti nebo pětatřiceti letech najednou zhasne a ten konec bývá velmi náhlý. Najednou nikoho nezajímají, přestanou být důležití, ačkoliv jsou fyzicky i mentálně na vrcholu sil. Musí nastartovat druhou kariéru, naučit se žít v novém prostředí, jak se platí složenky anebo otevírají dveře od tramvaje. A vyrovnávají se s tím různým způsobem.

Jsou soutěživí... Proč u nich nevítězí ambice znovu se prosadit? Byl jsem dobrý ve fotbale a teď vám to ukážu znovu.
Ale tak to u spousty z nich je. Jenže celý život tvrdě trénují a rozvíjejí činnost, ve které jsou úspěšní, a jakmile kariéru ukončí, mnozí z nich neumí vůbec nic. Někdy dochází k tomu, že jak jsou zvyklí být úspěšní, mají pocit, že jim to půjde i mimo hřiště snadno hned. A když jim to nejde, mají tendenci selhávat v běžných sociálních situacích a nejsou na to připraveni. Statistiky ze zahraničí ukazují, že poměrně velké procento hráčů z profesionálních soutěží končí do deseti let po kariéře bankrotem. Jsou finančně negramotní a nejsou schopni zacházet s penězi, které si vydělali. A pak jsou i sporty, kde se peníze nedají vydělat, a přesto v nich lidé potřebují nějak fungovat.

Michal Šafář

Narodil se v roce 1971 v Olomouci, na Univerzitě Palackého vystudoval tělesnou výchovu a pedagogiku, psychologii a postgraduální studium psychologie sportu

Profesně je spjatý s fakultou tělesné kultury, kde byl na podzim zvolen děkanem. Od roku 2011 je předsedou Asociace psychologů sportu

V praxi spolupracuje s řadou českých sportovců, především z oblasti tenisu, cyklistiky, lyžování, házené a fotbalu. Pomohl k triumfům Petře Kvitové, dvojnásobné šampionce tenisového Wimbledonu.

Může to být nakonec výhoda, že jsou takoví sportovci zvyklí se o sebe starat už během kariéry?
Ano, domnívám se, že když jsi zvyklý fungovat ve skromných podmínkách, není to takový náraz, jako když jsi opečovávaný a ve velké bublině. Proto jsou ty problémy v bohatých sportech a u velmi úspěšných sportovců, ačkoliv se bavíme možná o jednom procentu těch, kteří to nezvládnou. Jiní se s tím potýkají a záleží na spoustě faktorů, jak se s tím srovnají.

Mám pocit, že peníze se ve fotbale pomalu stávají větším měřítkem úspěchu než samotné výsledky. Více se řeší, kolik kluby vydělají postupem do Ligy mistrů, než jaké soupeře v ní potkají.
Je to další ze stresů, které v tomto prostředí působí. Na začátku často bývají ambiciózní rodiče, kteří své dítě poměřují podle toho, jak je úspěšné ve sportu. Když se k tomu přidá velký tlak na vrcholové sportovce, nese si člověk v sobě, že má hodnotu, jen když vítězí. Jakmile se po kariéře ocitne v prostředí, kde nic neumí, je neúspěšný a obrovsky frustrovaný. Hledá, co frustraci sníží – alkohol, vzrušení z hazardu, nebo střídání holek – a řítí se do průšvihu, který nedokáže ubrzdit. Pak má tendenci řešit to radikálně, protože to je jediné, co umí. A současně někdy přichází ta existenciální úzkost, hrůza z toho, že selhal a ostatní se to dozvědí, což může být tak silné, že je pro některé lidi neúnosné v tom žít.

