Vojenský újezd, v němž se výcvikový prostor nachází, vznikl v 50. letech a za komunistického režimu tu cvičily armády Varšavské smlouvy. Po okupaci v roce 1968 pak zhruba sedmdesát procent území zabrala sovětská vojska.
"V naší armádě byla a je snaha o bezpečnost, která je spojená s dohledáváním vystřelené munice. Když tady třeba naše armáda měla výcvik dělostřelců, tak byl sledován, a když nějaký granát nevybuchl, tak jsme se snažili ho najít a bezpečně zlikvidovat. Zato Rusové tady roky cvičili lidově řečeno na plné pecky a bez nějaké větší kontroly. Koneckonců si tu mohli dělat, co chtěli," říká přednosta újezdního úřadu Libavá Josef Dřímal. Dělat si mohli, co chtěli, a dnes už nikdo nezjistí, co to přesně bylo.
"Jsou tu proto nebezpečné plochy, kde je dodnes spousta nevybuchlé munice, kterou tam Sověti nastříleli. A úplně to vyčistit v podstatě nejde, společně s průzkumem by to stálo miliardy korun. Jihočeský hejtman nám popsal, že když řešili odtržení části vojenského výcvikového prostoru Boletice, tak by podle odhadů čištění trvalo čtyři až šest let a stálo by pět až sedm miliard," nastínil Dřímal.
Ve Vítkově zabíjela raketa nalezená na Libavé
Problematiku množství a "dostupnosti" zdejší nevybuchlé munice smutně připomněla nedávná exploze ve Vítkově na Opavsku, při které jeden člověk zemřel a další tři skončili s velmi vážnými zraněními včetně amputací končetin v nemocnici.
Vzápětí se ukázalo, že v garáži manipulovali s nevybuchlou municí, kterou si přivezli právě z Libavé. Podle informací České televize ale nešlo o žádný z pozůstatků po sovětské armádě, ale o neřízenou raketu S-5, která je odpalována z letadel a vrtulníků současné armády. Je přibližně metr dlouhá a zhruba pět kilogramů těžká.
Vojáci z újezdu tuto informaci nemohou potvrdit, vyšetřování má na starosti policie a dosud ho neukončila.
Pokud by tomu tak bylo, šlo podle nich o kombinaci mimořádné vědomé nezodpovědnosti lidí a velké náhody. Tou bylo samotné nalezení nevybuchlé munice po výcviku střelby, který se v prostoru konal pár dní před neštěstím.
"Naše cvičení dozoruje pyrotechnik, který se snaží sledovat, zda použitá munice vybuchla. A poté probíhá ještě následný pyrotechnický průzkum spojený s hledáním a likvidací nevybuchlé munice. Ale ta zmíněná střela může skončit i několik stovek metrů daleko od cíle, kde ji pyrotechnik nemusí najít," přiblížil Milan Bielak, náčelník střediska obsluh výcvikového zařízení Libavá. Situace je podle něj u leteckých raket složitější.
"Výbuchy munice se dají při výcviku dobře sledovat, pokud jde o jednotlivé rány. Rakety S-5 jsou ale v kontejneru, ze kterého vyletí salva tří až čtyř naráz. Je proto velmi těžké při zásahu vypozorovat, zda vybuchly všechny rakety, nebo jedna selhala a byla odmrštěna někam opodál. Nikdo stoprocentně nezaručí, že tam jedna nevybuchlá raketa nezůstane ležet. Je ale potřeba zdůraznit, že i tak je pořád v označeném ohroženém prostoru, kam nikdo nepovolaný nesmí. Navíc každý včetně vojáků je povinen nález nevybuchlé munice okamžitě ohlásit," shrnul Bielak.
Kolik je munice pod zemí, nikdo nedokáže odhadnout
Že většinu nalezené nevybuchlé munice tvoří na Libavé především pozůstatky z období let 1968-1989, potvrzuje i vojenská policie, jejíž pyrotechniky do újezdu povolávají k jejímu zneškodnění.
"Ve většině případů se jedná o munici pocházející z dob přítomnosti sovětských vojsk na tomto území. Výjimkou nicméně nejsou ani nálezy z doby druhé světové války. Naopak výskyt munice pocházející z výcviku nebo činnosti Armády České republiky je vzhledem k pravidelným asanacím dopadových ploch současných střelnic minimální," nastínila mluvčí vojenské policie Lenka Haberová. Objevování nevybuchlé munice tak bude na Libavé pokračovat i v budoucnu.
"Na povrchu je nevybuchlá munice po sovětské armádě vysbíraná. Ale kolik je jí v zemi, to nikdo nedokáže odhadnout. Třeba po silnějších deštích tu prostě stále občas něco ze země 'vyleze'. Stává se to výjimečně dokonce i mimo vyznačené ohrožené zóny, kde to najdou třeba lesáci. Riziko tu je, ale ti lidé jsou ve vojenském újezdu a jsou poučeni, jak se chovat a že s ní především sami nemají nijak manipulovat," nastínil Bielak.
Na různých místech Libavé navíc nemusí ležet jen munice po střelbách sovětské armády. Naznačují to alespoň svědectví místních lidí z období odsunu vojsk na začátku devadesátých let. "Říkali nám, že náklaďáky naložené municí údajně odjížděly do lesů a za pár desítek minut se vracely prázdné," popisuje Dřímal.
