Kolem Mozku chodí desítky let turisté, věděli o něm i odborníci, slavný badatel Karel Absolon si jej ve 20. letech 20. století dokonce vyfotil. Jak je možné, že se teprve teď objevila zpráva, že jsou na něm unikátní sedm tisíc let staré kresby z doby kamenné?
Není jiné vysvětlení, než že skutečně nikoho po celou tu dobu nenapadlo, že by právě tady mohl být takový poklad. Absolonův snímek skončil bez většího zájmu v archivu Moravského zemského muzea, Kateřinská jeskyně je navíc plná nejrůznějších mnohdy velice starých kreseb, ale i mnohem mladších podpisů turistů z 18. či 19. století. K odhalení stáří čar z Mozku pak pomohla radiouhlíková metoda, jež se začala používat až po konci druhé světové války.
Odkud přišel impulz k prozkoumání právě tohoto kamene?
Ode mě už někdy v roce 2007, ale intenzivně jsme na tom začali pracovat až v letech 2012 a 2013. Tehdy jsme se začali podrobněji věnovat těm podpisům, některé jsou i středověké, renesanční či barokní. Už tehdy jsme ale zjistili, že v jeskyni jsou i různé mnohem starší výtvory. Vrátili jsme se k nim v roce 2018, když jsem vedl jednu diplomovou práci. Její autorka se zabývala jeskyněmi, vznikl studentský projekt, sehnaly se peníze a na základě mých podkladů se odebraly první vzorky.
Objevené nejstarší malby Česka |
Bylo hned jasné, jak velký objev se vám podařil?
Bohužel ne. Analýzy se napoprvé příliš nepovedly, ale to se stává. Podruhé, to bylo loni, už to bylo lepší. Tam jsme zjistili, že kresby v Ledové a jedné bezejmenné chodbě Kateřinské jeskyně jsou staré víc než šest tisíc let. To už byl velký objev. Ovšem poslední výsledky nás posunuly ještě dál, ke stáří sedmi tisíc let, a to právě na skalním útvaru Mozek.
Musím ale zdůraznit, že se na tom podílel celý tým lidí. Mimo jiné geolog a velký znalec jeskyní Petr Zajíček ze Správy jeskyní ČR a pak tým Ivo Světlíka z Ústavu jaderné fyziky na Akademii věd. V Praze vstávali ve čtyři ráno, aby mohli přijet do Moravského krasu a odebírat vzorky. Poté ještě odvedli spoustu práce v laboratoři, vše se navíc odesílalo i na měření do zahraniční.
Je sedm tisíc let u kreseb na Mozku už definitivní stáří, nebo je možné, že se to ještě posune?
Už je to definitivní. Je to takzvané kalibrované datum, které je přepočteno na reálné stáří.
U radiouhlíkového datování je možné zjistit i konkrétní rok. Víte přesně, kdy kresby vznikly?
Ano, je to rok 5030 před naším letopočtem. Ale samozřejmě je to pořád spíše přibližné datum.
Jak přesně je kámen pokreslený?
Leží v Hlavním dómu jeskyně hned vedle turistického chodníku. Lidé kolem něj chodí celá desetiletí od otevření Kateřinské jeskyně pro veřejnost. Ten kámen je vrásčitý, skutečně připomíná povrch mozku. A právě toto zvrásnění zřejmě přilákalo v dávné minulosti něčí pozornost, člověk vzal uhlík či barvu a začal tvořit. Některé čáry sledují linii přírodních rýh, některé jsou ale i napříč. Je to skutečná tvorba. Mozek je vysoký zhruba jako dospělý člověk, je to skutečně kamenný masiv. Při patě má na šířku několik metrů, pokreslený je ale jen při vrcholu, de facto ve výšce očí.
Co kresby znamenají? Vidíte v nich nějaký smysl či konkrétní obrazec?
Nejprve musíme vzít v úvahu jeho samotné umístění. Leží zhruba 150 metrů vzdušnou čarou od vchodu, v jeskyni ovšem nikdy nejdete vzdušnou čarou. Pro neolitického člověka to bylo nejspíše dost daleko. Svítit si mohl maximálně pochodní či jednoduchou lampičkou. Osvětlil si skutečně jen své nejbližší okolí, ten obrovský sál musel být v jeho očích velice temným, studeným a vlhkým místem, plným kamení. A přesto tam šel. Sál, kámen i jeho výzdoba tak pro něj musely být velice důležité. Pro tehdejší lidi mohl být svatyní, jakýmsi duchovním místem, tedy přímým spojením našeho světa se světem duchů či předků. Něco podobného tam přece zažíváme i my.
Jak to?
Když přijdete do podzemí, začnete si připomínat věci, které váš mozek zná. Na prohlídce jeskyně přece od průvodců slyšíme, tady je krápník, který připomíná anděla, či kámen vypadající jako Mickey Mouse. I v dnešní racionální době pracujeme v podzemí s naší fantazií. Pro nás je to především kuriózní hra, ale člověk v minulosti v tom zcela vážně mohl vidět bytosti z jiného světa.
O jak významný objev jde například v rámci Evropy?
Podobných nálezů je skutečně málo. Jen velmi málo evropských zemí má takové jeskyně, kde by byla šance či naděje na podobný objev. A pokud u nich takové jeskyně existují, tak je to často jen na jediném místě v celém státě. Podobně staré kresby se tak našly například v Itálii, Bulharsku či Řecku anebo i ve dvou jeskyních na Slovensku. Tam mají některé čáry ještě o něco starší, pocházejí od posledních pravěkých lovců z pozdního paleolitu. U nás pak byla dlouho nejstarší kresba v jeskyni Býčí skála rovněž v Moravském krasu, má zhruba pět tisíc let.
Jak dlouho už archeologové v Kateřinské jeskyni bádají?
První archeologické výzkumy tu byly v 19. století, poslední v roce 1983. A to u vstupu do jeskyně v jejím portálu. Našla se tam keramika z neolitu, eneolitu, z doby bronzové, halštatské, laténské, římské či ze středověku. A když jsme se my začali věnovat kresbám v zadní části jeskyně, zjistili jsme, že období jejich vzniku odpovídá původu té keramiky. Je to důkaz, že lidé dlouhodobě sídlili v portálu jeskyně, ale chodili něco dělat i do jejích zadních temných prostor.
Co konkrétně?
To je prozatím velkou otázkou. Své běžné odpadky tam nezanechali, takže o běžné „každodenní“ osídlení nešlo.
Takže se ale dá říci, že Kateřinskou jeskyni lidé obývají či využívají už sedm tisíc let?
Dokonce i déle, od konce paleolitu. A od neolitu už téměř kontinuálně. Určitě portál čili místa u jejího vstupu, byť je pravděpodobné, že s přestávkami. Pro naše předky v jakékoli době byly jeskyně vždy lákavé. Vždyť i my do nich rádi chodíme, byť tam samozřejmě už nebydlíme.
Víme něco o lidech, kteří žili v době, kdy někdo z nich Mozek pokreslil?
Už nešlo o žádné pravěké lovce, byl to zemědělský a pastevecký lid. To už jsou první zemědělci, úplně ti nejstarší, kteří k nám přicházejí z Předního východu a kolonizují naši – tehdy zřejmě z velké části neobydlenou a divokou – krajinu.