Právě finanční problémy jsou nejčastěji uváděny jako příčiny tragických konců vrcholových fotbalistů v posledních měsících. Proč se s tím nepotýká i hokej, který je u nás podobně populární?
Nevím, jestli je tak výrazný rozdíl mezi hokejem a fotbalem, protože v té základní týmové kultuře mají oba sporty podobné charakteristiky. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale mají peníze a je součástí jakéhosi tvrďáckého kodexu, že se někdo napije, jiný hraje, a nepovažuje se to v tomto prostředí za nic neobvyklého či rizikového. Pak záleží, do jaké míry s tím v klubech pracují.

Jaké máte zkušenosti?
Mám pocit, že jsou to vlny spojené s tak závažnými situacemi, jako se teď dějí. Vždycky to vyběhne jako velký problém, že je potřeba připravit sportovce na fungování a musí to být součástí týmové kultury, ale pak to dost často umlkne. Na druhou stranu ve fotbalových akademiích pro mládež se s tím pracuje trochu víc. Ty největší problémy se však týkají kluků, kteří mají pětadvacet a víc, s nimi se nepracovalo vůbec.

I kdyby se s těmito problémy potýkalo jen jedno procento profesionálních fotbalistů, pořád jsou to desítky a stovky lidí. Jak jim pomoci?
Variant je spousta. V zahraničí existuje propracovaný systém duální kariéry, s čímž se začíná i u nás. Už od nízkého věku se ale dětem vštěpuje postoj, že sport sice je velmi důležitý, ale může v kterémkoliv okamžiku skončit, a je nutné být na to připravený. Je to práce sportovních svazů a také středních a vysokých škol, jež mají připravený systém vzdělávání ve finanční gramotnosti, právních základech a psychologii. A dobře vzdělaní jsou i trenéři akademií, kteří s mladými hráči pracují tak, aby profesionál ve sportu znamenalo, že je připravený i na život mimo něj.

Může takový systém fungovat v našich podmínkách?
V rámci Českého olympijského výboru už funguje a na naší fakultě připravujeme program podpory vysokoškolského studia v průběhu sportovní kariéry. Speciální program se obsahem neliší od normálního studia, ale organizačně vychází vrcholovému sportovci vstříc, aby byl připravený na přechod do druhé kariéry v okamžiku, kdy mu „zhasnou“. Když to zjednoduším, tak i pro děti, které opouštějí v osmnácti letech dětské domovy, jsou programy, jež jim pomáhají fungovat. Stejně jako lidé vracející se z výkonu trestu potřebují systém, který jim umožní návrat do společnosti. Je to tvrdé přirovnání, ale ukončení vrcholové sportovní kariéry je podobná bariéra.

Nedokážu si představit, že se nynější ligoví fotbalisté na prahu třicítky, fungující v duchu onoho ‚tvrďáckého kodexu‘, budou pouštět do studia, byť by jim to pomohlo.
Zaměřujeme se primárně na nastupující generaci, protože tam má vzdělávání v rámci duální kariéry smysl a předchází problémům, které by mohly následovat za pět deset let, když budou končit. Jednáme s Baníkem, Sigmou či Slováckem, které jsou postavené na výchově, aby hráči přecházející z dorostu mohli i při kariéře začít studovat. Hráčům, které už čeká ukončování kariéry, můžeme nabídnout službu sportovních psychologů. Mnohokrát se mi stalo, že mi někdo z realizačního týmu přivedl svěřence, u kterého viděl, že není v pořádku. Ale neřeší to problém v globálu.

Můžeme tedy čekat v nejbližší době další tragédie?
Můžeme, jako se to může stát komukoliv. Rozebrali jsme příčiny sebevražd související se sportem, ale mohou být i jiné důvody, jež s ním nesouvisí. To, že někdo dobře zvládal zátěž sportu, automaticky neznamená, že je schopný zvládat stresové situace v běžném životě a v rodině. Někdo umí kopnout penaltu v poslední minutě, aniž se mu zatřese noha, ale neznamená to, že je schopný zvládnout nevěru manželky. Sport nikoho automaticky nečiní odolnějším v běžném životě.

