Mezi záhony netřesků a mateřídoušky vyrostlo nejen sto padesát metrů kolejí, ale také mosty, domy, kostel, pivovar nebo hrad. V osobních vagonech sedí cestující, na peronu před nádražní budovou stojí výpravčí a miniaturní lidé se pohybují také po celém „kraji“.
„Původně jsme kolejiště postavili v rohu zahrady za naším domem. Když se ale naskytla příležitost koupit také sousední zahradu, přestěhovali jsme je sem. Model jsme tak mohli rozšířit na dvojnásobnou plochu,“ vysvětluje Otakar Šatánek, který je nejen otcem rodiny, ale také společného díla.
„Všechno jsme ale budovali s dětmi. Největší zásluhu má nejstarší syn, který je modelář a vyrobil nejméně polovinu celé stavby,“ podotýká.
Nádraží, z něhož vlaky vyrážejí na dva okruhy po zahradě, se jmenuje Šatov a nádražní budova je zmenšeninou železniční zastávky v této jihomoravské obci.
„Když jsme kolejiště budovali, byli jsme zrovna na dovolené na Vranovské přehradě a Šatovem jsme projížděli na kolech. Navíc název obce tak trochu uvozuje naše příjmení,“ vysvětluje Otakar Šatánek.
Vilky, skleník, hospoda i pivovar se strýcem Pepinem
Lokomotivy, které za sebou táhnou nákladní nebo osobní soupravy vagonů, jsou rakouské výroby a rodina je koupila. Stejně jako plastové pražce, mosazné koleje a několik postaviček. Všechno ostatní otec s dětmi vyrobili vlastníma rukama.
Rodinný model železnice |
U trati, která projíždí fiktivní vesnicí i krajinou, stojí vilky se zahradami, v jedné nechybí dokonce skleník. Je tu také hospoda, obecní úřad nebo hasičská zbrojnice. Velký prostor zabrala kopie dalešického pivovaru známého z knihy Bohumila Hrabala a populárního filmu Postřižiny.
„Ten film máme strašně rádi, proto zrovna tento pivovar. Všimli jste si, že na komíně sedí strýc Pepin s paní sládkovou?“ ukazuje průvodce železničním modelem.
Otakar Šatánek se narodil ve Stříteži nad Ludinou. I když ani do této vesnice vlaky nejezdí, lásku k železnici získal právě tam.
„Má teta má bratra, který měl doma kolejiště. Vydržel jsem prý u něj stát celé hodiny. Tak mě to bavilo, že mi teta koupila první oválek. Od té doby je železnice moje hobby,“ tvrdí Šatánek. Na skutečné vlaky se jezdíval dívat s tatínkem a také s babičkou.
„S tou jsme se často vypravili pěšky ze Stříteže k trati u Bělotína a tam jsme trávili celé odpoledne.“
Kámen, pískovec a vápenec. A kusy polystyrenu...
Na výstavbu zahradního modelu železnice použil Šatánek nejen polystyren, z něhož je vyrobena většina budov, ale i klasický stavební materiál včetně betonu. Nejčastěji však spoléhá na kámen - pískovec a vápenec.
Z pískovce je schopen vyřezávat miniaturní stavební kvádry, z nichž potom v modelu železnice skládá zídky a pokládá dlažbu na peronech nebo u domů. Vystavěn je z nich i dlouhý obloukový most.
Aby to kolem trati vypadalo jako ve skutečné krajině, vysázeli Šatánkovi podél kolejiště záhony trvalek a nechybí ani stromy.
„Ty rostou až moc, i pětkrát za rok se musejí zastřihnout,“ podotýká modelář. Údržba zeleně je starostí jeho ženy Marie. V létě, jako bylo to letošní, bojuje tak trochu s větrnými mlýny.
„Plevel, to je největší morová rána. Když jsme to tu budovali, byli jsme rádi, že tu něco roste. Za dva tři roky to ale zarostlo tak, že se musíme hodně snažit, aby vůbec něco z kolejiště bylo vidět. Na druhou stranu kolem každé železnice roste jenom plevel, tak proč ne tady,“ směje se modelář.
V modelu jsou stovky tisíc korun a nespočet hodin práce
Kolik hodin už Šatánkovi svému dílu věnovali, se podle nich nedá spočítat. Finanční investici ale odhadují na statisíce. Například jen každá lokomotiva vybavená zvukem přijde na zhruba dvacet tisíc korun a levné nejsou ani takové detaily jako plastové postavičky. Za jednu si v modelářských obchodech účtují i pět set korun.
„To jsme nakonec vyřešili tak, že figurky si tiskneme na vlastní 3D tiskárně. Vstupní investice je sice vyšší, ale pak nás každá figurka přijde na zlomek běžné ceny,“ pochvaluje si nové technologie Šatánek.
Poklad, který mají na zahradě, Šatánkovi nijak neskrývají. Naopak, zájemce kolejištěm i provádějí. Kromě jednotlivců už u nich byly na výletě děti ze škol a školek nebo celý autobus seniorů.
Až budou v důchodu i Šatánkovi, nudit se určitě nebudou. Na rozšíření modelu je v jejich zahradě stále ještě dost místa.