Jsou sportovní psychologové zděšení z tolika úmrtí v krátké době?
Jsem spíš smutný, že k tomu dochází. Když odmyslím od jednotlivých osudů, tragických a smutných pro okolí, tak je to příležitost se nad tím zamyslet. Mimo to, že věnujeme speciální péči různým skupinám s potenciálním handicapem, tak je čas začít uvažovat i o těch, kteří na první pohled vypadají jako nesmírně úspěšní a silní. Protože i oni mají v životě specifické problémy, o nichž je dobré vědět dopředu a začít s nimi pracovat. Navíc když jsou zkušenosti ze zahraničí a systém práce může fungovat i u nás.

Slyší na to sportovní kluby?
Začínají vnímat, že nechtějí vychovávat jen špičkového fotbalistu nebo hokejistu, ale komplexně připraveného člověka, a sport může být prostředkem k tomu, jak toho dosáhnout. Pak je ovšem potřeba rozvíjet i jiné věci než jen kondici. Vnímám, že mladší generace trenérů přicházející do managementů klubů v tomto duchu uvažuje. Mohu mít k fotbalovému prostředí tisíc výhrad, ale připadá mi, že systém, který se utváří na centrální úrovni, tuto myšlenku má.

Nejčtenější

V Německu ukradený luxusní mercedes prozradilo nedobrzdění na D46

Řidič mercedesu na dálnici nedobrzdil a narazil do fabie zpomalující kvůli...

Vyšetřování na první pohled běžné dopravní nehody na dálnici D46 odhalilo krádež luxusního vozu. Řidič mercedesu za...

Za smrt dvou dětí v jiném autě dostal opilec o dva roky víc, vinu neuznal

Josef Ondrýsek u olomouckého krajského soudu žádá o snížení trestu za tragickou...

Na osm a půl roku vězení zpřísnil olomoucký krajský soud trest Josefu Ondrýskovi, který na jaře zavinil v opilosti...

Zemřel majitel výrobce optiky Meopta. Přezdívalo se mu přerovský Baťa

Úspěšný byznysmen Čechoameričan Paul Rausnitz, který v 90. letech zachránil...

V neděli zemřel podnikatel a válečný veterán Paul Rausnitz, který ze dna přivedl ke globálnímu úspěchu výrobce...

Vjezdový systém dodala firma stíhaného lobbisty, nemocnice řeší potíže

Pohled na jeden z vjezdů do olomoucké fakultní nemocnice. Po změně v systému...

Nový vjezdový systém měl od 1. listopadu výrazně modernizovat a usnadnit pacientům parkování v areálu Fakultní...

Vizita u 50 pacientů a lékař bez atestace. Špitál šokoval i soudního znalce

Okresní soud v Přerově začal projednávat případ, ve kterém jsou dva přerovští...

Na tristní personální situaci v českých špitálech poukázal případ, který nyní rozplétá soud v Přerově. Dva chirurgové...

Další z rubriky

Hattrick? Splašily se mi ruce, říká olomoucký útočník Strapáč

Olomoucký Petr Strapáč slaví gól proti Karlovým Varům.

Šestnáct zápasů hokejové extraligy čekal Petr Strapáč na první gól. Pak to bouchlo. Dvě pohotové teče, stahovačka a...

Olomoucký Jemelka po Teplicích: Bod bereme, ale měli jsme i na víc

Václav Jemelka (vlevo) z Olomouce a Jakub Hora z Teplic.

Olomoucký stoper Václav Jemelka si proti fotbalovým Teplicím splnil úkoly a přidal i něco navíc. Ubránil Vaněčka,...

Statečné srdce Devanteho Wallace. Hrdina udeřil půl vteřiny před koncem

Ústečtí basketbalisté se radují během duelu s Olomouckem.

Těžko si lze představit dramatičtější rozuzlení nedělní basketbalové bitvy v Ústí. Sluneta už v prodloužení zápasu s...

Najdete na iDNES.cz